Přejeme si více, či méně centralizace ve školství?

Na základě zajímavého článku Ondřeje Vaculíka Ministr Chládek v našem městečku (ZDE) věnovanému začátku školního roku, mě napadlo přidat se k otázkám okolo centralizace ve vzdělávání, které autor otevřel, a taky popřát pár slovy něco do nového školního roku.

Chtěl bych popřát českému školství více nadhledu, důvěry a odvahy k otevřené komunikaci. V článku si autor pokládá otázku, k čemu je dobrá centralizace ve školství a k čemu ne. Všiml jsem si, že se v poslední době u nás i v různých zemích k prosazení centrální silné moci uchylují politici zleva i zprava. Jakoby nás v současné společnosti tendence k stanovování tvrdých pravidel a pevné kontroly shora pronásledovala. Asi jako pochopitelná reakce na změny okolo nás, kdy už se dlouho společnost tříští, nikdo neví jestli vůbec máme my občané jedné země něco společného. Někoho to možná zneklidňuje a někdo možná toho zneklidnění využívá, můžeme si všimnout vyhledávání i úspěchy silných vůdců nebo snahy i souhlasu s vydáváním zpřesňujících centralizovaných norem, standardů, postupů, centrálních směrnic a opatření. Já věřím v jinou cestu – centralizovanou podporu aktivit zdola, centralizovaně moderovat a ne určovat, centralizovaně podporovat místní komunity, rodiče, děti, aby s motivací a radostí pečovali o své vzdělávání. Jde mi o promyšlenou a možná „finančně nákladnou“, za to kvalitní státní strukturu podpory dobré praxe a inovací.

Ještě k článku, který mě inspiroval, autor zmiňuje, že ředitelé na přednášce ministra mlčeli, to není dobře, měli živě diskutovat. Na jedné schůzi, které jsem byl svědkem před několika lety, ředitelé mlčeli při proslovu krajského školního inspektora, který se tvářil, že to on zastupuje stát. A skutečně i má nesmyslně silné pravomoce a ještě je navíc nadhodnodcoval, bylo to smutné mlčení a rezignované. Nemlčet – aspoň to by se mělo změnit na všech úrovních v komunikaci škol a obcí, v učitelských týmech, v komunikaci rodičů a školy. A zejména v komunikaci dětí s těmi, kteří údajně v jejich zájmu jednají.

Závěrem  bych chtěl popřát méně tupé centralizace a naopak více chytré centralizace. Představme si dva modely, které oba se dají nazvat centralizací.

• tvoří vize ve vzdělávání, které komunikuje na všech úrovních, má silné“centrální“ vize – demokraticky tvořené a sdílené většinou a otevřené ke zpochybnění
• moderuje a vyrovnává pravdu a zájmy „profesionála“, „učitele“, „úředníka“,“odborníka“ a pravdy „člověka“ ,“dítěte“, „rodiče“, „občana“ a další rozdíly pohledů
• podporuje tvorbu vzdělávání zdola, místní aktivitu, sebeřízení, šíří zkušenosti z inovací a vyhodnocuje komplexně situaci a otevřeně probírá s veřejností

• rozpracovává standardy pro každou maličkost
• kontroluje každou maličkost
• chrlí pravidla pro každou maličkost