Reflex: Víceletá gymnázia rušit, či nerušit?

Problematika víceletých gymnázií je dlouhodobým koloritem české debaty o podobě tuzemské vzdělávací soustavy.  pro jedny možnost rozkvětu pro nadané a motivované děti, pro druhé symbol nerovnosti šancí v českém skolském systému, která už v raném věku děti separuje na ty předurčené stát se budoucí elitou a na ty ostatní.

Letitá debata však letos nabyla nových obzorů: část politické reprezentace včetně nového ministra školství Mikuláše Beka (STAN) vidí v posílení víceletých gymnázií východisko z krize kolem kapacity středních škol, jež započala letos na jaře kolem přijímacích zkoušek a kulminovat bude se silnými populačními ročníky v příštím roce. Odborníci však naopak navrhují využití kapacit víceletých gymnázií pro posílení gymnázií čtyřletých.

TRADICE OD MONARCHIE

Kořeny tradičního, tedy víceletého gymnázia na českém území sahají hluboko do dob rakousko-uherské monarchie. Tento elitní typ školy přetrval i dobu československé první republiky a protektorátu. Víceletá gymnázia byla zrušena a korigována na čtyřletá roku 1948 po komunistickém převratu, k jejich obnově došlo po pádu režimu v listopadu 1989.

Tento krok jako produkt porevoluční euforie a snahy o rekonstrukci komunisty potlačovaného ducha první republiky šel však už tehdy proti inkluzívním trendům západoevropského vzdělávání. Ostatně už v devadesátých letech experti Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) doporučovali Česku víceletá gymnázia zrušit, což se za vlády Václava Klause (tehdy ODS) nestalo a za vlády Miloše Zemana (tehdy ČSSD) počátkem tisíciletí zůstalo u strategických koncepcí.

Téma se od té doby pravidelně zjevuje ve veřejném prostoru a rozděluje politiky, odbornou veřejnost, rodiče dětí i samotné zaměstnance gymnázií a druhých stupňů základních škol.

Podle programového ředitele organizace EDUin Miroslava Hřebeckého předčasná selekce mnohým vyhovuje, zejména těm, kteří se předčasně separují od ostatních. Společnosti jako celku nebo základním školám už pochopitelně méně. „Rodiče gymnazistů si neuvědomují, že předčasným odchodem do určité bubliny jejich děti přicházejí o širší spektrum sociálních kompetencí a zužuje se jim pochopení světa v plné jeho šíři. Podobně může vyhovovat, když se oddělím od těch méně studijně nadaných nebo méně motivovaných. Souhlasím, někdy to je výhoda rychlejšího pokroku, často ale jen za cenu, že se jde ještě více do hloubky informačního balastu, který beztak většina později zapomene,“ vysvětluje Hřebecký nepříliš reflektovaný aspekt výuky víceletých gymnázií.

Na základních školách podle Hřebeckého naopak učitelé pro své velmi různorodé žactvo musí vymýšlet atraktivní vyučovací hodiny a zapojovat kreativně moderní vyučovací metody, jinak by u dětí neobstáli. „Na gymnáziích se to moc neřeší, prostě se to dětem naservíruje, ony se to naučí a jede se dál,“ říká programový ředitel organizace EDUin.

ZÁVODY V DOUČOVÁNÍ

K podobným závěrům dospěli i analytici ministerstva školství ve strategickém dokumentu 2030 plus z roku 2020. Odchod 10 až 25 procent žáků na víceletá gymnázia v některých regionech podle nich neodpovídá původnímu účelu těchto škol a je v současnosti výrazně podmíněn i socioekonomickým statusem žáka. Přesněji řečeno, šance žáka dostat se na gymnázium vychází z přání a odhodlání rodičů a jejich možností hradit doučování či přípravu na zkoušky.

Víceletá gymnázia podle Hřebeckého svou ranou selekcí posilují nerovnosti českého školství. „Mezinárodní pedagogické výzkumy potvrzují, že nejvíce se děti naučí v heterogenním, nikoliv homogenním kolektivu,“ říká s tím, že jde především o osvojení kompetencí. Na víceletá gymnázia se dle něj nedostávají nejnadanější děti, ale díky systému jednotných přijímacích zkoušek děti z nejmotivovanějších rodin. Systém tak v tomto stavu nefunguje jako pomyslný „výtah z chudoby“, který by uměl vytěžit talenty i z chudšího prostředí.

Na víceletých gymnáziích se pak podle něj nerozvíjí příliš pedagogická excelence z hlediska vyučovacích metod. „Z jednoho prostého důvodu – je to jediný druh škol z celého vzdělávacího systému, který za dobu samostatného českého státu nezažil nedostatek žáků a zájmu. Tím je nenutí nic ke změnám a progresi. ‚Nelíbí se vám, jak tady učíme? Tamhle jsou dveře, račte, za nimi čekají jiní, vděčnější zájemci!‘“ popisuje lakonicky Hřebecký. Postupné rušení víceletých gymnázií je jedním z cílů dlouhodobé strategie vzdělávací politiky 2030 plus, přijaté za ministra školství Roberta Plagy (za ANO). Ministři školství ze současné vlády Petra Fialy (ODS) se k myšlence redukce víceletých gymnázií staví zdrženlivě či odmítavě. Výjimkou není ani současný ministr školství Mikuláš Bek (STAN), nástupce předchozích ministrů Petra Gazdíka a Vladimíra Balaše (oba STAN).

Bek vidí ve víceletých gymnáziích možnost, jak krátkodobě řešit kalamitní situaci kolem přijímacích zkoušek na střední školy. Letos na jaře se totiž obnažil dlouhodobý problém ohledně kapacit středních škol, zejména gymnázií ve velkých městech, jenž byl politiky i kvůli lobbingu zástupců průmyslu podceňovaný. Ministr školství v půli června pro Českou televizi sdělil, že jedním z řešení krizové situace s kapacitami středních škol může být regionální posílení víceletých gymnázií.

„Musíme překročit některá historická tabu, víceletý záměr zapovídal vznik víceletých gymnázií až na výjimky. A možná je načase zvážit, zda v Praze, Brně, Českých Budějovicích nebo Plzni nemají přibýt i třídy víceletých gymnázií,“ uvedl Bek. Takové opatření by mělo doplnit mimo jiné novelu zákona o digitalizaci přijímacích zkoušek na střední školy, jejichž dosavadní archaická „papírová“ forma přijímací proces dále komplikuje.

ŘEŠENÍ KRIZE

Tento záměr však kritizují zástupci vzdělávacích organizací. Předsedkyně České středoškolské unie Adéla Kundrátová podporuje postupné omezování víceletých gymnázií a zlepšování druhého stupně základních škol a míní, že současné kapacity víceletých gymnázií by mohly posloužit k rozšíření nedostatkových tříd čtyřletých gymnázií.

„Ve spojení se současnou krizí středního vzdělávání a nedostatkem míst na středních školách by měl ministr školství dle mého názoru více dbát na rady expertů a například využít šestiletá nebo osmiletá gymnázia ke zvýšení kapacit těch čtyřletých,“ dodává Kundrátová s odkazem na dřívější slova sociologa Daniela Prokopa pro Český rozhlas.

„Pokud bychom omezili shora, rozhodnutím krajů coby zřizovatelů či z úrovně státu, v dnešní, napjaté situaci alespoň v Praze, ve středních Čechách a částečně v Brně či Plzni pár tříd víceletých gymnázií ve prospěch čtyřletých gymnaziálních oborů, tak na stejné škole získáme tři roky času to nějak řešit,“ říká Miroslav Hřebecký z EDUin.

„Ty školy stojí, mají kvalifikované gymnaziální pedagogy a veškeré prostorové podmínky posílit supernedostatkové kapacity čtyřletých gymnázií. To by se stihlo již pro příští rok, kdy situace bude podle všeho přinejlepším stejně napjatá jako letos, nejspíše dokonce ještě horší,“ dodává.

Debata o víceletých gymnáziích a jejich postupném ukončování v krátkodobějším horizontu než kolem roku 2030, jak s tím ministerstvo školství nyní počítá, tak běží dále, leč proměny v českém vzdělávacím systému a aktuální krize kolem přijímaček na střední školy ji posunují do nových rovin. Zdá se, že omezování víceletých gymnázií je minimálně do konce tohoto volebního období za vlády pravice neprůchodné.

Hřebecký dlouho váznoucí diskuse vysvětluje tím, že na víceletých gymnáziích participuje nejvíce vyšší střední třída, a ta má největší slovo a rozhodovací pravomoci i ve státě. „Zeptejte se, kde studují děti manažerů, politiků, obecně elit. Současný ministr školství Mikuláš Bek to řekl jasně: ‚Argumenty proti víceletým gymnáziím znám, akademická debata kolem mne baví. Ale po středopravicové vládě nikdo nemůže chtít, aby s ohledem na své voliče víceletá gymnázia rušila,‘“ cituje ministra Hřebecký a dodává: „Mně to nepřijde ani vizionářské, ani odvážné, jak bych od svých politiků čekal. Vám ano?“

Text vyšel v příloze EXTRA časopisu Reflex.