Revizi RVP kromě zpoždění provází i komunikační lapsy

Krátce:

Bouře kolem rušení výtvarné a hudební výchovy ukazuje jednu ze slabých stránek současné revize RVP. Tou je komunikace připravovaných změn. Médii minulý týden proběhlo několik textů, které přinesly informaci o dílčím návrhu revize (Seznam Zprávy), který se týká výtvarné a hudební výchovy a dalších uměleckých disciplín, jako je dramatická, filmová a pohybová výchova. Jedna z předkládaných variant možných změn (NPI ČR) podle něj počítá s transformací hudební a výtvarné výchovy jako dvou samostatných předmětů v jeden komplexní předmět, který by do sebe integroval všechny zmíněné výchovy a umožnil školám přizpůsobit výuku této oblasti podle svých potřeb. V médiích se ale zvedla vlna nevole, vůči této variantě se kriticky vyjádřili různí aktéři včetně pedagogických fakult. Kamil Ubr, ředitel odboru Kurikulum všeobecného vzdělávání (NPI ČR) v reakci na tuto kritiku uvádí, že: „V části týkající se struktury vzdělávací oblasti (uspořádání oborů uvnitř vzdělávací oblasti) nedošlo ke shodě a neshoda byla vyřešena dvěma variantami. Ani jedna z nich ovšem nepředpokládá, že by se ve školách přestaly děti vzdělávat v hudebním či výtvarném oboru.” Radek Marušák, člen pracovní skupiny pro revizi RVP ZV (Umění a kultura) se pro Novinky pokusil uvést na pravou míru i další výroky a zprávy, které se o chystané změně šířily na facebooku a v médiích. „Je to typický začarovaný kruh pokusů o reformu českého školství. Odborníci navrhnou modernizaci. Učitelé odpovědí, že to ale nebude mít kdo učit. A fakulty potvrdí, že to nebude mít kdo učit,” komentuje spor Michal Komárek (Seznam Zprávy).

Ředitel Cermatu spustil zátěžový test IT systému, který zajišťuje jednotnou přijímací zkoušku na střední školy a maturity. Systém chvíli nato zkolaboval. Ředitel Cermatu se bez vědomí IT oddělení rozhodl otestovat Certis – databázový hodnoticí systém. Miroslav Krejčí tuto svou akci podle Deníku N vysvětlil tím, že „není spokojen s funkčností systému, a proto se to rozhodl řešit sám“. Odborník na kybernetickou bezpečnost Ondřej Šrámek komentoval takové jednání jako nestandardní: „Použití tohoto nástroje uživatelem, který není z IT oddělení, je velmi nestandardní a zavdává k dalším otázkám: proč ředitel potřebuje takového oprávnění? Proč mu tyto informace nedodá IT oddělení? Proč má ředitel vůbec přístup k databázovému serveru?“ podotkl Šrámek.

Pokračuje diskuze o plusech a minusech povinných domácích úkolů. Na jejich zrušení nebo zachování nepanuje shoda. iRozhlas přinesl anketu, ve které se ptá, jaký mají domácí úkoly účel, zda by se měly zrušit a jaký vliv mají na vzdělávací nerovnosti na základních školách. „Dost často je to bohužel vnímáno tak, že rodiče musí dětem s úkoly pomáhat a pak je vypracovávají místo žáků. A to je špatně. Rodiče nejsou od toho, aby učili děti, od toho jsou učitelé,” uvedl Luboš Zajíc, prezident Asociace ředitelů základních škol České republiky. Petici za dobrovolné domácí úkoly podepsalo k dnešnímu dni více než 1400 lidí (petice.com). „Pokud jsou domácí úkoly povinné, tak nevedou k autonomii, nepodporují vnitřní motivaci žáků a také nevedou k zodpovědnosti. Myslím si, že povinný domácí úkol vede pouze k poslušnosti, což může být v konečném důsledku velmi nebezpečné,“ popisuje organizátorka petice a pedagožka pardubické univerzity Helena Zitková (iRozhlas.cz).

Jak podpořit ukrajinské teenagery, kteří utekli do ČR před válkou? MŠMT se zapojilo do kampaně a chce usnadnit jejich integraci do společnosti. „Podle průzkumu společnosti PAQ Research z letošního ledna navštěvuje české střední školy pouze 46 % dětí ukrajinských uprchlíků ve věku 15–19 let,” popisuje situaci mladých Ukrajinců společnost META. Proto se organizace rozhodla spustit kampaň „Život je teď”, která je určena pro jejich podporu. „U veřejnosti panuje mýtus, že děti jazyk rychle nasají již jen díky samotné přítomnosti ve škole. Ano, domluví se v běžných situacích, ale na studium střední školy to nestačí. Podle našich zkušeností je potřeba minimálně roční intenzivní příprava v českém jazyce, jakýsi desátý ročník, ale podpora musí pokračovat i nadále,“ vysvětluje cíle kampaně, do které se zapojilo i ministerstvo školství, programová ředitelka společnosti META Kristýna Titěrová. Některé střední školy již dnes nabízejí mladým uprchlíkům nulté ročníky, které slouží jednak k aklimatizaci, výuce jazyka, jednak k přípravě na přijímací zkoušky na střední školy (Deník.cz). Právě nulté ročníky čtyř pražských gymnázií získaly loňské ocenění EDUína.

Kapacity škol v Praze jsou na svém maximu. Starostové městských částí chtějí změnu podpory pražského školství. „Ukazuje se, že školské kapacity v Praze jsou vyčerpány. Loni jsme to viděli při přijímacích zkouškách na střední školy, a to se nejedná jen o gymnázia, ale i učební obory. Stejné to je v mateřských a základních školách,“ řekl starosta Prahy 13 David Vodrážka (ODS) (ČT24). „Mě překvapilo, že to chce zrovna Praha, která dokázala rozpustit miliardu korun za nesmysly v minulém volebním období. Za to mohla postavit dvě školy s kapacitou tisíc žáků,“ sdělil ministr školství Balaš redakci CNN Prima NEWS.

Výrok týdne:

„Mám vypozorované, že když počet dětí začne klesat, škola se začne stávat tak trochu rukojmím rodičů. Na rozdíl od velké školy tady ví, že nám jde opravdu o každé dítě. (…) Přál bych si, aby stát jasně řekl, jak má podle něj vypadat síť škol a jestli do ní malotřídky jako ta naše patří. Nebyli bychom pak tolik rukojmí toho, kolik dětí každý rok přijde k zápisu,“ myslí si Tomáš Zaňák, starosta Popelína (eduin.cz).

V souvislostech

Třikrát o budoucích učitelích i o rodičovských aspiracích

Projděte si tři nové studie, které vyšly v posledních týdnech. Věnují se stále aktuálnějšímu problému nedostatku učitelů (respektive důvodům, proč odcházejí ze školství), ale také tomu, jak zkušenost s online výukou ovlivnila sebevědomí rodičů při vzdělávání vlastních dětí.

Jan Drbohlav a Petra Hubatková jsou autory šetření mezi účastníky Národních srovnávacích zkoušek v roce 2022 s názvem Jak zaujmout budoucí vysokoškoláky pro studium učitelství? Ministerstvo školství, pro které tato analýza vznikla, zveřejnilo krátké shrnutí, které se zabývá překážkami, které brání akademicky úspěšnějším uchazečům o studium na vysoké škole (percentil nad 75 procent v testu obecných studijních předpokladů) podávat přihlášku na učitelský obor. Vychází z dat národních srovnávacích zkoušek organizovaných společností SCIO a s tím souvisí i omezení šetření (například ne všechny vysoké školy tento typ přijímacích zkoušek používají).

Autoři šetření vidí potenciál v 6 procentech akademicky nadanějších uchazečů o studium na vysoké škole, kteří výslovně uvedli, že by chtěli jít učit, ale na učitelský obor se nepřihlásili (19 % si jich nepodalo přihlášku, učitelskou profesi pro sebe si ale umí představit). Obecně ale platí, že čím lepší měli výsledky v testu studijních předpokladů, tím méně o studiu učitelství uvažují. „Akademicky talentovaní uchazeči, otevření studiu učitelství, kteří si k němu nepodali přihlášku, vnímají velice negativně postavení profese učitele: mají za to, že to je stresující práce bez dostatečného respektu, s malým prostorem pro kariérní růst a uzavírající cestu k jinému atraktivnímu zaměstnání,“ konstatují autoři šetření. Navíc také často nepovažují studium učitelského oboru za výzvu a ani nevěří, že by je připravilo na práci s dětmi.

Přehledovou studii Odchody učitelů z profese Yvony Kostelecké a Evy Valáškové Vincejové zveřejnilo aktuální vydání časopisu Orbis Scholae. Autorky v článku analyzují literaturu publikovanou na toto téma v zahraničí v letech 2018–2021 a dávají tak pro české školství podstatné téma do širších souvislostí. Jejich přehledový článek ukazuje, že nedostatek učitelů i problematika dobrovolných předčasných odchodů z profese jsou celosvětový problém a že „náročné pracovní úkoly a podmínky, které jsou významným zdrojem stresu“, jsou vnímány jako charakteristika učitelské profese obecně. Článek popisuje faktory vázané na osobu učitele, na prostředí ve škole i na externí faktory vznikající v důsledku státních a lokálních politik, včetně kvality pregraduální přípravy, praxí nebo podpory při vstupu do profese, které aktuálně řešíme i u nás.

Studii Václava Korbela Pandemie a očekávání rodičů ohledně návratnosti investic do vzdělávání dětí vydal think tank IDEA. Výzkum vychází z dat čtyř dotazníkových šetření realizovaných mezi lety 202–2021. Autor studie zjišťoval, zda a jak pandemie změnila očekávání rodičů o návratnosti různých typů investic do rozvoje dětí, konkrétně šlo o: 1. Čas věnovaný rodiči v oblasti vzdělávání jejich dětí (domácí úkoly, čtení, povídání apod.); 2. Peníze investované do vzdělávacích aktivit (kroužky, doučování, knihy apod.); 3. Kvalita navštěvované školy.

Rodiče podle něj obecně očekávají, že časová i finanční investice budoucí výdělky jejich dětí zvýší, o něco menší význam pro budoucí uplatnění dítěte má podle nich kvalita školy. Toto rozložení se během pandemie nezměnilo, přesto ale došlo k zajímavým posunům. Podle Václava Korbela u rodičů slabších žáků narostlo očekávání, že investice do vzdělání zvýší budoucí příjmy dítěte, zatímco u nadprůměrných žáků není změna statisticky významná. Zároveň ale rodiče slabších dětí přikládali na konci pandemie menší váhu času, který tráví s dětmi učením. Zajímavé je také to, že rodiče si myslí, že kvalitní škola pomůže slabším žákům více než na začátku pandemie, kdežto u nadprůměrných žáků si myslí opak.