Požár v Českém Švýcarsku a edukace ve veřejném prostoru

(aneb kdo za to může aneb strach je přirozený regulátor lidského chování aneb „flastry“ za blbost a egoismus …)

Už vypukly, a lze předpokládat, že pukat budou dál. Částečně politické, částečně odborné (nebo v mixu) spory mezi politiky, ochranáři a možná postupně i hasiči, ale také všemi, kteří se rozhodnou býti ve věci požáru v parku „experty“, kdo co zavinil.[1] Bylo by ovšem nemilé, kdyby tyto debaty překryly, co je prapůvodní příčinou. Že totiž někdo i přes různé úpravy režimu, vyhlášky, zákony atd., a to i ve viditelné podobě velikých vývěsek a cedulí (nehledě na to, že kdekdo má permanentně internet u sebe v mobilu) vleze do vyschlé krajiny a mimo značenou cestu si v údolí plném smrkaté hrabanky zažehne vatřičku. A to navíc v čase, kdy se i toto území potýká s bezdeštím a vedřinami. A způsobí požár. O této příčině se zatím mluví jako o čísle jedna. Tak u ní zůstanu.

A k tématu zkusím jít přes analogii. Zpřísnil se nám silniční zákon. Coby osobu, která se cítí na českých silnicích ohrožena denně chováním četných soukmenovců, mne to zajímá. Budou vyšší pokuty, některé o dost. A ještě: Hříšníci se mají podrobit přednášce psychologa. Další edukační prvek. Patrně bude o tom, jak se správně chovat, a měla by mít vliv na postoje řidičů. Obojí je ovšem právě z hlediska „edukace“ vachrlaté (jakože „vratké“). Jednorázovým spíkem se chování člověka změní opravdu jen velmi někdy. A s postoji je to totéž.[2] Ostatně, mám s tím jisté zkušenosti.[3]

A jsem u obecnějšího principu. Co má tedy vliv na takovéto škodící chování? Řidičům už bylo 18, většinu škol mají za sebou. Palič(i) z národního parku sice mohl být školák, ale nevíme. Tady tedy už škola na svá bedra eliminaci onoho „škodícího chování“ nevezme. Z institucí zbývá hlavně stát. Funkce státu se vymezují různě. Najdeme taky funkce „kulturně výchovnou“ či „regulačně normativní“.[4] Při oné regulaci jde o to, aby se dodržovala stanovená pravidla (normy) chování a nejsou-li respektována, pak stát chování mocensky vynucuje. Mj. proto, že chování mimo normy je zhusta ohrožující, takže tato funkce mívá někdy v názvu též adjektivum „ochranná“. Sankce za porušení pravidel, či chcete-li trest, má od zlých činů odrazovat. Má změnit (když už ne myšlení, tedy alespoň) chování. Prostředkem k čemuž má být – MIMO JINÉ – též strach, že se příslušný jedinec bude muset podívat hluboko do peněženky nebo si sbalit kufřík a nastoupit za mříže. „ … konečným cílem [trestu] je ochrana společnosti před pachateli trestných činů, aby nebyly páchány trestné činy vůbec nebo byly páchány jen v co nejmenší míře. … Prostředky k dosažení [tohoto] cíle, k ochraně společnosti před pachateli trestných činů, jsou: – zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti; – vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život; – tímto působit výchovně i na ostatní členy společnosti.“ [5]

Avšak zde nalézáme ony známé horké brambory. Např., že edukační působení tohoto typu de facto nemůže být (na rozdíl od působení školy) individuálně cílené. Preventivní působení této edukace je „unifikovaně plošné“. Na vyhlášky a osvětu bych tu tedy spoléhal jen velmi částečně. Teprve po „dopadení“ hříšníka se může uvažovat o individualizaci, ovšem již individualizaci sankce. Ale to už les vyhořel … Nicméně, edukační potenciál tu stále je – jen už spočívá pro zloducha v nějakém omezení a pro ostatní ideálně ve vyvolání obavy, aby se jim „to“ taky nestalo.

A teď zpět k Českému Švýcarsku. Sankce za podpálení přeschlé krajiny, navíc v nejvyšším stupni ochrany, krajiny v době, kdy není na blízku žádný déšť, v době nejen stálého zákazu rozdělávání ohňů, ale i v době sezonní výstrahy na nebezpečí požárů, krajiny, v níž jsou sídla právě plná lidí, v krajině obtížně přístupné a vůbec v kontextu klimatické změny, takové sankce by namouduši měly tam, kde nefunguje rozum nebo vzdělání, nahánět strach. A pořádný. Aby reguloval chování, jak jen to půjde. Nejen kvůli tomu, co se stalo teď, ale i kvůli tomu, že bude ještě hůř!!!

Nemám na to svůj výzkum, ale mám ho na jiná témata okolo chování. A na jakési „pozorovatelně“ jsem tedy poměrně často. Pokud jde o národní park, vidím občas podobné. Bydlím v CHKO a vidím nejen lidi neškodící, ale i ty druhé. A co že to vidím v takovýchto případech? Dvě hlavní témata: neznalost (a neznalost zákona, jak víme, není omluvou[6]), nevzdělanost, neschopnost porozumět informacím, natož s nimi pracovat, a hloupost (též zvaná blbost). A za druhé: ego-problémy, sebestřednost, disociální poruchy, (globální) narcismus[7], domnění, že „mně nemá nikdo co přikazovat a ostatní se musejí zařídit podle toho, co dělám Já“. A když se to smíchá do koktejlu, vyjde nakonec – odhaduju – i přes 20% lidí, kteří si ve veřejném prostoru myslí, že mohou všechno bez ohledu na druhé a/nebo nerozumějí tomu, že nemohou.[8] A pak se může stát, že si nějaký pitomec (to není nadávka, to je sice ne zcela akademický, ale přesto dostatečně odborný termín) vyjde v tropickém dni do národního parku a rozjede to.

Jo, sázel bych na vyvolávání větších obav z postihu. Strach je přirozený regulátor chování, a zhusta funguje pozitivně. Díky strachu kupř. kdekdo z nás leccos přežil.  A edukační potenciál má též. Naučili jsme se třeba neposmívat se dvoumetrovému naštvanému boxerovi. A tady nejde o nic jiného, než o to, aby se omezovalo chování způsobující takové karamboly, jako je třeba požár, při němž se lidé zraňují – neumřel naštěstí nikdo … tedy, kromě zvířat[9] … požár ničící majetky … a vůbec dosti drahý.

Doufám, že „švýcarsko“ podnítí změny zákonů. Takže – opatřit strážce přírody více statusem jakéhosi policajta, nemilosrdně zvýšit pokuty a na soudech vést tyhle nepravosti až k trestání podmíněnému či nepodmíněnému atd. atd. A proč by třeba nemohl stát zabavit motorku, na níž se borec prohání 1. zónou chráněného území? Že je to soukromý majetek? A kolik on porušil čeho? A „dovolil se“, jestli smí devastovat společné? Požár? 20 miliónů korun stál den zásahu. Kdo to zaplatí? Palič? I když ho chytnou, jen těžko. My, přátelé … už teď na to děláme. Jako bychom neměli dost jiných finančních problémů.

Tak věru jen doufám, že tu nepropadneme pěkně po Česku tomu, co mne děsilo před léty při snížení rychlosti v obcích. Tehdy jakýsi „quasipsychologický populismus“ hlásal, že řidiče „přece nebudeme šikanovat pokutami!“. To je logika, co? Nešikanovat toho, kdo porušuje zákon, neboť sankce, edukační instrument státu, je vlastně šikana. Jaujau! A nýčko by to mohlo být třeba o tom, že v parku byly suché stromy a to je ten problém … No jo, ale nebýt „pitomce“, který je zapálil, tak …

[1] Popularizace pokud možno ne vlastních chyb je v Česku velmi oblíbeným sportem. Někdy se mi zdá, že populárnějším, než chyb napravování …

[2] Viz třeba https://www.eduin.cz/clanky/o-postojovych-cilech-2/

[3] Proslovil jsem sám řadu přednášek o chování a v některých případech jsem měl možnost dále pozorovat, „co se změnilo“… I odtud má skepse. Naštěstí jsou po ruce (krom přednášky) i jiné pedagogické procedury – výcviky a praktika, jimiž lze chování měnit úspěšněji. Ty ale na vybodovance uplatňovány nebudou …

[4] https://is.muni.cz › econ › jaro2014 › MPV_VSVP

[5] https://www.epravo.cz/top/clanky/ucel-trestu-89770.html. Zvýrazněno mnou.

[6] … byť je to předmětem právních sporů.

[7] https://www.eduin.cz/clanky/voda-je-sucha-je-to-muj-nazor-a-na-ten-mam-pravo-aneb-smrt-expertnosti-a-globalni-narcismus/

[8] A pak tu máme ještě abnormity či patologie u těch, kteří páchají zlo schválně (čili vědí, rozumějí atd., a proto konají) nebo těch, jejichž IQ je pod mírou. Ti jsou ale na speciální řešení.

[9] Rostlinstvo se podle odborníků o sebe postará samo a změna „pohledů“, která někomu vadit jistě nebude, ale jinému ano, jde ruku v ruce s tím..