Publikujeme text Jiřího Macha, který se zaměřuje na roli ředitelů a ředitelek škol coby pedagogických lídrů v období koronavirové krize. Jak je možné, že někteří z nich vůbec nevěděli, co jejich učitelé dělají? Přečtěte si více v textu, který vyšel 28. května v deníku Právo.
Podle profesní organizace Učitelská platforma, sdružující kantory i ředitele škol, je krize pro šéfy školských zařízení zatěžkávací zkouškou, která prověřuje jejich schopnosti a dovednosti.
„Překážkou větší atraktivity je především stále nedostatečné platové ohodnocení ředitelů. To je stále neúměrně nízké ve srovnání s manažery soukromých firem na podobných pozicích, zároveň naprosto neodpovídá míře odpovědnosti, která na ředitelích leží,“ uvedla šéfka Učitelské platformy Petra Mazancová.
Odpovídá to tomu, že celý kantorský stav pobírá méně než všechny ostatní profese, kde se vyžaduje vysokoškolské vzdělání. Mazancová měla na mysli například tíhu administrativní zátěže, ředitelé však mají i chabou podporu pro odborný a profesní rozvoj. K pedagogickému vedení se pak při plném manažerském zápřahu ani nedostanou.
„Na mnoha místech dnes nejsou konkurzy i v případě nespokojenosti se současným vedením školy vyhlašovány, protože se zřizovatelé bojí, že se do konkurzu přihlásí stejně jen současný ředitel, nebo ani on,“ dodala Mazancová.
Podobně hovořil i Ivan Langr (SLK), radní pro školství v Liberci, kde v posledních letech plošně provedli výběrová řízení na ředitele 22 základních škol. „Kde ředitel obhajoval funkci, tam se nikdo jiný nehlásil. Ve dvou případech bylo kandidátů víc. Kandidáti vnímají, že ředitel má výhodu, protože chod školy zná a umí svůj projekt postavit na realitě. Noví uchazeči se musí poprat s menší znalostí prostředí,“ popsal Právu.
Ale hlavní problém je podle něj jinde. „Obrovská administrativní zátěž, kterou nevyváží ani poměrně slušné peníze, které berou. Má rozpočtovou, majetkovou a personální odpovědnost, navíc v době, kdy se emancipují rodiče, což je pozitivní. Jen papírování zabírá 50 procent jeho práce. K tomu se tam střídají různé dozorové orgány, kontrol je spousta,“ vysvětluje Langr.
Mnoho nezměnila ani rok platná novela, která posílila zastoupení České školní inspekce v konkurzních komisích. Měla se tak omezit politizace výběru, aby si zřizovatel, tedy většinou obec nebo kraj, jen tak nemohl dosazovat své politicky vybrané favority.
Podle Mazancové novela necílila úplně vedle. Přesto prý průběh konkurzů na všechny typy veřejných škol stále nedosahuje kvality výběrových řízení v ostatních oborech veřejné či soukromé sféry včetně soukromých škol.
„Využití psychologů a personalistů v konkurzech zatím stále není běžnou záležitostí, výběr je i nadále založený na posouzení pětistránkové koncepce dalšího rozvoje školy a jediném setkání se členy konkurzní komise. Stále chybí vícekolová výběrová řízení typická pro soukromou sféru či pro některá místa ve státní správě,“ dodala Mazancová.