Případ epizeuxis: za maturitu zbytečnější

Zatím každý ročník státní maturity (letos ji studenti skládali po šesté) měl svůj „případ“. I když si nepamatujete letopočty, víte, že to bylo ten rok, „jak se řešil Jidáš a karnevalová čepice“, nebo „jak zrušili centrální hodnocení slohů“. Letošní debata okolo literárněvědného termínu epizeuxis je také zajímavá. Ukazuje, kam se maturita v posledních zhruba dvou třech letech ubírá. Proto bychom si měli „případ epizeuxis“ pamatovat.

Literárněvědné a lingvistické termíny se objevovaly i ve starších testech, ale obvykle tak, že úloha byla postavena na konfrontaci odborného textu – tedy definice – a uměleckého textu, ukázky z literárního díla. Například loni jste hned v první otázce testu našli definici metonymie a k tomu ukázku z novinového článku, v němž ji maturanti hledat. Takže bylo nutné pochopit, co definice říká, a umět ten jev v textu najít. Užitečná dovednost.

Letos Cermat reagoval na změny katalogu maturitních požadavků. Místo tohoto typu úloh jste tu našli ukázku z Halasovy básně a měli jste v ní najít onu epizeuxis. Definice tu uvedena nebyla. Takže místo ověření užitečné dovednosti úloha ověřuje jen to, jestli jste si zapamatovali divné slovo, kterým se v textu označuje opakování slov v jednom verši.

Jak málo stačí, aby se z chytré úlohy ověřující schopnost pracovat s různými typy textu stala hloupá úloha stavějící na školometské znalosti něčeho, co nebudete pravděpodobně nikdy potřebovat, i kdybyste se literární analýzou a prací s texty živili (případ autora tohoto blogu).  Což je i důvod, proč takové slovo snadno a bez lítosti zapomenete. A kdybyste ten termín opravdu někdy potřebovali, třeba proto, že se o něm veřejně diskutuje, stačí otevřít slovník nebo dvakrát kliknout.

Ještě podstatnější je, že to není tendence patrná jen v jedné úloze, ale v celém testu. Kromě úloh zaměřených na přesné čtení a pravopis, které do testu z češtiny ověřujícího znalosti u maturantů od učilišť po gymnázia určitě patří, přibývá úloh, které se ptají právě na lingvistické termíny, představitele literárních směrů, názvy funkčních stylů, kdy hledáte přísudek jmenný se sponou či rýmy střídavé a obkročné. Posun k vyčpělé formě akademismu je jasně patrný. Kdo o něm rozhodl a co tím sleduje?

Lehce nevrle reagoval na debatu o epizeuxi Jiří Kostečka z Asociace středoškolských češtinářů s tím, že test musí obsahovat i složitější úlohy pro gymnazisty. Jenže posun od dovedností k jalovým znalostem neprospěje ani gymnazistům. A pokud nějaké gymnázium má potřebu prokazovat znalost literárněvědné terminologie, má dostatek prostoru a příležitostí ve školní části maturity. Není důvod tímto způsobem torpédovat lidi z učilišť a průmyslovek, kteří v testu bojují často na hranici úspěšnosti a podobná úloha jim může zásadně zkomplikovat život.

Smysl maturitního testu je ověřit, zda absolvent umí číst s porozuměním různé druhy textů a rozezná pravopisné chyby; to mají  společné všechny obory středoškolského studia. A právě na to by se měly soustředit odborné školy, průmyslovky a nástavby, kde je neúspěšnost u státní maturity mimořádně vysoká. Pokud budeme dál vycpávat maturitní testy podobnými nesmysly, učitelům na těchto školách tu opravdu důležitou práci jen zkomplikujeme, protože na ni budou mít méně času. Pak už to nebude posun státní maturity k větší zbytečnosti, ale k jednoznačné škodlivosti.

—

Text vyšel původně na webu týdeníku Respekt (ZDE).