Přijímačky do první třídy jsou nemravná praxe

Má o přijetí do základní školy rozhodovat los?

Cílem je zjistit předpoklady k výuce cizího jazyka… umí počítat s pochopením, zná číselné řady… ústní zápis 60 minut, test školní zralosti 60 minut… seznam přijatých podle bodového hodnocení zveřejní ředitel školy.

To jsou úryvky opsané z webových stránek různých škol v České republice, obvykle pod záložkou Zápis do 1. třídy. Naštěstí to není tak, že by se přijímačky do první třídy konaly běžně, ale zjevně přibývá škol, které si už do prvních tříd vybírají „ty schopnější“. Společenský tlak je zatím nejsilnější na konci prvního stupně, kde je od středních společenských vrstev výše vlastně nepřijatelné aspoň se nepokusit o přijímačky na víceleté gymnázium. Ale zjevně postupuje níž. Do „normální“ základky? No neměl by jít alespoň na jazykovku, Evičko? Aby měl tu motivaci!

A protože dětí přibylo a na vyhlášených školách je už po léta nouze o místa, některé začínají dělat cosi jako přijímací zkoušky. S požadavky, které přesahují seznam dovedností pro vstup do první třídy, jak ho zveřejnilo ministerstvo školství. A i ten je docela obsáhlý a stojí za otázku, co se stane, když ho dítě ani na druhý pokus nenaplní. Nejčastější jsou skutečné přijímačky u jazykových základních škol, kde jsou maskovány za „zjišťování předpokladů pro výuku cizího jazyka“. Je třeba říct jasně, že je to nemravná a zcela nepřijatelná praxe.

Ano, škola má a musí zjišťovat, jestli se dítě umí obsloužit, udrží pozornost a je schopné komunikovat se spolužáky. A když neumí, má smysl uvažovat o odkladu nebo přípravném ročníku. Ale je nepřijatelné vybírat si z dětí u zápisu ty, které už umí lépe číst, psát či počítat nebo umí základy angličtiny. Proč? Protože základní škola má a musí sloužit jako společenský výtah.

Stát základní školy zřizuje proto, aby měly různé děti s různým společenským zázemím vůbec šanci se potkat. Škola má vyrovnávat naše slabé stránky, které každý máme z rodiny. Někdo vzdělanostní a motivační, někdo sociální, někdo emoční. V tomto směru je to zatím těžko nahraditelný nástroj. A předčasná selekce dětí, tedy třídění na „chytré“ a „hloupé“, jsou nejčastěji citovanou vadou našeho školství prakticky ve všech mezinárodních dokumentech a studiích. Jestli tedy stát a ministerstvo něco nemá připustit, pak jsou to právě přijímačky do prvních tříd, které tuto selekci dovádějí ad absurdum.

Také vás napadla ta nejsamozřejmější námitka? Jazyková škola je přece náročnější, proto si vybírat musí. A co když je těch dětí prostě víc, než škola může přijmout? Odpověď najdete na stránkách škol, o něž je po léta velký zájem (včetně některých jazykových). Žádné speciální požadavky nemají – a je-li vyhovujících uchazečů víc než míst ve třídě, rozhoduje los. Ostatně na losování asi bude docházet stále častěji. Základky mají za povinnost dát přednost dětem ze spádové oblasti. Ale i těch je leckde, zvlášť v okrajových čtvrtích velkých měst, víc, než se do tříd vejde.

Jak se má ředitel/ka v takové situaci zachovat, ministerstvo nikdy jasně neřeklo; a los je jakžtakž přijatelné řešení do doby, dokud nepřizpůsobíme kapacitu škol rodičovské poptávce. Losování pořád způsobí výrazně menší škody, než když bude poslední ročník mateřské školy poznamenán horečnatým „dovzděláváním“ dětí k prvním přijímačkám. Uvolnit něčemu takovému otěže by neznamenalo nic jiného než to, že některé děti prohrají v cestě za pocitem spokojenosti s vlastním životem ještě dřív, než stačily nastoupit do základní školy.

Text vyšel na stránkách týdeníku Respekt ZDE.