← Beduin ← Články

Proč by neměli mít Romové nárok na kvalitní vzdělání?

25. 2. 2019

EDUin

Co přinesl týden 18. 2. – 24. 2. 2019

Krátce:

Ministr školství odmítá požadavek krajů, aby děti byly omezovány v cestě za maturitními obory. Definitivně tak Plaga i premiér Babiš udělali tečku (ČT) za dlouhou a intenzivní kampaní některých hejtmanů, kteří požadovali zavést minimální bodovou hranici u přijímacích zkoušek na střední školy. EDUin se tématu dlouhodobě věnoval a před zavedením cut-off skóre opakovaně varoval.
Mistrovské zkoušky jsou stále na stole, mají prokázat opravdovou odbornost. Řemeslné cechy zavedení prestižní zkoušky žádají již řadu let. Má sloužit jako průkaz zručnosti, dříve se diskutovalo i o otevření dveří na vybrané vysoké školy. Bohužel jejich zavádění doprovází zpoždění. Ministerstvo školství bude do roku 2021 zkoušku pilotovat a současně bude připravovat související změnu zákona.
Příprava na přijímačky jako zbraň hromadného ničení. Hon za „správnými“ znalostmi, které standardizované testy vyžadují, tlačí děti do učení pravopisných kategorií nebo umělé stylizace a upozaďují rozvoj gramotností, píše Tomáš Feřtek (Respekt). To ostatně ukazují i výsledky nedávné zprávy České školní inspekce zaměřené na čtenářskou gramotnost (Novinky.cz). Komplexně to shrnuje tematická zpráva ČŠI a jako podporu učitelům nabízí inspekce bezplatné semináře na rozvoj čtenářské gramotnosti prostřednictvím uvolněných úloh z mezinárodního šetření PIRLS.
Hlasujte pro inovativní projekt ve vzdělávání, který obdrží cenu Eduína. Porota vybrala devět finalistů a do 24. března probíhá hlasování veřejnosti. Pomozte nám vybrat ty nejlepší.
Čeští učitelé spolu obvykle moc nepečou, ale v téhle škole se důležité věci řeší u bábovky. Rodiče vítáni popisují dobrou praxi na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze, kde se rozhodli, že na setkávání a vzájemnou inspiraci si prostor udělají.

Výrok týdne: „Role mladého člověka jako by se omezovala na jedno ozubené kolečko ve stroji státní ekonomiky. Jaký soudný rodič ale takhle přemýšlí o svém dítěti? Kdo pak tímto způsobem uvažuje sám o sobě? Chtít po mladé generaci, aby se vzdala svých aspirací kvůli zájmům zlomku podnikové sféry je nejen bláhové, ale i pokrytecké. Chceme-li i přesto dlouhodobě vychovávat více učňů v rámci veřejného školství, máme pouze jednu možnost: zatraktivnit učňovské obory…“ Petr Pleticha ze think-tanku IDEA v článku Nesmyslný boj za více učňů.

V souvislostech:

ROMOVÉ A LEHKÉ MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ

Redaktorka deníku A2larm a někdejší terénní výzkumnice ve vyloučených oblastech Saša Uhlová se ve svém textu Proč chodil Zdeněk Godla do zvláštní školy? zamýšlí nad stále existující praxí diskriminace a segregace romských dětí ve vzdělávání. Uhlová využívá popularity seriálu Most!, v němž jednou z hlavních postav je i Rom Franta ztvárněný hercem Zdeňkem Godlou. Ten v rozhovorech, které díky nevídané popularitě seriálu vyrostly jak houby po dešti, opakovaně tvrdí, že v mládí byl darebák, a proto skončil ve zvláštní škole. Je však patrné, že Godla není mentálně retardovaný, a ačkoliv nechce tuto část své minulosti více rozebírat, je přesto na místě se ptát, proč skončil ve zvláštní škole.

„Díky jeho příběhu a otevřenosti se mohou názorně se zrůdností systému, který je schopný odepsat dítě, protože je romské, seznámit všichni. Dobrý stát a dobré školství by mělo umět pracovat i s dětmi, které jsou z problémového prostředí. Kvůli těm dětem, ale i kvůli sobě. Kvůli všem promarněným talentům, kvůli všem dětem, které se cítily nedoceněné a vydaly se na dráhu zločinu, případně úplně rezignovaly a staly se závislými na automatech, alkoholu a dávkách,“ píše Uhlová a dodává, že aktuálním problémem jsou i segregované školy. Ředitelé často nechtějí pod tlakem nejen rodičů, ale i učitelů, do svých bílých škol romské žáky přijímat, a tak končívají tam, kde je vezmou. Tedy v romských školách, které se dnes jmenují základní stejně jako ostatní.

Jak upozorňuje romská aktivistka Magdaléna Karvayová, mince má ale dvě strany (Magazín Perpetuum). Zatímco část Romů chce, aby jejich děti měly kvalitní vzdělání a jdou klidně až před soud toto právo hájit, jiní dobrovolně volí segregovanou školu, případně třídu v rámci jedné školy, kam chodí romští žáci. Chtějí se tak vyhnout šikaně, které Romové mohou čelit. Zejména pak dívky, jak Karvayová popisuje na svém vlastním příkladu. „Pro romské rodiče je nejdůležitější věcí bezpečí a spokojenost jejich dětí. Proto je dají do školy, kterou znají a kde je hodně Romů,“ tvrdí v rozhovoru.

Nálepku lehkého mentální postižení (LMP) děti podle aktivistky získávají v řadě případů neprávem. Stojí za tím neinformovanost romských rodičů, kteří sami praktickými školami prošli, a neví, jaké jsou jiné možnosti. Na druhé straně rovněž fakt, že některé děti vyrostly v nepodnětném prostředí a jejich znalosti češtiny jsou omezené. „V chudých rodinách ve vyloučených lokalitách děti nemají prostředí, které by působilo stimulačně. Chybí podněty, hračky, které by jim pomohly rozvíjet se, ty děti třeba před příchodem k zápisu či do pedagogicko-psychologické poradny nikdy nedržely v ruce pastelku nebo si neprohlížely knížku,“ vysvětluje Karvayová.

Nálepkování romských dětí diagnózou LMP se věnovala analýza České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Data ukázala, že procentuální podíl dětí, které jsou diagnostikovány jako mentálně postižené, klesl mezi lety 2009 a 2014 o téměř 40 procent. Nebo že se České republice podařilo tisíce dětí z mentálního postižení „vyléčit“, a to přestože výskyt mentálního postižení by se neměl výrazně měnit v čase. Navzdory tomu se v některých krajích České republiky stále „rodí“ dvakrát více dětí s mentálním postižením než v zahraničí. Analýza to vysvětluje přiblížením pohledu některých pracovníků pedagogicko-psychologických poraden, kteří diagnózy stanovují: „Děti znevýhodněné zdravotně nebo tím, že jim rodina neposkytuje (a často ani nemůže poskytnout) potřebnou podporu při vzdělávání, se budou dle názoru některých poradenských pracovníků obtížně vzdělávat v běžných třídách, a tak dostávají stovky až tisíce dětí diagnózu mentálního postižení.“

Podle studie Univerzity Palackého v Olomouci z roku 2015 v sociálně vyloučených lokalitách vyrůstá v ČR přibližně 38 tisíc dětí do patnácti let, základní školu absolvuje přibližně 21 tisíc dětí vyrůstajících ve vyloučeném prostředí. Sociální vyloučení je značně územně koncentrované, zejména na území Ústeckého kraje. Studie částečně zpochybnila souvislost mezi sociálním vyloučením a četností výskytu diagnózy LMP. „Ačkoli platí, že v územích s vyšší koncentrací sociálního vyloučení je častěji diagnostikováno lehké mentální postižení, zároveň se ukázalo, že existuje množství územních celků s vysokým podílem dětí s diagnózou LMP, přestože se nejedná o území s vysokou koncentrací sociálního vyloučení.“ Výzkumníci tak poukazují i na druhou hypotézu, která tvrdí, že lehké mentální postižení je častěji diagnostikováno tam, kde je vyšší kapacita základních škol praktických a je zde zájem tyto školy naplnit.

„Chceme, aby se snažili, ale nechceme je přijmout. A přesně tam to celé začíná. Přitom je zcela jasné, že když jim nedáme šanci, tak je venku opravdu nic nečeká,“ apeluje na závěr textu Uhlová. Dle názoru Karvayové by také pomohla výuka o romské historii, kultuře a identitě. Nejen bílé většině, ale i Romům. Tzv. inkluzivní novela z roku 2016 přinesla změny, aby se děti s LMP vzdělávaly převážně v běžných školách, je-li to možné. Přesto jsou výzvy pro skutečně rovné šance a společné vzdělávání stále velké. A seriál Most! jen názorně připomněl, kdy se většinová společnost raději dívá stranou.

Inspirace z (a do) praxe: