Respekt: První třídy nejsou přeplněné, čelí rostoucím rozdílům v kvalitě

Publikujeme text, který vyšel v Respektu 37/2013 pod titulkem Hurá do lepší školy. Článek je cenný především tím, že opravuje obecnou mediální představu, že hlavním problémem nového školního roku je více prvňáků a druhý jazyk. Upozorňuje na stále se zvyšující rozdíly mezi jednotlivými školami a ptá se po způsobech, jak tento trend zvrátit. Autorkou článku je Lucie Kavanová.

Rychlá obnova nových prostor, zoufalí učitelé stojící před přeplněnými třídami prvňáčků a starostové předpovídající kolaps základního školství. Záběry televizních kamer ze začátku letošního školního roku, kdy do škol nastoupily děti z posledního baby boomu, mohly vyvolat nervozitu i v otrlejších divácích. Zprávy z terénu ovšem říkají, že na většině škol se naznačované drama nekoná. Detailnější pohled ukazuje jiný problém – zvyšující se rozdíly v kvalitě jednotlivých škol. Sklon k dělení škol na elitní a ty ostatní, známý z víceletých gymnázií, se nyní přesouvá už do prvních tříd.

Slon v břiše

Před sedmi lety se populační křivka Česka začala nápadně podobat obrázku hroznýše, který podle představ Malého prince spolkl slona – tzv. Husákovy děti začaly rodit vlastní potomky, na čtyři roky vyboulily statistické počty nových Čechů strmě vzhůru a připravily českému státu dlouho nezažitou výzvu, jak se s růstem počtu školáků vyrovnat.

Letos marně čekalo na místo ve školkách padesát tisíc dětí, základní školy se ale s náporem vyrovnaly o poznání snáz. “Nedostatek míst v prvních třídách rozhodně není plošný problém – týká se jen několika mála škol, které mají buď mimořádně dobrou pověst, nebo jsou v místě, kam sváží děti hodně rodičů z příměstských satelitů a daná obec se na to dostatečně nepřipravila,“ říká prezidentka Asociace ředitelů základních škol ČR Hana Stýblová. Mnoho základních škol naopak dlouhodobě trpěla nedostatkem žáků, přibrat nové děti tak nebyl pro většinu z nich problém. Celkově totiž obce za posledních deset let zavřely jen tři sta základních škol, tedy necelých deset procent, ačkoli žáků za stejnou dobu ubyla pětina.

Sklon k dělení škol na elitní a ty ostatní, známý z víceletých gymnázií, se nyní přesouvá už do prvních tříd.

Nepoměr mezi situací ve školkách a školách je podle expertů daný prostým faktem: zavřít mateřskou školu je mnohem snazší než základní školu. “Zatímco v hlídání dětí v předškolním věku je řada alternativ, školu na malé obci nic nenahradí – když ji starosta zavře, hrozí mu silněji odchod obyvatel,“ vysvětluje Stýblová. V případě školek jde také většinou o menší budovy, které se dají snáze využít jinak než školy. A na rozdíl od školek má každé dítě místo ve své spádové škole garantované. Baby boom zároveň využila řada soukromých základních škol – jen za poslední tři roky jejich počet vzrostl o pětinu na necelou stovku.

Finská lekce

Spíše než plošný nedostatek míst pro prvňáky se tak letos projevil jiný trend: zatímco některé školy bojují o každého žáka, aby se vůbec udržely při životě, jiným obce jako jejich zřizovatelé dovolí i sedm prvních tříd – a ještě musí další děti odmítat. Roli v tom hraje částečně umístění školy, stále více expertů na vzdělání se ale shoduje, že příčinou je i vzrůstající sklon dělit základní školy na lepší a horší. Už na prvním stupni přibývá bilingvních tříd, výběrových tříd pro nadané děti nebo tříd s rozšířenou jazykovou výukou a rozdíly mezi jednotlivými školami rostou.

Školy, o něž je velký zájem, si děti vybírají již u zápisu. “Vybírají si je podle kognitivních předpokladů tak, aby měly žáky s co nejméně výukovými problémy,“ říká Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na Univerzitě Karlově. Školy musí ze zákona nejprve uspokojit poptávku dětí ze spádových oblastí, jaká kritéria si nastaví pro žáky nad tento rámec, je však na nich. Celková situace pak rodiny tlačí k tomu, aby se nespokojily se školou, která je v místě jejich bydliště, ale hledaly lepší. Jak silný tento trend je, se však experti mohou zatím jen dohadovat. “Žádná data na to nemáme,“ přiznává Petr Suchomel z České školní inspekce. “Zevrubnou představu o rozdílech mezi školami máme podle zkušeností z praxe, celkový přehled ale chybí,“ potvrzuje bývalý náměstek exministrů školství Dobeše a Fialy Jiří Nantl.

Vyčítat rodičům takové chování jde stěží, chtějí prostě sehnat pro své dítě co nejlepší školu. Část škol se pak skutečně snaží této poptávky využít, jiné školy tím ale logicky upadají. Rozdíl v kvalitě jednotlivých škol je přitom problém, na jehož vyřešení si udělalo jméno finské základní školství, považované dnes za nejlepší v Evropě. To razí zásadu, že všechny děti by měly dostat rovnocenné základní vzdělání co nejvyšší kvality. Tím omezují stav, kdy některé děti chodí na výrazně lepší školu než průměr a jiné na výrazně horší. Tedy to, k čemu zřejmě nyní směřuje Česko.

Praxe ukazuje, že dochází k otevírání dodatečných tříd ve školách, o které je větší zájem. Tím se do nich přesouvají další peníze, na úkor jiných. Ve zmíněném Finsku se naopak zvyšuje podpora ve školách s horší pověstí. “Pokud má učitel ve Finsku ve své třídě dítě s výukovými problémy, nejdřív ho sám doučuje, pokud to nestačí, má k dispozici asistenta, případně specializované odborníky, jako je psycholog či logoped,“ popisuje Jana Straková. Výběrové třídy či selekce u zápisu jsou ve Finsku tabu. Model je zároveň podložený nadprůměrným množstvím peněz, které Finové ve srovnání s jinými zeměmi EU na školství vydávají.

Konkrétnější data o nerovnosti na základních školách v Česku by mohla přinést už za rok zpráva týmu Strakové, která stála u většiny mezinárodních hodnocení českého školství za posledních dvacet let. “Pro společnost jako celek je podpora vzdělanostních elit na úkor kvalitnějšího vzdělání většiny docela nebezpečný trend,“ vysvětluje Straková záměr svého výzkumu. Se svými kolegy se proto snaží zjistit, jak silné nerovnosti mezi školami panují a podle čeho se rodiče při zápisu rozhodují. “Aby měl někdo v základním veřejném školství výrazně lepší podmínky než jiní, je prostě nespravedlivé,“ říká Straková. “Zároveň je pro společnost nevýhodné pěstovat si nevzdělané skupiny, které potom mají problém najít si práci, bojují více s kriminalitou, společnost vydává hodně prostředků na jejich sociální podporu a ztrácí soudržnost.“

Nepřirozené prostředí

Prvním krokem k nápravě by mohla být strategie, která na ministerstvu školství vznikla ještě za exministra Petra Fialy. Z výsledků testů páťáků a deváťáků totiž vyplynuly velké rozdíly ve znalostech dětí i mezi jednotlivými kraji. “V některých extrémních případech odpovídal rozdíl až jednomu a půl roku školní docházky. Chtěli jsme proto především srovnat příspěvek na žáka v jednotlivých krajích,“ říká Fiala. V současné době totiž v různých krajích dostávají školy na stejně staré žáky až o několik tisíc korun ročně méně než jinde.

Strategii podporuje i současný ministr, koncepce ovšem čeká na volby a nového šéfa rezortu. Pokud jím bude stínový ministr za ČSSD Marcel Chládek, zřejmě na Fialovy plány naváže. Už dnes slibuje příspěvky na žáky v krajích srovnat. “Na brzkém rozčleňování žáků tratí nejen ti sociálně znevýhodnění, ale i děti z lépe zabezpečených rodin – pohybují se tak v nepřirozeném prostředí, které neodpovídá struktuře společnosti, v níž se potom obtížněji orientují,“ myslí si Chládek. Slibuje proto vydat více peněz právě na podporu méně kvalitních základních škol.