Reakce Oldřicha Botlíka na vyjádření Cermatu ze 13. května 2021

Publikujeme reakci Oldřicha Botlíka na vyjádření Cermat. Vyvolal je svým textem upozorňujícím na to, že Cermat zahrnul do přijímacích testů úlohy, které ověřují dovednosti nad rámec vzdělávacích cílů uvedených v RVP. Text Oldřicha Botlíka vyšel pod názvem Testy Cermatu porušily zákon v Lidových novinách 13. května, reakci publikoval Cermat na svých webových stránkách.

Cermat se vyjádřil k mému komentáři Testy Cermatu porušily zákon, a to hned týž den, kdy v Lidových novinách vyšel. Polemizujeme spolu o tom, zda přijímací testy smějí, nebo nesmějí ověřovat tzv. korektorské dovednosti žáků. Nejprve si dovolím krátce připomenout jednu pasáž z úvodu do logiky. Řekněme, že bych napsal: „Mezi zaměstnanci Cermatu není nikdo, jehož příjmení začíná písmenem Č.“ Tohle tvrzení Cermat nevyvrátí, když napíše, že příjmení tří jeho zaměstnanců začíná na C a k tomu má ještě dva další, jejichž příjmení začíná na D. Měl by přímo zveřejnit příjmení některého svého zaměstnance, které začíná písmenem Č, a také přesvědčivě doložit jeho pracovní poměr. Nic podobného ovšem Cermat neudělal.

V úlohách, které jsem kritizoval, hledali žáci chyby v cizích textech o rozsahu 750 až 900 znaků. Podle nejméně dvou ustanovení školského zákona musí mít hodnocení žáků oporu v alespoň jednom očekávaném výstupu uvedeném v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Jde o ustanovení § 2 odst. 1 písm. g, resp. ustanovení § 60b odst. 1. Domnívám se, že kritizované úlohy použité v přijímacích testech k hodnocení žáků takovou oporu nemají. Proto i nadále tvrdím, že zákon byl porušen. Pokud chtěl Cermat mé tvrzení vyvrátit, měl elegantní možnost, jak to provést. Totiž citovat některý očekávaný výstup uvedený v RVP ZV a doložit, že ho oprávnil k ověřování znalosti pravopisu zmíněným způsobem.

Namísto toho Cermat naprosto zbytečně vyjmenoval tři dokumenty, o něž – jak napsal – opírá oprávněnost sporných úloh: specifikaci požadavků, Standardy pro základní vzdělávání a Doporučené osnovy. Vyjmenoval rovněž pracovníky, kteří se na jejich sestavení podíleli. Ovšem bez jakéhokoli důkazu, že z těchto dokumentů opravdu vyšel. Stejně by mu to nebylo nic platné, což na pracovišti takového významu musejí dobře vědět. Ve školském zákoně totiž nenajdeme o specifikaci požadavků, Standardech pro ZV a Doporučených osnovách ani slovo – zmiňuje pouze soulad s RVP ZV. Pokud by některý z oněch tří spisů skutečně obsahoval oporu pro korektorské úlohy, musel by požadavky RVP ZV svévolně rozšířit. Korektorské úlohy by samozřejmě zůstaly závadné dál, neboť školský zákon má větší právní sílu. To všechno jen dokazuje, jak je celý koncept přijímacího testování legislativně pochybný. V rozporu se zákonem pak nespravedlivě poškozuje ty žáky, kteří testové korektorské úlohy Cermatu nesplnili.

Já si prý podle Cermatu zřejmě neuvědomuji, že i při řešení uzavřených úloh žák provádí korekturu cizího textu, když v nabízených větných celcích hledá slovo zapsané s pravopisnou chybou. Tímto tvrzením Cermat především otevřeně přiznává, že zákon porušují ještě další úlohy v testu! Byl jsem si toho dobře vědom, ovšem komentář pro Lidové noviny není vědecké dílo ani posudek testu. Měl srozumitelným způsobem seznámit běžného čtenáře s jedním z mnoha problémů přijímacích testů. Cermat nemá pravdu ani v tom, že korektorské úlohy poskytují spolehlivé informace, jak žák pravopis ovládá. S jistou nadsázkou lze říct, že nejdříve testují odolnost žáka vůči stresu a strachu z neúspěchu. Ty se dostavují, když čte text už poněkolikáté, ale žádnou chybu v něm nevidí. Jenomže odolnost vůči stresu a strachu mezi očekávané výstupy vzdělávání v češtině nepatří a schopnost najít chybu v cizím textu taky ne. Nepatřičnost úloh, o něž jde, jsem ilustroval na smyšleném úkolu, který by ověřoval, zda žák dokáže sestavit mixér podle návodu v rumunštině. Pokud se to žákovi nepovede, nevíme, proč neuspěl: Neumí se návodem řídit? Anebo neumí rumunsky? Vybírat podle toho žáky pro maturitní obory evidentně nemá smysl.

Cermat uvádí, že žádný člen jeho validační komise ani Nezávislé odborné komise MŠMT nikdy proti korektorským úlohám nevznesl námitku. Souhlasím, ale není čím se chlubit. Ze všeho nejvíc to totiž dokládá nízkou kvalitu práce členů těchto komisí. Složení své validační komise Cermat navíc utajuje (podobně nezákonně, jako utajuje jména autorů testů a testových úloh), takže bohužel nelze ani vyloučit, že její členové schvalují testové úlohy, které předtím dodali oni sami nebo jejich přátelé. Navíc si možná myslí, že nejsou placeni za přísnou kontrolu, nýbrž za vydání osvědčení, že testy neobsahují žádné prohřešky proti testologickým zásadám a splňují zákonné požadavky. Zveřejněné protokoly ovšem neprozrazují, jak se komise o nezávadnosti testů přesvědčovaly a proč ke svému závěru došly – jenom tvrdí, že všechno je v pořádku. Takové tvrzení právníci nazývají nepřezkoumatelným: neobsahuje odůvodnění, jehož správnost by bylo možné ověřit. Jako kdyby komise autoritativně napsaly, že kilo železa váží víc než kilo peří, a my jsme tomu – bez důkazu – měli věřit jen proto, že komise je z Cermatu nebo z ministerstva.

V demonstrativním výčtu chyb, které měli žáci najít, Cermat vynechal některé chytáky. Jinak většinou opravdu nešlo o pravopisně obtížné jevy. To, že se úlohy stejného typu a podobné obtížnosti běžně vyskytují v učebnicích, jsem ostatně napsal i já sám hned na začátku svého komentáře v Lidovkách. Na nelegálnosti korektorských úloh v přijímacím testu se tím ovšem vůbec nic nemění – podle rámcového programu mají žáci správně mluvit a psát, což prostě NELZE ověřit tím, že potichu hledají chyby v textu, který nenapsali. A zůstalo by to nezákonným, i kdyby v cizím textu hledali třeba jen obyčejné „přelkepy“.

Bez sebemenších výhrad souhlasím s tím, čím Cermat své vyjádření uzavírá. Ano, pravopis je nedílnou součástí našeho života a znalost jeho pravidel je potřebná pro všechny uživatele jazyka. Pravidla českého pravopisu proto logicky patří mezi oblasti, které by měly být ověřovány v rámci standardizovaných zkoušek. Žáci by měli být schopni prokázat, do jaké míry pravidla ovládají.

Podle školského zákona to však musejí prokázat, když mluví nebo píšou – nikoli když čtou. Cermat tuto podmínku ignoroval, a proto všech šest jeho přijímacích testů zákon porušilo.