Anna Brzybohatá 2. 9. 2024
v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:
26. 8. – 1. 9.
vláda představila rozpočet, navýšení pro školství je menší, než ještě na jaře ministr Bek předpokládal
do tříd se dnes vrací tisíce dětí, řidiči by měli být obzvlášť pozorní, připomíná policie
učitelů přibývá, ukazují data ČSÚ, nároky na kvalitu výuky ve školách se zvyšují
Týden stručně
Celé dva měsíce prázdnin trávily děti na táborech, dovolených nebo si třeba ráno déle přispaly. První školní den vyrazí do ulic tisíce dětí, portál iDNES proto připomíná, že první školní den jsou zmatky na ulicích, silnicích a kolem škol. Do školy se ale obecně většina českých dětí moc netěší. „Prvňáčci už týden nosí aktovku na zádech, ale ve vyšších ročnících se žáci těší do školy už jen kvůli spolužákům. Na výuku se s přibývajícím věkem těší žáků čím dál méně,“ řekl Právu a Novinkám ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Jak dále uvádí, podle průzkumů se těší na spolužáky 80 procent páťáků a tři pětiny deváťáků. S tezí „těším se na to, co se budu učit“ souhlasila už jen třetina páťáků a desetina deváťáků. Že je začátek školního roku stresový pro děti i rodiče připomíná v glose pro Deník N Eva Mošpanová, která přináší „pět rad otestovaných vědou i zoufalstvím”, jak návrat do lavic zvládnout. Tématu nového školního roku se věnoval i podcast Seznam zprávy 5:59, kde byl hostem programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký. Hovořil o výzvách pro školství, státním rozpočtu, revizi rámcového vzdělávacího programu nebo o výuce cizích jazyků.
„Slibem nezarmoutíš,” zní jedno nepříliš povedené české úsloví. Zpívá o něm kapela Kabát a obzvláště populární je stabilně i u politiků. Shrnout se dá jako: „Všechno bude. Nebo taky ne.” Nyní to dokazuje i návrh státního rozpočtu, na který se čekalo tři měsíce a ministerstvo financí jej představilo v nejzazším termínu na konci srpna ze soboty na neděli.
Jak je na tom rozpočet v kapitole školství? Lépe než v minulosti, ale ministr Mikuláš Bek podle prvního návrhu dostane přidáno méně, než se slibovalo. Ještě v květnu ministr požadoval desítky miliard navíc. V Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News ministr financí Zbyněk Stanjura v neděli hájil návrh rozpočtu s tím, že vzdělanost podporuje. „Investujeme do vzdělávání, do rozpočtu jsme dokázali dostat o 18 miliard korun víc než loni, celkově od nástupu naší vlády jsme investice do školství navýšili skoro o 50 miliard a myslíme i na vysoké školství,“ řekl Stanjura v Partii s tím, že i když chtěl ministr školství Mikuláš Bek pro svůj resort 40 miliard navíc, ani ne polovina z požadované částky podle Stanjury stačí. „Jednání ještě budou pokračovat, ale to číslo je podle mě vysoké. Když se podíváte do nějakých řad od roku 2015, je to číslo o sto procent vyšší,“ řekl ministr financí.
Letošní rozpočet je tak například podle Ondřeje Malého promeškaným potenciálem. V komentáři pro E15 vysvětluje, proč jsou miliardové investice do školství dobrou politikou a je nepochopitelné, že na to vláda rezignuje. Na stejné sliby politiků za poslední desítky let reaguje v komentáři „Školství jako priorita? Tak zase příště,” také Konstantin Sulimenko ze Seznam Zprávy.
Ministři vyjednávali o tom, jak si ve volebním roce 2025 rozdělí peníze, v druhé polovině srpna. Debaty to byly podle zdrojů Deníku N náročné a obvykle trvaly dlouhé hodiny. Ve výsledku může finální rozpočet vypadat ještě úplně jinak, nepřijatelný je podle Hospodářských novin například pro Piráty, moc manipulačního prostoru ale už nezbývá. Ministr financí Zbyněk Stanjura upozornil, že s ohledem na rozpočtová pravidla nemůže schodek překročit 231 miliard korun.
Ministerstvo školství plánuje slučovat menší školy do 200 žáků pod jeden právnický subjekt. Podle portálu Novinky ale záměr narazil u ředitelů škol, podle kterých by sloučení škol neznamenalo více času pro pedagogickou činnost namísto administrativy. „Je tam trochu záludnost v tom, že se to týká i mateřských škol. Ředitel poměrně velké školy by dostal ještě mateřinku, která bude mít méně než dvě stě dětí. Takže než aby docházelo k tomu, o čem se teď hovoří jako o odbřemeňování ředitelů, aby se ředitel mohl věnovat hlavně pedagogickému leadershipu, bude se muset postarat ještě o školku,“ popsal Novinkám šéf Asociace ředitelů základních škol Luboš Zajíc.
Mateřské a základní školy zažívají po letech silných populačních ročníků mírný pokles v počtu dětí. Zvyšuje se ale tempo růstu počtu žáků středních škol, ukazují data Českého statistického úřadu. Více než dětí přibývá také učitelů. Což podle analytičky EDUinu Lucie Slejškové není nutně špatně. „Musíme si uvědomit, že chceme, aby učitelé vzdělávali děti různého spektra. Chceme po nich inkluzi a chceme po nich, aby byly hodiny dělené. Což byl v roce 2020 také požadavek ministerstva školství, když se zaváděla nová reforma financování škol. Požadovali jsme, aby bylo méně dětí ve třídách a byla lepší kvalita vzdělávání. Takže pokud chceme toto splnit a opravdu ve školách chceme zvyšovat kvalitu, znamená to samozřejmě i navyšování počtu učitelů,” řekla pro Českou televizi Slejšková.
Celkem 57 procent základních škol se během posledních tří let zabývalo šikanou a výjimkou není už ani v mateřinkách. Se začátkem nového školního roku připomíná Rádio Junior podcastovou sérii Šikana, kde můžete společně s dětmi vyslechnout rady psycholožky a příběhy herce Zdeňka Piškuly nebo tiktokerky Gabriely Drdošové, kteří popisují, jak se se šikanou sami potýkali.
Výrok týdne
„Většina zemí s nejlepším školstvím má kvalitní programy pro malé děti, které jsou státem dotované a hojně využívané. Děti si hrají pod vedením kvalifikovaných pedagogů, což je připravuje na formální vzdělávání. Když začnou chodit v šesti nebo sedmi letech do školy, jsou připraveny přejít k formálnějšímu učebnímu plánu. Učitelé jsou považováni za profesionály, kteří se neustále vzdělávají a jejichž příprava je založena na výzkumu. Není to tak, že jakmile se stanete učitelem, už jste připraven navždy. Tyto země mají také jasně specifikované osnovy, které nejsou přeplněné, což umožňuje kvalitní a efektivní výuku. Naopak chybou je přehlcení osnov množstvím obsahu nebo vágní definice kompetencí bez uvedení konkrétních znalostí, které děti potřebují. Obávám se, že se to teď chystá i v Česku,” více zde:
odpovídá v rozhovoru pro Aktuálně Lucy Crehan na otázku, co mají země s nejlepším školstvím společné.
V souvislostech
Badatelská výuka, snaha propojovat předměty, učit v souvislostech, nadšení v dětech nezadupat, ale co nejvíce ho podpořit. A ještě se k tomu chtějí učit jeden od druhého a pomáhat dalším kolegům. To jsou jedny z mnoha společných jmenovatelů, které mají finalisté letošního ročníku Global Teacher Prize Czech Republic. EDUin přináší rozhovory se všemi z nich.
Lenka Baše, ZŠ SVAT v Olomouci
K učení jí inspirovala maminka a ke studiu speciální pedagogiky se rozhodla hned po základní škole. Nakonec na dlouhou dobu zůstala u nadaných dětí a stojí u zrodu soukromé základní školy. „Mimořádně nadané děti mají odlišné potřeby, často si mezi námi připadají jako mimozemšťané,“ říká finalistka letošního ročníku GTP CZ s tím, že ji nejvíce posunulo, když si uvědomila, jak velkou svobodu v práci má.
Kateřina Círová, ZŠ Kunratice v Praze
Volnost a obrovský rozptyl, který se skrývá pod slovem umění. Od slavných obrazů až po graffiti na zdi nebo fotografie. Původně byla Kateřina Círová malířka-restaurátorka a nyní učí výtvarnou výchovu celý druhý stupeň. V hodinách děti podle ní mohou rozvíjet kreativitu a tvořit vlastní věci, což je jedna z velkých výhod výtvarné výchovy ve školách. „Vizuální gramotnost je takový základ výtvarné výchovy. Je to porozumění vizuálním prvkům; schopnost je pochopit, interpretovat, vnímat a zároveň je i sám využívat,” říká v rozhovoru učitelka.
Ludmila Fidlerová, ZŠ a MŠ Brno Husova
Při výuce se snaží neusnout na vavřínech a neustále hledat, co by žáky mohlo bavit. Co je výsledkem? Třeba měsíc animace, kdy s dětmi dělali film. Když se to někde nepokazí a nezadupe, tak každý podle ní v podstatě rád kreslí a má v sobě tvořivost. Proto se snaží děti motivovat a chce, aby z jejích hodin odcházeli třeba deváťáci s tím, že rádi a dobře malují. „Někdy jsem asi pro žáky až trochu otravná s tím svým nadšením. Ale nakonec bývají překvapení, jak krásné věci se jim podařily,“ říká finalistka GTP CZ.
Karel Gamba, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži
Svým italským předkům nedělá ostudu. Naopak. V překladu znamená „e´ in gamba” mít něco v noze, být šikovný. A letošní ročník GTP CZ učitel mediální výchovy a společenských věd vyhrál. V práci věří, že jedním z jejích hlavních principů je naslouchání studentům. Zároveň ale potřebuje umět také jejich jazyk, protože jsou jako kmen. „V životě mluví často ti, kdo by mohli občas mlčet, a mlčí ti, kdo by měli co říct. Jako společnost nás tohle ticho ale poškozuje,” říká v dalším z rozhovorů Karel Gamba, nad kterým v začátcích jeho učitelské cesty lámali hůl.
Tereza Kottová, LMŠ a ZŠ Vlásenický dvůr
Se šikanou se setkávají děti ve škole často, a to i v mateřské škole. Prevencí nejen proti ní, ale i dalším patologickým jevům, jsou podle Terezy Kottové smíšené třídy. Kottová učí druhé trojročí (od čtvrtého do šestého ročníku) a věkově smíšenou třídu si nemůže vynachválit, protože díky tomu lze podporovat dobré vztahy dětí napříč ročníky. Mladší se učí od starších a naopak. „V hodině aktivně usiluji o svoji nadbytečnost. Pro učitele je nejvíce té práce okolo, to znamená nastavit prostředí tak, aby celý proces mohl fungovat,” popisuje svoje hodiny.
Olga Kovaříková, ZŠ a MŠ Přerov nad Labem
Chybovat je lidské a jí samotné se to také někdy stane. V hodinách se proto snaží dětem předat, že dělat chyby je normální. Učitelka dějepisu a hudební výchovy dětem aranžuje například operní písně tak, aby se jim líbily. Rapují třeba na Prodanou nevěstu a rytmus se od sebe děti učí navzájem. „Vzala jsem dítě, co nemá úplně rozvinuté vnímání rytmu, a dala ho k dítěti, které o tom vůbec nepřemýšlí a opakuje to automaticky. Spolužák to od něj odkouká, fixuje oči na ruce toho druhého a jde to,” vysvětluje Kovaříková, která letos skončila třetí.
Pavlína Moravcová, ZŠ kpt. Jaroše Trutnov, odloučené pracoviště, Náchod
Tvrdé znalosti pádů nebo matematiky jsou pro život důležité, stejně jako měkké dovednosti. A proto se mezi nimi snaží najít balanc, aby děti z jejích hodin odcházely s obojím. K tomu je podle Pavlíny Moravcové třeba se naučit, jak problémy dobře pojmenovat, umět klást otázky a naplánovat si cestu k cíli. „Učit děti spolupracovat je jedna věc, ale mohou se to krásně učit třeba na tom, že ve větě určují členy. Najednou se tedy učí znalosti i dovednosti,” vysvětluje Moravcová, která se umístila druhá.
Jaroslav Najbert, Gymnáziu Přírodní škola v Praze
„Když vychovávám s láskou pro život vlastní děti, nevidím důvod, proč bych podobně neměl přistupovat také k dětem ve škole jako učitel,“ popisuje v rozhovoru Jaroslav Najbert přístup, jaký k dětem ve škole má. Jako učitel dějepisu, společenských věd, občanské a mediální výchovy pro ně proto vymýšlí například dobové hry, ve kterých musí děti nejen něco umět z historie, ale také spolupracovat, aby uspěly.
Zuzana Staňková, Škole Můj Projekt Mánesova – Gymnázium, ZŠ a MŠ v Sokolově
Děti by podle Zuzany Staňkové měly samy hledat, co je důležité, a nenechat si to říct z učebnice. Proč? Protože se mají ve škole naučit kriticky myslet a odhalovat polopravdy. „Nemám ráda rámečky typu ‚zapamatuj si‘. Ubíjí to v dětech chuť po vědění,” říká učitelka Zuzana Staňková. Proto je v hodinách nevyužívá a materiály si připravuje sama. A dělá to i pro kolegy ze školy, kde je metodičkou.
Lukáš Šlehofer, Gymnázium Na Zatlance v Praze
Každý učitel se nehodí k tomu, aby učil ve vyloučené lokalitě, nebo naopak na gymnáziu. Mezi gymnaziálními studenty se Lukáš Šlehofer cítí nejlépe, proto učí v pražském gymnáziu, kde s kolegy vytvořili inovativní vzdělávací program ALT. To ale neznamená, že by měl ve třídě jen natěšené děti. „Každý učitel by měl děti neustále pozorovat a vnímat, co potřebují. Pozornost potřebují totiž nadšení i laxní studenti,” myslí si Lukáš Šlehofer.
Z edukalendáře
17. 9. → Praha → konference future-edu
15. 10. → Praha → konference Úspěch pro každého žáka
Autor článku:
Anna Brzybohatá
Redaktorka, EDUin.
