← Články

Předvolební rozhovory: V revidovaném RVP by neměly chybět ročníkové výstupy, říká školská expertka KSČM Marta Semelová

23. 8. 2021

EDUin

Přinášíme sérii rozhovorů se školskými experty politických stran, které mají podle předvolebních průzkumů v podzimních volbách reálnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jaký mají názor na problémy současného českého školství a co považují za své priority pro příští volební období? Rozhovor, který s Martou Semelovou vedla Radka Hrdinová, byl pro webové stránky redakčně krácen, celý si jej můžete přečíst ZDE. Analýzu volebního programu KSČM s ohledem na témata vzdělávací politiky si můžete stáhnout ZDE.

Postupný útlum víceletých gymnázií a místo nich vnitřně diferencovaná základní škola, která umožní dětem rozvíjet všechna jejich nadání – včetně sportovního nebo manuální zručnosti. To je vize KSČM pro budoucí podobu základního vzdělávání. „Ale rádi bychom prosadili, aby stát byl zodpovědný za vzdělávání, za jeho kvalitu, dostupnost i financování, aby bylo veřejné školství bez poplatků páteří našeho vzdělávacího systému,“ říká školská expertka strany Marta Semelová. Garance jednotného vzdělávání pro všechny by se podle ní měla propsat i do obsahu vzdělávání – ten by měl být z velké části stejný pro všechny školy, ať už se mu říká „vzdělávací plán, nebo osnovy“.

Co považujete za největší slabinu a nejsilnější stránku českého školství?

Slabin je víc, určitě je to nestabilita. Od listopadu 1989 se vystřídalo mnoho ministrů a každý přišel s nějakou novinkou, které šly často proti sobě. Nestabilita ve školství poznamenala kvalitu našeho vzdělávacího systému. A také financování, dáváme do vzdělávacího systému méně prostředků než ve vyspělých zemích. Silnou stránkou je český pedagog. Klobouk dolů před tím, co všechno musí vydržet a co dokáže.

Mluvila jste o financování, současná vláda výrazně přidala pedagogům na platech. Stačí to?

Stále ještě by to chtělo finanční injekci, aby to přilákalo mladé lidi. Vím, že se mluví o tom, že učitelé mají v průměru 46 tisíc, ale co mají na výplatní pásce, tomu neodpovídá. Chtělo by to přidat i učitelům, kteří připravují učitele. A obecně víc investovat do školství – někde se učí třeba ze čtrnáct let starých učebnic, vybavení neodpovídá požadavkům moderní doby, 4. průmyslové revoluci. A nesmíme zapomenout ani na nepedagogy.

Kolik by tedy učitel měl brát?

Měl by být naplněn slib 130 procent průměrné mzdy. Ono se mluví o 130 procentech z roku 2017, ale od té doby se platy pohnuly i v jiných profesích.

Pohnuly se především ve veřejné sféře. Pokud vím, tak slib vlády byl 150 procent platu z roku 2017 a predikce think tanku IDEA předpokládají, že na 130 procent by platy pedagogů měly letos dosáhnout.

Tam by se to mělo pohybovat, platy by se měly měnit rok od roku podle průměrné mzdy, nefixovat to na rok 2017.

Termíny zveřejnění rozhovorů:

Dovedete si představit, že by učitelské platy klesaly spolu s ekonomikou?

To bych samozřejmě nerada, vláda a společnost by si měly uvědomit, že investice do oblasti výchovy a vzdělávání je zásadní pro rozvoj celé společnosti.

V příštím volebním období se školství bude muset vypořádat s dopady dlouhého období distančního vzdělávání. Co říkáte plánu ministerstva školství?

Školství dostalo v posledních měsících na frak a poděkování si zaslouží učitelé, žáci i rodiče, kteří mnohdy byli na pokraji sil. Je ale pravda, že školy dostaly peníze na dovybavení. Děti, které nebyly v počátcích připojené, neměly doma vybavení (nemyslím ty, které měly jiné motivy), dostaly šanci. Nicméně je potřeba reagovat rychle. Na jedné straně to byla facka pro školství, na druhou stranu je třeba využít všech zkušeností, které učitelé, děti a jejich rodiny získali. V tom plánu, který se má realizovat, je třeba využít i těchto znalostí, jak pro dovybavení, tak pro přípravu učitelů i jejich další vzdělávání.

Co děti, které úplně nebo částečně vypadly ze vzdělávání? Je doučování, jak jej plánuje současný ministr, správný směr?

V průběhu posledních měsíců se nerovnost mezi dětmi ještě prohloubila. Je povinností vlády a ministerstva školství udělat maximum pro to, aby se nerovnosti vyrovnávaly. Jednou z možností je doučování. Je dobře, že ministr vyjednává o navýšení finančních prostředků, jsem také ráda, že se už ve velkém množství zapojili studenti pedagogických fakult. Když mluvíme o nerovnosti mezi dětmi, jsou to i nerovnosti sociálně-ekonomické. Byla bych ráda, kdyby tyto aktivity byly pro tyto rodiny opravdu dostupné. Dostávaly se do velkých finančních problémů a nebudou si moci dovolit platit za doučovací kempy vysoké částky.

Nejsem si jistá, jestli mluvíme o tomtéž.

Jde o to, že peníze jdou zřizovatelům kempů. Zažádalo si o ně velké množství spolků a organizací, nikde jsem nedohledala, jestli budou určeny i přímo pro rodiny. Dětský tábor vyjde na jedno dítě za deset dní třeba na šest tisíc, nesmí tam být žádná taková překážka.

Jaký je váš názor na připravovanou revizi rámcových vzdělávacích programů (RVP)? Mělo by se změnit, co a jak se děti učí?

Ať to nazveme RVP nebo osnovy, úpravy jsou důležité. Svět se mění a vzdělávací systém na to musí reagovat. Udělali jsme skok v digitalizaci, to je třeba zahrnout do RVP, i když jsem nejen já kritizovala redukci učiva, například fyziky. V posledních letech si navíc každou chvíli někdo vzpomněl, že musí do RVP zahrnout něco dalšího, jenže on není nafukovací. Ale jsou některé záležitosti, které jsou zásadní. To je na širokou komunikaci s těmi, kdo tomu rozumí a ví, jak na sebe výuka navazuje. Když se vrátím k fyzice, pokud je na základní škole vynecháno určité učivo, u nějž odborníci upozorňují, že je to základ, na kterém se staví v dalších ročnících a ve středním školství, je to samozřejmě špatně.

Mělo by se redukovat učivo obsažené v RVP?

Možná někde ano, ale možná by výsledkem měl být jednotný RVP pro základní školy, který by zahrnoval základ a zároveň by obsahoval ročníkový výstup z učiva. Nyní obsahuje výstup z jednotlivých předmětů po několika letech. Pokud se dítě přestěhuje, dostává se kvůli tomu do problémů. Takže jednotný základ, ročníkový výstup a k tomu by školy měly určité procento, kde by pracovaly podle svých podmínek.

Mluvíte o obnovení osnov?

Netrvám na tom, jak se to bude jmenovat, jestli to budou osnovy nebo vzdělávací plány. Na názvu nezáleží. Společnost by měla garantovat základní vzdělávání pro všechny oblasti, pro všechny děti a pro všechny kraje a obce, aby nedocházelo k nerovnosti ve vzdělávání jako dnes.

Osnovy předepisovaly probíranou látku až na úroveň každé vyučovací hodiny.

Bylo tam určité procento, kdy si mohla škola učit jinak, ale základ byl společný.

Řada škol volnost, kterou jim dávají současné RVP, využívá například k tomu, aby propojovala předměty do bloků. Mohlo by tohle fungovat, kdyby se vaše představa naplnila?

To není v rozporu, dalo by se to propojit i s ročníkovými výstupy.

Jak velká část výuky by měla být takto dopředu určena?

Byl by to základ, na kterém se staví v následujících ročnících. Nyní se na 2. stupni (díky tomu, že si školy mohou zařazovat předměty podle svého uvážení) například může stát to, že se žák, který se přestěhoval, bude chemii učit dvakrát, nebo se jí úplně vyhne.

Stáhněte si analýzu EDUin:

Volební program pro oblast vzdělávání a školství – KSČM

Na druhou stranu to dává školám možnost, aby se specializovaly, rozvíjely u žáků konkrétní kompetence a dovednosti.

To se podle mě nevylučuje, volnost by měla být. Školu tvoří tvořivý kantor. Musí mít prostor pro tvořivost a spolu s ním i vedení školy, to bych nezatracovala.

Jednou z priorit Strategie 2030+ je zavedení tzv. středního článku. Je to podpora, kterou učitelé a školy potřebují? A co by jim měl nabídnout?

Zprostředkování komunikace mezi školami a centrem, aby se učitelé jednotlivých škol měli kam obracet a nemuseli se divit, co na ně bylo vymyšleno.

Ještě nějaké další funkce, kromě přenosu informací z centra na školy?

Pomoc pedagogická, organizační, nemyslím si, že by to mohlo pomoci i odbourávání nadměrné administrativy. Mohli by se v něm soustředit lidé, kteří by pomáhali více školám najednou, aby nebyli tolik zatěžováni pedagogové a vedení škol.

Co například stesky škol na to, že jim chybí podpůrné pedagogické profese, například sociální nebo speciální pedagogové?

Ty učitelé zvlášť v době, kdy nastoupila inkluze, potřebují mnohem více. Nemají specializované vzdělání, potřebují člověka, který tomu rozumí.

Jste kritičkou současné podoby inkluze. Co by bylo třeba k tomu, aby fungovala?

Inkluze tady byla už předtím, ale špatný byl způsob, jakým se to udělalo – v nepřipraveném terénu, s učiteli bez zkušeností. Můj názor? Pokud bude mít žák schopnost začlenit se a budou pro to na dané škole podmínky, tak proč ne. Ale pokud je to dítě, kterému pomůže být na speciální škole, v menším kolektivu, kde jsou speciálně připravení pedagogové a upravený vzdělávací program, toho vzdělávání v plné třídě poškodí. Potřebuje zažít pocit úspěchu, v řadě případů je víc vyčleněno, než kdyby bylo ve speciální škole. Takže podle podmínek dítěte a podmínek školy, záleží na stupni a druhu postižení. Problém je u mentálního postižení, kombinovaných vad, je třeba přistupovat šetrně ke každému dítěti zvlášť, v zájmu toho dítěte i ostatních dětí.

Poté, co inkluzivní vyhláška vstoupila v platnost, zpracoval bývalý ministr školství Stanislav Štech analýzu, ve které se zabýval mimo jiné i počty žáků, kteří přešli ze speciální do základní školy. Došel k závěru, že k přesunu nedošlo. Počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami ve třídách se tedy v souvislosti s vyhláškou nezměnil. Pokud se něco změnilo, jsou to podle mého názoru spíš požadavky na učitele, jak mají s těmito dětmi nakládat.

Na to jsou různé pohledy. Když o tom mluvím s kantory, v některých třídách si užívají své. Stačí jedno dítě, a rozhodí celou třídu. Pokud tam má směsici dětí a každé z nich má jiný problém (vážné poruchy učení nebo chování a na druhou stranu nadané děti), pro kantora to je náročné. Opravdu to není o počtu dětí, někdy opravdu stačí jedno.

A je to o inkluzivní vyhlášce? Zastoupení dětí s poruchami učení, s psychickými problémy nebo jinými specifickými potřebami, které je vysunují mimo průměr, se v populaci příliš nemění. Dokázala bych citovat řadu specialistů, kteří říkají, že změna je spíš v tom, že si jich více všímáme.

To si nemyslím, opravdu tam nárůst různých poruch byl. A do toho ještě nárůst administrativy. Postupně byli přesvědčováni, aby šli do běžných škol. Jsem přesvědčená, že to uškodilo dětem se speciálními potřebami i normálním dětem.

O co se opíráte, když tvrdíte, že dětí se speciálními potřebami přibylo? Já žádný takový zdroj informací neznám.

Mám kontakty s řadou učitelů. Když k tomu došlo, pořádala se řada seminářů a konferencí, a to i v poslanecké sněmovně, v Senátu nebo na školském výboru. Opakovaně jsme jednali s různými asociacemi, které zoufale volaly o pomoc. Navrhovala jsem ještě jako poslankyně, aby se účinnost vyhlášky odložila o dva roky a v průběhu těch dvou let se to ověřilo v terénu, jestli to bude životaschopné. Bohužel to bylo odmítnuto.

Od té doby, kdy vstoupila inkluzivní vyhláška v platnost, už uplynulo pět let. Máte informace o tom, že by mezitím speciální školy zanikaly nebo přicházely o žáky?

Tuto informaci nemám, mluvím o komunikaci se speciálními školami, které na to tenkrát upozorňovaly.

Chápu, že měly obavy. Naplnily se?

To bych musela zjišťovat u jednotlivých speciálních škol.

Ale argumentujete tím. Ptám se proto na konkrétní obrysy tohoto problému.

Myslím, že musíme podpořit všechny, to znamená základní školy, ale i síť speciálních škol. Nesmíme dovolit, aby hrozilo, že budou zlikvidovány a zaniknou.

Marta Semelová (61)

Vystudovaná učitelka, bývalá poslankyně a členka KSČM. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 je lídryní KSČM v Praze.

Rozhovor byl krácen, celý si jej můžete přečíst ZDE.