Co přinesl týden 7.6. – 13. 6. 2021
Krátce:
Výrok týdne: „Někdy je to hodně náročné a sama se to pořád učím. Pomohly mi mentorské dovednosti a kladení otevřených otázek. Neustále žákovi popisuji, co v jeho práci vidím, ale neříkám mu, zda je to dobře, nebo špatně, k tomu musí dospět sám. S každým novým dítětem se učím znovu, jak ho vést, aby zodpovědnost zůstala převážně na něm. Každý je totiž jiný,“ odpovídá čerstvá vítězka ceny pro inspirativní učitele Barbora Heřmanová na otázku, jak vede své žáky k tomu, aby sami dospěli k poznatkům (aktualne.cz).
V souvislostech:
Čím vyplnit prostor mezi školami a centrem v decentralizovaném českém vzdělávacím systému? Podle Strategie 2030+ to má být střední článek. Jak by ale měl vypadat? Jakou konkrétní podporu má školám nabízet? A podle čeho se pozná, že plní svůj účel? Na tyto a další důležité otázky, které jsou s uvažovanou zásadní změnou vzdělávacího systému spojeny, odpovídali odborníci ve veřejné konzultaci, kterou zorganizovala Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV). Výsledky dotazníkového šetření, které se konalo od 20. dubna do 21. května, byly zveřejněny minulý týden.
„Zúčastnilo se ho 181 respondentů z různých sektorů, dominoval mezi nimi veřejný a neziskový sektor. Z hlediska typu organizací byly dominantně zastoupeny neziskové organizace, školy a školské asociace, ale také zástupci krajů nebo měst,“ přiblížil základní data z veřejné konzultace Michal Pazour z Technologického centra Akademie věd, které konzultaci pro SKAV organizovalo.
Dotazník se ptal na postoje ke Strategii 2030+, na to, co by mohl střední článek školám nabízet, i na to, kdo by měl nést odpovědnost za kvalitu vzdělávání v regionu. Ti, kdo dotazník vyplnili, vybírali ze 13 výroků, které z jejich pohledu nejlépe zdůvodňují, proč je třeba změnu ve vzdělávacím systému uskutečnit. „Nejvyšší míry souhlasu dosáhl výrok, podle nějž je důležitým důvodem, proč by mělo dojít ke změně, přetížení ředitelů škol formálními administrativními procedurami, dále udržitelnost změn započatých na centrální úrovni a nedostatečný pedagogický leadership na úrovni zřizovatelů nebo plýtvání kapacitami škol,“ shrnul odpovědi v této oblasti Michal Pazour.
V dotazníku se ptali také na to, které z deseti možných činností by mohly mít největší dopad na výsledky vzdělávání, wellbeing žáků a na jejich rovné šance. „Formulace těchto činností jsme ladili podle toho, jak definují svou funkci jinde, kde podporu škol mezi centrem a školou mají, jsou to opakující se role,“ vysvětluje Vladimír Srb. Jako činnost s největším dopadem bylo označeno nejčastěji (asi 80 %) odbřemenění ředitelů a učitelů od nepedagogické zátěže a hned poté koordinace spolupráce mezi školami, sdílení dobré praxe a kontinuální profesní učení učitelů, dále aktivizace a odborné vedení ředitelů škol a také vyhledávání a podpora nových pedagogických lídrů. Nejmenší dopad očekávají od zavedení středního článku respondenti veřejné konzultace na péči o dodržování pravidel v oblasti rovných šancí a na koordinaci spolupráce škol s lokálními organizacemi v oblasti neformálního vzdělávání.
Mírou úspěchu středního článku by mělo být z pohledu změny u žáků především dopad na jejich wellbeing. „To je pro mě zajímavým překvapením. Je otázkou, do jaké míry se v tom odráží současný stav. Otázkou je pro mě také otazník kolem neformálního vzdělávání. Myslím, že ho nemáme dostatečně uchopené a příliš se soustředíme na fungování a podporu škol,“ okomentoval to Zdeněk Slejška z nadace Eduzměna. Upozornil také, že wellbeing u žáků se ze všech tří nabídnutých kritérií nejhůře měří.
Oldřich Vávra ze Sdružení místních samospráv připomněl, že mu zatím chybí pokrytí disparit: „Chceme zajistit nejlepší rozvoj napříč všemi školami. Řada výzkumů doložila, že máme oblasti, které předpoklady ve vzdělávání plní, a oblasti, které je dlouhodobě neplní. Změny nemohou být univerzální pro celou republiku, některé oblasti je třeba podpořit více, lépe a cíleně.“
Dotazník se ptal i na to, kdo má nést v daném území odpovědnost za výsledky vzdělávání. Podle zhruba dvou třetin těch, kdo odpověděli, by to měli být zaměstnanci středního článku společně s místními aktéry, a to při jasném nastavení pravidel a rolí. Zhruba podle třetiny z nich by tuto odpovědnost měli nést zaměstnanci středního článku. Zakotvení této odpovědnosti v legislativě přikládají největší význam lidé ze státních institucí, kraje a obce zaujímají spíše neutrální postoj.
Výběr z Edukalendáře: