Co přinesl týden 26.10. – 1. 11. 2020
Krátce:
Výrok týdne: „Tohle je velmi špatně. Zákon nepočítal s tím, že by notebook mohl být nezbytně nutnou součástí domácnosti, bez které nebudou rodiny schopné zajistit výuku svých dětí. Že vykonavatelé toto dělají jako způsob nátlaku, aby dostali aspoň část dluhu zaplacenou, to je bohužel naprosto standardní situace,“ komentuje v Deníku N Denisa Rohanová, předsedkyně České asociace povinných, praxi exekutorů, kteří podle ní před očekávaným pozastavením tzv. mobiliárních exekucí zvýšili počet návštěv v domácnostech dlužníků.
V souvislostech:
Během dubna téměř deset tisíc rodičů školáků vyplnilo anketu České televize, která zjišťovala jejich pohled na domácím vzdělávání. Odpovědi z doby, kdy si školy teprve osahávaly možnosti online výuky, tým odborníků podrobil kvantitativní a kvalitativní analýze, aby zjistil, co rodiče v té době považovali za největší komplikaci pro vzdělávání v domácím prostředí. Podle výsledků analýzy byli rodiče s průběhem vyučování v domácím prostředí v té době spíše spokojeni a měli pocit, že novou roli učitelů v zásadě zvládají. Při bližším pohledu se ale potvrdily rozdíly mezi nároky na vzdělávání dětí na 1. a 2. stupni ZŠ. Rodiče dětí na 1. stupni s dětmi pracovali mezi 40 a 60 % času, které děti věnovaly učení, což byly v průměru tři hodiny denně. Nedostatek času označilo za největší komplikaci téměř 40 % z nich – z rodičů dětí na 2. stupni si na to stěžovalo 25,8 %. (Děti na 2. stupni se podle výsledků ankety učily v průměru 4 hodiny denně a rodiče s nimi trávili zhruba 40 % tohoto času.) Na rozdíl od rodičů dětí na 1. stupni ale rodiče starších dětí často nechápali, co je smyslem zadávaných úkolů. Podle 20 % z nich chybělo u úkolů jasné vysvětlení učitelem nebo učitelkou, 15 % považovalo množství zadávaných úkolů za nepřiměřeně velké. Studie se podrobněji věnuje různým bariérám pro domácí vzdělávání, jak je v anketě popsali rodiče dětí, a také jejich návrhům, jak situaci zlepšit. Všímá si toho, co její autoři pojmenovávají jako paradox online výuky, kdy rodiče navrhují zavedení online výuky jako cesty k tomu, aby jejich děti trávily méně času u monitoru. Zdůrazňuje také, že rodiče považují za klíčové, aby s nimi škola komunikovala. Zveřejněná analýza má ale řadu limitů, které jsou dány sběrem dat, ankety se zúčastnili rodiče, kteří se domácímu vzdělávání věnovali.
Analýza Spolupráce rodiny a školy v době uzavřených základních škol (Roman Švaříček, Jana Straková, Cyril Brom, David Greger, Tereza Hannemann, Jiří Lukavský) vyšla v časopise Studia Paedagogica.
S uzavřením základních škol souhlasí zhruba polovina Čechů
Vyplývá to z průzkumu, který pro Českou televizi připravila agentura STEM/MARK. Na otázky odpovídali respondenti minulý týden, a to ve středu a ve čtvrtek, tedy ještě předtím než ministr školství po pátečním jednání oznámil, že se od pondělí zavírají také speciální školy, a to bez jasného data, když se děti do škol vrátí.
Výzkumníci se ptali také na názor respondentů na prodloužení uzavírky škol. Že školy mají zůstat i po 2. listopadu zavřené, si myslí zhruba 60 % oslovených lidí, častěji lidé starší 65 let. A ti, které současná situace ekonomicky nezasáhla nebo příznivci vládních stran. Asi 30 % respondentů s rozhodnutím vlády uzavírku prodloužit nesouhlasilo.
Z respondentů, kteří souhlasí s odkladem otevření škol, by necelá pětina přivítala návrat dětí v polovině listopadu, téměř 30 % se přiklání ke konci listopadu nebo začátku prosince, 14 % k začátku ledna. 40 % oslovených by nechalo děti doma do té doby, než se epidemiologická situace zcela uklidní.
Během jarního lockdownu byla třetina asistentů pedagoga v kontaktu s offline rodinami
Osm set asistentů pedagoga se zúčastnilo výzkumného šetření, které zjišťovalo, jakou roli hráli ve školách během jarního lockdownu, při přípravě na návrat dětí do škol na konci školního roku a potom v září, poté co se děti do školy vrátily. „Vyplynulo z něj, že 57 % všech asistentů pedagoga se věnovalo podpoře žáků při plnění distančně zadaných úkolů a podporovalo pedagoga při přípravě výukových materiálů a 30 % se během uzavření škol věnovalo žákům, kteří neměli přístup na internet. Udržovali s žáky aktivní telefonický kontakt a distribuovali do poštovních schránek potřebné výukové materiály,“ uvádí se ve zprávě organizace Člověk v tísni, která výzkumné šetření uspořádala.
Po částečném návratu do škol, kdy školy zajišťovaly souběžně distanční i prezenční výuku, více než polovina asistentů pedagoga učila místo učitelů, kteří zajišťovali distanční výuku, nebo se výuky nezúčastnili, protože patří do rizikové skupiny s ohledem na onemocnění covid-19. „Během uzavření škol i při návratu žáků do lavic asistenti předávali informace jak dětem a jejich rodinám, tak učitelům. Pro děti a rodiny, které byly offline a nemohly se účastnit online výuky, sehráli klíčovou roli,“ okomentovala výsledky metodička podpory pro asistenty pedagoga a spoluautorka průzkumu Alexandra Petrů.
Tato zkušenost asistentům pedagoga umožnila navázat užší kontakt s dětmi a lépe poznat jejich rodinné zázemí, získali nové znalosti a dovednosti v práci s dětmi i pro práci v online prostředí, ve srovnání s běžným stavem museli mnohem častěji samostatně rozhodovat. Ve větší míře jim chybělo jasné zadání a podpora, vykonávali řadu činností, které nesouvisí s jejich profesí.
Výběr z Edukalendáře: