Co přinesl týden 2. 3. – 8. 3. 2020
Krátce:
Výrok týdne: „Zdálo se mi, že rezistentní ve státní škole byli opravdu spíš učitelé, ne všichni, ale podstatná část. Byli zvyklí nějak přemýšlet a reprodukovat jen to, co sami zažili. Asi podvědomě. Podvědomí v tom podle mě hraje velkou roli. Sama jsem u sebe vypozorovala, že jsem někdy dětem něco řekla, a pak jsem se divila, kde se to ve mně vzalo. Opakujete, co jste v nějaké situaci zažili a co jste si zafixovali jako funkční. Je ale otázkou, zda to je funkční dlouhodobě.“ Čerstvá absolventka učitelství Veronika Matějová popisuje rozdíly mezi prací ve veřejné a soukromé škole (Rodiče vítáni).
V souvislostech:
Další kolo jednání o podobě státní maturitní zkoušky v PSP ČR naplno ukázalo (PSP ČR), jak poslanci a poslankyně přemýšlí o současných žácích a do jisté míry i o budoucnosti vzdělávání. Před finálním hlasováním o tom, zda a případně od kdy se bude ve státní části maturity skládat zkouška povinně ze tří předmětů, je ideální příležitost zmapovat “tábory”, které proti sobě ve sněmovně stojí. Situace je totiž nepřehledná a ani po druhém čtení není jasné, jak dopadne konečné hlasování a maturita příští rok.
První skupina nyní stojí za návrhem MŠMT zbrkle neměnit (PSP ČR) podobu státní části maturitní zkoušky bez konkrétního účelu, bez provázanosti s dalšími reformními kroky a bez postupné proměny vymezení a struktury maturitních oborů středních škol, která je nezbytná s ohledem na potřeby budoucího trhu práce, moderní ekonomiky a společnosti.
Ministerstvo školství v čele s Robertem Plagou navrhlo řadu postupných kroků ve vzdělávacím systému, které by měly úpravě maturity předcházet, aby opravdu zkoušela výsledky vzdělávání. Prvním z nich je definovat na základě co nejširšího konsenzu cíle vzdělávání a popsat cesty, které k jejich dosažení povedou. Toto má zajistit Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ (MŠMT). Dalším krokem má být změna obsahu vzdělávání (revize rámcových vzdělávacích programů) i kvalitní diskuse nad způsoby učení dětí. Nové kurikulum se musí dostat přímo do škol, což ideálně umožní komplexní profesní podpora pro učitele. Změny v kurikulu se musí promítnout také do pregraduální přípravy budoucích učitelů. Až poté by měla následovat proměna způsobů, jak ověřujeme výsledky vzdělávání žáků v různých uzlových bodech, včetně maturitní zkoušky. Odkazy vedou na náš Audit vzdělávacího systému 2019, kde jsme kroky pro reformu přehledně popsali.
Tuto vizi logicky provázaných kroků spolu s ministrem Plagou vedle části jeho stranických kolegů a kolegyň při jednání v poslanecké sněmovně podpořila i řada opozičních poslanců a poslankyň, kteří se vzděláváním a školstvím zabývají ve své profesní i politické dráze. Za všechny např. bývalý ministr školství Petr Fiala, Martin Baxa (oba ODS), Marek Výborný, Jiří Mihola (oba KDU-ČSL), Lukáš Bartoň (Piráti) a další.
Protiváhou je jim skupina poslanců a poslankyň aktuálně v čele s Karlem Raisem, Ivo Vondrákem (oba ANO) a bývalou ministryní Kateřinou Valachovou (ČSSD). Ti – třeba i v dobré víře – hledají rychlá řešení a stojí za návrhem odložení povinné státní maturity ze tří předmětů o dva roky s apelem “na proměnu samotné zkoušky”. Tento apel ale nedoprovází ani vysvětlením účelu této změny, ani detailnějším popisem toho, jak by jimi navrhovaná ústní zkouška z matematiky povinná pro všechny měla přesně vypadat. Chybí také vize, která by maturitu v této podobě zasadila do reforem a proměny systému jako celku.
Nedomyšlenost a skrytý populismus těchto návrhů pak nejlépe ilustrují výroky poslance Karla Raise. Ten část žáků maturitních oborů, kteří mají problém uspět ve státním maturitním testu z matematiky podle Cermatu, označil “za retardovanou“. Takové vyjádření je zcela za hranou slušnosti a ilustruje nízkou úroveň pochopení vzdělávacího procesu a učení dětí. Těm, kteří mají slabé výsledky, máme povinnost nabídnout pomoc, nikoliv odsouzení a urážku.
Nejvíce překvapující je tato nekoncepčnost u exministryně školství Kateřiny Valachové, která opakovaně vytýká ministerstvu školství pod vedením jejích nástupců, že nezbytnou změnu systému středoškolského vzdělávání ještě neuskutečnilo. Navíc svou argumentaci pro zavedení povinné maturity z matematiky opírá o dokument Stategie vzdělávací politiky do roku 2020, která ale její zavedení zcela jasně podmiňuje systémovými změnami ve výuce tohoto předmětu v základním a středním vzdělávání. Právě ty ministryně v době svého vedení MŠMT v letech 2015-2017 slibovala s tím, že budou zavedení maturitní zkoušky z matematiky pro všechny předcházet. Šlo o revizi cílů a obsahu vzdělávání (IDNES), proměnu výuky matematiky v terénu či proměnu přípravy učitelů matematiky (Aktuálně.cz), dělení tříd jako nástroj zlepšení výuky matematiky (IHNED.cz) a další a další. Většina z těchto slibů však nebyla naplněna vůbec nebo pouze částečně a Kateřina Valachová na to také upozorňuje.
Z pohledu maturantů ale i samotných učitelů je přitom bezpředmětné, který z politiků za to může. Jak upozornil Jakub Michálek (Piráti), neférový je pozměňovací návrh na dvouletý odklad i k budoucímu ministru školství, který vzejde z voleb v příštím roce. Toho totiž hned po zvolení postaví před nesplnitelný úkol “zlepšit” vzdělávání na všech středních školách v řádu měsíců a zavést maturitu ze tří předmětů se všemi riziky z tohoto kroku plynoucími.
Hlasování o povinné maturitě ze tří předmětů včetně matematiky v roce 2016 provázela řada prázdných slibů tehdejšího ministerstva školství a partikulární zájmy průmyslníků. Nyní se ukazuje, že za pět minut dvanáct je potřeba uspíšenou změnu zastavit a místo hledání většího kladiva na žáky se zaměřit na výrazně náročnější úkol zlepšení podmínek a kvality škol.
Karel Gargulák, Štěpán Kment, analytici EDUin
Výběr z EDUkalendáře: