Seriál Jak se dělá dobrá škola se v druhé polovině bude věnovat učení venku nebo výstavbě školních budov
Reforma českého školství je prakticky nepřetržitý proces, který probíhá už minimálně 15 let. Ke konci se ale v současné době neblíží. Revize rámcových vzdělávacích programů se zpožďuje, je nejasná a nejen laická veřejnost se v jejím procesu ztrácí. Desetidílná série Jak se dělá dobrá škola v produkci České televize, na které spolupracoval i EDUin, ukazuje příklady dobré praxe ve školách, napříč republikou i stupni, a pomáhá rodinám se v českém školství zorientovat.
Pět půlhodinových dílů, které budou moct diváci na ČT ještě vidět v premiérovém vysílání, divákům přibližuje školy v Praze, v Brně, v Hradci Králové, v Psárech nebo v Louňovicích pod Blaníkem. Gymnázium Přírodní škola, které sídlí v hlavním městě, je osmileté, ale přitom má jen čtyři třídy. Nová se otevírá jen jednou za dva roky, maximální kapacita je totiž 100 dětí. Podle ředitele Františka Tichého je to proto, aby se mohli všem studentům dostatečně věnovat a společně se vešli k táborovému ohni. Venkovní výuka nebo týdny s batohem a v pohorkách na expedicích jsou pro studenty standardem.
Cizí jazyky už od první třídy, místo známek slovní hodnocení, vyučování v blocích nebo bez učebnic. To je jen výčet typických znaků waldorfské školy. Ty se u nás od revoluce postupně rozvíjejí a po republice jich najdeme desítky. Jednou z největších u nás je waldorfská škola v Brně. V jednom z dílů autoři ukáží, co výuka v takové škole obnáší.
Základní škola Úprkova na kraji Hradce Králové hledala po léta cestu, jak přitáhnout zájem rodičů. Dnes se o ní ví, že umí zacházet s různě nadanými dětmi, a přibývá tu hodin, kde před žáky stojí dva učitelé najednou. Škola si je vědoma, že je třeba dnes učit jinak než před dvaceti lety, změna zde však neproběhla nijak dramaticky, ale cestou postupného vývoje.
V dalším díle moderátor Jiří Havelka ukáže, jak má škola vůbec vypadat, když se staví od základů. Drtivá většina základních škol funguje v desítkách let starých budovách. V Dolních Jirčanech nedaleko Prahy se museli architekti zamýšlet nad tím, jak vypadá vyučování dnes oproti hodinám před 50 lety. Výsledkem je tak například malé náměstíčko mezi třídami, kde se nenuceně mohou potkávat děti prvního i druhého stupně.
Ještě před patnácti lety bylo v základní škole v Louňovicích pod Blaníkem jen osm žáků, dnes jich tam je více než sto. Co je třeba udělat, abyste přesvědčili rodiče, že je zbytečné vozit děti do školy ve městě? Na to nabídne odpověď poslední díl z celé řady, který bude odvysílán 8. listopadu.
Všechny již odvysílané díly můžete najít v i-vysílání České televize. V předchozí polovině desetidílné série se autoři zastavili také v montessori škole Na Beránku v pražských Modřanech či v malotřídní škole v Popelíně, kde jsou děti hodně samostatné, učí se navzájem a hodně času tráví venku a pracují rukama. V Krnově, kde do jedné třídy chodí děti, které potřebují doučování, i děti, které v něčem projevují mimořádné nadání. Ve Žďáru nad Sázavou se štáb podíval rovnou do kuchyně místnímu gastronomickému učilišti a v Trmicích nedaleko Ústí nad Labem se ukazuje, jak se vyhnout nálepce „segregovaná škola”. Vznik seriálu podpořila Nadace České spořitelny.