Robert Čapek: Svět bez státní maturity by byl po všech stránkách dobrý

„Svět bez státních maturit by rozhodně byl mnohem lepší a vzdělávání kvalitnější. Toto tvrzení, které zastávají mnozí odborníci, je ovšem nutné podložit. Věřte tomu, že argumentů je dostatek,“ říká ve svém článku pro Rodiče vítáni dlouholetý pedagog, didaktik a blogger Robert Čapek.

Maturita je jako řidičský průkaz: máš ho, tedy sedni do auta a jezdi. Je jedno, kolik bodů jsi dostal v testu nebo zdali je technické přezkoušení přísnější v Písku nebo v Plzni. Opravdu důležité je, jak se řidič za volantem chová. Analogicky: svět pracovní kariéry (zaměstnavatelé) nebo studijní dráhy (vysoké školy) většinou na hodnotu nebo kvalitu maturity kašle. Otázka zní jen dvojpólově: máš, nemáš?

Tanečky kolem státních maturit, které tak zaměstnávají svět středních škol, nikoho jiného moc nezajímají, nejsou důležité. Nabízí se tedy otázka: proč tu státní maturity vlastně máme? Kvůli srovnávání výsledků škol? Ale k čemu je srovnání elitního pražského gymnázia, Střední školy průmyslové a umělecké v Hodoníně a Střední školy automobilní v Holicích? Přece víme a hraničí to téměř s jistotou, kdo bude v průměru lépe psát eseje, kdo se neztratí ve světě designu a kdo bude mít papíry na svářečku. Proč je srovnávat v tom, kdo v textu nalezne dysfemismus, epizeuxis nebo synekdochu? To je přece nesmysl, potrava leda tak pro školomety.

Státní maturita jako přehlídka pseudoakademických znalostí
Státní maturita negativně ovlivňuje celé středoškolské vzdělávání. Nejen, že visí nad hlavami žáků jako obrovský strašák a bič, kterým každý špatný kantor nad jejich hlavami často zapráská, ale k horšímu změnila celou filozofii vzdělávání. Bez ní by přestalo být středoškolské studium čtyřletou nervózní přípravou na jeden výkon na jeho konci. Žáci by se mohli učit důležité věci, ty pro svůj osobní a odborný rozvoj.

Státní maturita je zbytečně obsáhlá a nesmyslně obtížná, přitom neužitečná, neboť neprověřuje funkční kompetence, nýbrž pseudoakademické vzdělání, kterého lze dosáhnout šprtáním. Hlavní myšlenkou maturity by mělo být něco úplně jiného: zajištění společného základu, jakési středoškolské základní gramotnosti – jazykové a početní, s velkým důrazem na odborné předměty podle zaměření školy. Umíš porozumět textu, napsat bez zásadních chyb text, srozumitelně se vyjádřit, interpretovat graf apod.? Výborně, a nyní se pojďme věnovat těm oborům, kvůli kterým studuješ naši střední školu, případně které sis sám vybral pro svůj odborný rozvoj. Bylo by v zájmu každé školy dodržet a zvyšovat své standardy – samozřejmě přiměřené žákům a oboru – a tak tomu také bylo celé roky před temnou érou státní maturity. Nevěříte snad školám, učitelům všeobecných a odborných předmětů, že mají svou profesní čest? Nedávejme maturitu do rukou státu, copak stát něco dělá dobře? A speciálně ve zdělávání?

Státní maturita z matematiky – pouhý fetiš
Tolik diskutovaná povinná státní maturita z matematiky, fetiš konzervativních zastánců „vzdělanosti“, bude pro mnoho žáků likvidační a bude přímým důvodem, proč nezískají výuční list a skončí na trhu práce jako dělníci poslední kategorie. Co říkáte na tento příklad: Je dána přímka p: x – 2y – 7 = 0. Jaké může být její parametrické vyjádření? Myslíte si, že tohle: x = 1 + 2t, y=-3 + t; t ϵ R? Vsadím se, že kdybych tento příklad ze státní maturity předložil deseti úspěšným lékařům, právníkům, novinářům, manažerům nebo geologům, devět z nich vůbec nebude vědět, o co jde. Ale proč by měli, nikdy nic podobného nepotřebovali, nepotřebují a potřebovat nebudou. Proč to tedy chceme po graficích a kosmetičkách? Jak nám všem pomůže jejich neúspěch, když je necháme po letech přípravy selhat u exponenciální funkce a lineární lomené funkce? Co je na tom ještě horší: případný neúspěch u zbytečně nafouknuté státní maturity je diskvalifikuje i v jejich řemesle. Neboť bez maturity nemohou založit firmu. Stát tedy ve jménu školometských nároků snižuje činorodost a podnikavost řemeslníků, které údajně chce naopak podporovat. Jedna ruka neví, co dělá druhá.

Kvalitu vzdělávání zajistí pestrost a svoboda
Ve vzdělávání obecně platí, že pestrost sama je kvalitou. Jen si představme tři střední školy v jednom městě: státní, waldorfskou a daltonskou. Je to volba pro rodiče, žáky i učitele. Školy se navzájem ovlivňují a v dobrém smyslu si konkurují. Druhý případ jsou tři státní střední školy, každá ovšem se svým vzdělávacím programem. Jedna je zaměřena umělecky, jedna přírodovědně a ta třetí řemeslně. Volba tu je, sice menší ve výukových metodách, ale zase je tu pestrost oborová. Proč unifikovat vzdělávací obsahy centrálně stanovenou státní maturitou? Proč by učitelé neměli mít celou zodpovědnost za závěrečné zkoušky? Na vysokých školách to tak je. Diplom z práv z Karlovy Univerzity má při hledání práce vyšší kredit než ten plzeňský, nejlepší sociologie je v Brně a tak podobně. Proč tuto odpovědnost a zároveň motivaci nepřiznat učitelům na středních školách?  Proč by si školy samy neměly – tak jak to bylo dříve – připravit svou maturitu škole na míru a tak profilovat své absolventy? Odlišit se od ostatních škol svým zaměřením, které z maturantů udělá exkluzivní zboží. Ale to by nebyl jediný benefit.

Plošné testování je škodlivé
Co se týká testů obecně, moderní pedagogové mají proti plošnému poměřování dětí oprávněné námitky. Složitý soubor kompetencí, u každého dítěte jiný, je nemožná měřit standardizovaným testem. Navíc je to zbytečné. Copak se s výsledky nějak dále smysluplně pracuje? Není to tak dávno, co byly navíc tajné jako nějaké mobilizační plány generálního štábu. Chce mi někdo namluvit, že lepší službu pro školu by neudělalo smysluplné měření školního klimatu nebo poctivá evaluace školy? Vždyť je to postavené na hlavu: škola tu přece není kvůli MŠMT, ale kvůli svým žákům! Ti by se měli vyjadřovat ke kvalitě svého vzdělávání – a kdo si myslí, že to neumějí, ten hodně zaspal dobu. Mimochodem, často je od zastánců státních maturit slyšet povzdechnutí nad tím, kolik toho uměli dávní maturanti a jak málo ti dnešní. Srovnávají nesrovnatelné. Mám návrh: zavřeme onoho mýtického dávného maturanta do knihovny a tomu dnešnímu dáme do ruky tablet s internetovým připojením. Můžeme jim dávat úkoly a uvidíme, kdo si povede lépe.

Proč vyhazovat oknem tolik peněz za neužitečný projekt?
Jako poslední z velkých argumentů uvedu – peníze. Kdyby zítra státní maturity zmizely, bylo by opravdu dobře ve světě vzdělávání. Ale co kdybychom navíc ušetřili desítky milionů korun, které každoročně bez efektu vyhazujeme komínem? Kolik stromů bychom zachránili a ušetřili stohy papírů a hodin otravné byrokracie?  Opravdu stojí státní maturita za všechna ta negativa, když pozitiva absentují? Nosí snad děti čáp?

—–

Robert Čapek vystudoval sociální pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a vychovatelství se zaměřením na tělesnou výchovu na pedagogické fakultě Ostravské univerzity.  Své pedagogické vzdělání dále rozvíjel na Univerzitě Palackého v Olomouci a na  Masarykově univerzitě v Brně.  Doktorské studium pedagogické psychologie ukončil na pedagogické fakultě UK v Praze.  Má dlouholeté zkušenosti jako učitel základní školy, působil i na střední a vysoké škole. Nyní pracuje jako školní psycholog na ZŠ Miroslav, ZŠ Morkovice a ZŠ Zruč nad Sázavou. Lektoruje, mentoruje, bloguje a píše knihy pro učitele.

Text vyšel původně na stránkách EDUzin.cz.