Předvolební rozhovory: Na odměny učitelům by měly přispívat obce, pro děti chceme kroužky zdarma, říká Kateřina Valachová z ČSSD

Přinášíme sérii rozhovorů se školskými experty politických stran, které mají podle předvolebních průzkumů v podzimních volbách reálnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jaký mají názor na problémy současného českého školství a co považují za své priority pro příští volební období? Rozhovor, který s Kateřinou Valachovou vedla Radka Hrdinová, byl pro webové stránky redakčně krácen, celý si jej můžete přečíst ZDE. Analýzu volebního programu ČSSD s ohledem na témata vzdělávací politiky si můžete stáhnout ZDE.

Co bude potřeba k tomu, aby po letech odkladů konečně došlo na revizi rámcových vzdělávacích programů? Jednou z nutných podmínek je podle Kateřiny Valachové i to, aby po volbách do její bývalé pracovny v Karmelitské usedl zkušený diplomat. „Bude to chtít perfektního komunikátora, stratéga a mediátora,” uvažuje bývalá ministryně školství. Při financování systematických změn, jako je už zmíněná revize RVP, ale například také posilování podpůrných pedagogických profesí nebo role uvádějícího učitele, by se podle ní měl stát více než na evropské projekty spoléhat na své vlastní zdroje.

V minulém volebním období jste byla ministryní školství. Jak hodnotíte, co se odehrálo ve školství po vašem odchodu z úřadu?

Jsem ráda, že jsme zlepšili ohodnocení učitelů a učitelek, ale i dalších pedagogických i nepedagogických pracovníků, protože škola není dům, ale místo s perfektně sladěným profesionálním týmem, bez kterého magický trojúhelník učitel – dítě – rodič nemůže fungovat. Doufám, že v tom budeme pokračovat i v dalších letech. Podařilo se také odstartovat reformu financování regionálního školství, kterou jsem prosadila, byl to jeden z důvodů vstupu sociální demokracie do vlády. Ať už vaše dítě chodí do školy v malé vesnici na Vysočině nebo ve velké škole v Praze, všude by měly být podobné finanční a materiální podmínky. 

Co se naopak příliš nedaří?

Samozřejmě úder našemu vzdělávání zasadil covid-19, poslední rok nebyl příliš šťastný pro učitele ani pro děti nebo rodiče. Byli jsme ze dne na den překvapováni uzavřením škol, nevěděli jsme, kam směřujeme. Minulý rok se promarnilo léto, na rozdíl od zemí jako Německo, Rakousko nebo Francie jsme podlehli dojmu, že nás čeká návrat do normálu. Ministr školství avizoval běžný školní rok a najednou buch, a během dvou týdnů byly zavřené školy. Ve školském výboru děláme vše pro to, aby se to už neopakovalo, aby následující školní rok byl pro všechny bezpečnější. Jsme připraveni na všechny scénáře.

Ať už to se začátkem školního roku dopadne jakkoli, s následky toho předcházejícího se ještě budeme muset vyrovnat. Ministerstvo školství připravuje plán, jak se po dlouhém období výuky na dálku vyrovnat s nárůstem nerovností ve vzdělávání. Co mu říkáte?

Ve sněmovně jsme k němu kritičtí. Bezpochyby vzniká s dobrým úmyslem, nicméně vychází ze Strategie 2030+ nebo z Národního plánu obnovy, který byl čerstvě schválen. Oba tyto dokumenty ale vznikaly v době, kdy jsme ještě netušili, jak velký dopad do vzdělávací soustavy bude covid-19 mít. Je to dobrý základ, ale chceme, aby kroky byly rychlejší, abychom se více spoléhali na opravdu systémovou podporu a více se opřeli o národní prostředky. I řada nevládních organizací Národní plán obnovy, což je samozřejmě nejenom dílo ministerstva školství, ale řekněme celé vlády, označila za promarněnou příležitost. Teď bojujeme za to, abychom směrem ke vzdělávání ještě vyboxovali co nejvíc prostředků z národních zdrojů. Pracujeme s ministerstvem školství na tom, abychom od září zvedli třídnické příspěvky a podpořili metodiky školní prevence a školní psychology, protože aby se učitelé mohli soustředit na znalosti, vědomosti a kompetence, potřebují parťáky do týmu. 

Jednou z priorit v dalších letech bude revize rámcových vzdělávacích programů (RVP). Měla být hotová už v době, kdy jste byla ministryní, nyní ji bude současný ministr po řadě odkladů znovu zahajovat.

Revize RVP je kyselé jablko našeho vzdělávacího systému, mluví se o ní dvacet let. Byla zadána, byl sestaven odborný tým a odstartovala z gruntu v roce 2016. Tady jsme se v minulých letech trochu neshodli s ministerstvem školství, trochu jsme se kočkovali na školském výboru, protože došlo ke zrušení Národního ústavu pro vzdělávání, odchodu některých kurikulistů, což je šílené slovo, ale jsou to lidé, kteří lépe než my rozumí tomu, jak a co učit. Já si přeji, aby se proměnilo, co se naše děti učí, ale bylo by fajn, kdyby ministerstvo podpořilo větší veřejnou debatu, jak to udělat.

Bude podle vás na konci jen nový dokument, nebo také zásadnější proměna toho, jak vypadá výuka na školách? 

Dokument je pouze jedna část té skládačky. Co jako rodiče vidíme, je to, jak učitel přistupuje k dětem, jak učí, jak je šikovný v didaktice, metodice, pedagogice, jestli je nástupcem Jana Amose Komenského. Samozřejmě řada učitelů takových je, někteří mají rezervy, nejsou třeba tak zdatní v komunikaci se žáky a rodiči, někteří se jí třeba i obávají. To je úplně jiná disciplína a jsem moc ráda, že se pokračuje v tom, co jsem nastartovala, ale co jsem nevymyslela, o co si řekli sami učitelé a učitelky. Chtěli mít předmětové metodické kabinety, kde by si sami radili, jak dostat do hlav dětí, co potřebují, aniž by se ztratila motivace. Aby děti nebyly otrávené a učitelé vyhořelí, což je velký problém našeho vzdělávacího systému zejména ve starších ročnících. Na rovinu, to je možná ještě důležitější než co učit, protože naše školy mají ve svých školních vzdělávacích plánech poměrně volné ruce. Tyto metodické kabinety, které odstartovaly pilotně a týkají se zatím vybraných předmětů, by měl mít k dispozici každý předmět a každý učitel, začínající i zralý. Každý občas potřebuje trochu nakopnout a dodat energii.

Mluvíte o začínajících učitelích, momentálně leží ve sněmovně zákon o pedagogických pracovnících. Měl mimo jiné zakotvit do školského systému uvádějící učitele. Koalice, jejímž členem je ČSSD, ale schválení tohoto zákona obstruuje. 

Pro mě je to bolestné a trochu déjà vu. Když jsem odcházela z ministerstva v roce 2017, kariérní řád měl podporu uvádějícím učitelům i začínajícím učitelům garantovat. Že spadl po mém odchodu pod stůl, považuji za největší prohru minulé dekády. Teď jsme opět v situaci, kdy chceme podporu pro začínající učitele, a opět jsme s ohledem na možnosti rozpočtu tam, kde jsme byli, a hrozí, že zákon padne. V následujících čtyřech letech nás bude čekat velký úkol, abychom zajistili nejen základní ohodnocení učitelů, ale i dost finančních prostředků pro osobní ohodnocení učitelů, což opravdu není 130 procent průměrné mzdy. Hasiči, sestřičky nebo policisté, kterých si všech vážím, jsou na tom v této chvíli lépe. A ještě dlužíme nepedagogickým pracovníkům, protože škola bez školníka a paní kuchařek není škola. 

Jaké legislativní změny byste chtěla prosadit v příštím volebním období?

Potřebujeme jednoduché paragrafové vyjádření toho, jak má vypadat česká škola. Jaké podmínky potřebují školy pro to, aby byly schopné usilovat o úspěch každého žáka. Reforma financování regionálního školství hodně pomohla, ale je potřeba udělat plánovaný druhý krok. Ředitelé škol by měli mít jistotu, z jakých pedagogických a nepedagogických profesí je složen tým školy, abychom opustili přetahování o to, jestli má škola dost sil si přes nějakou evropskou šablonu zařídit školního psychologa nebo vyplnit papíry na asistenta pedagoga. Samozřejmě bychom měli mít dobře placené mistry odborného výcviku. Odborné školy se bouří, že sice mají dobrou spolupráci se zaměstnavateli v území, perfektní stroje a elektroniku, ale chybí jim experti, kteří by ji spravovali. S náležitým ohodnocením pro ně systém nepočítá. Tohle potřebujeme a mělo by to být financováno z národních peněz. Už dvakrát narazil v poslanecké sněmovně zákon, v němž by se řeklo, kdo je začínající učitel, zapomíná se také na provázející učitele. Všichni chceme, aby se na vysokých školách podpořila praxe, ale už se nebavíme o tom, jak se to zařídí, kdo bude studenty provázet. Pro děti si přeji, aby se do praxe zavedly všechny věci, které byly odpilotovány, ať jsou to science centra nebo zážitkové učení. Školy v přírodě, školní plavání či lyžařské kurzy by si mělo moci dopřát s jistotou opravdu každé dítě. 

Máte představu, na kolik by to vyšlo?

Kvalifikovanou představu o dopadu do státního rozpočtu samozřejmě mám, ale z taktických a strategických důvodů ji v tuto chvíli nezveřejním. Ale tohle musí být naše realita, jde o naše děti.

Kateřina Valachová (44)

Právnička a politička, členka ČSSD. V letech 2015–2017 byla ministryní školství, od roku 2017 je poslankyní. V letošních volbách kandiduje v Jihomoravském kraji.