Přeposílám radost a taky trochu rozpaky

Sedím na návštěvě u kamarádky a upíjím voňavou kávu. Kamarádka mi již poněkolikáté vykresluje složitou spleť vztahů na své škole. Pracují zde jen ženy a ředitelem je muž. Ten považuje třecí plochy mezi učitelkami za žabomyší války, a tak je neřeší. Hlavní slovo má osvědčená kolegyně, které se všichni bojí, a tak si zde dotyčná dělá, co chce.
Kamarádka zvládla přežít v této atmosféře něco přes rok. Nyní je však delší dobu v domácím léčení. Nemocní se mají navštěvovat, a tak tu sedím a znovu propíráme nešvary současného světa. Víme, že je nevyřešíme, ale jsme rády, že se my dvě máme a můžeme aspoň spolu zažít otevřenou rozpravu bez rizika negativní zpětné tsunami. Další informace mě potěší. Kamarádka dostala nabídku práce ve škole, která je blíže jejímu bydlišti. Jednoduchou úvahou tuto nabídku přijala. Současně podala výpověď ve stávající škole.

Popřejeme si pěkné svátky, já přidám poplivání pro šťastný nástup v nové instituci po jejím konečném vyzdravění a jdu domů.

Doma otevírám email. Co to, vždyť jsme spolu teď mluvily?

Název mailu: „Přeposílám radost“

Dobrý den paní učitelko, dnes nám oznámili, že jste dala výpověď. Tato zpráva mě hodně zamrzela, protože bez vás to na škole není a nebude ono. Od té doby, co jste měla úraz, je to děs. Zeměpis a tělocvik jsou úplně o něčem jiným. Pamatuji si, jak jsme všichni nadávali, jak vás máme, ale teď jsme se modlili, ať už se vrátíte…
Přeji vám do života hodně úspěchů nejen jako učitelce ale jako člověku, protože jako člověk jste úžasná osoba. Hodně zdraví, které teď potřebujete, lásku a spokojenost. Jste a budete jedna z nejlepších učitelek, co jsem mohla poznat.

Byl to nejlepší dárek, který mohla kolegyně pod stromeček dostat. A ona jej přeposílá do všech stran jako zprávu věrozvěstů.

Já však vidím i pod pokličku události. Na škole nebyla kamarádka dlouho – jen asi rok a půl. Přesto si svým stylem komunikace puberťáky na druhém stupni získala. I když to byla zezačátku dle jejich slov soda. Na diskuzi děcka moc zvyklá nebyla, tak se proti mé kamarádce vždy vyvalila lavina nápadů a témat. Taky ale dost tvrdých provokací, jaké jen „náctiletí“ umějí. Práce s novou učitelkou byla pro děti ale něčím jiným, než co znaly. Najednou měly širší pole působnosti, než byly zvyklé. Dost často je kamarádka vyzývala k otevřené diskuzi, během které je přesvědčila, že se opravdu o jejich názory zajímá. Děcka prostě ochutnaly jinou práci, než stálé hledání chyb a peskování za drzosti. Ve škole plné „drezérek koní“, jak své pracoviště kamarádka nazvala, si jednoduše rychle získala důvěru žáků na druhém stupni a oni jí to teď napsali. Vše je natřené na růžovo. Jenže….

Nebylo by tu „jenže“, kdyby kolegyně – skalničky mou kamarádku neostrakizovaly. V podstatě to rozpoutala jen jediná, ta která tam tomu všemu pod dezorientovanou taktovkou pana ředitele šéfovala. Ostatní se jen přidaly nebo mlčely. Jeden z přestupků mé kamarádky bylo dle jejich slov to, že si s dětmi moc povídala.
Jak žít mezi dětmi a nepovídat si s nimi? Poraďte.