Rodičevítáni: Proč mladí Estonci excelují v mezinárodních testech PISA? Země vsadila na „vše podstatné jsem se naučil ve školce“

Tento týden byly zveřejněny výsledky testů PISA, které zkoumají, jak jsou na tom patnáctiletí žáci z téměř 80 zemí světa v různých oblastech vzdělávání. Na prvních místech se tradičně objevují země jako je Kanada, Japonsko, Nizozemsko nebo Finsko. Ve dvou ze tří oblastí ale letos zvítězilo Estonsko, pobaltský stát, který má zhruba stejně obyvatel jako Praha a prošel složitou postsovětskou transformací. Jak je možné, že co se týče vzdělání, je tato malá země v současné Evropě prakticky bez konkurence? Situaci rozklíčovala britská BBC. Pro web Rodiče vítáni zpracovala Lucie Kocurová.

V testech PISA, které zkoumají, jak si patnáctiletí poradí s problémy z běžného života v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti, letos Estonsko, nejsevernější pobaltský stát, nechal za sebou všechny ostatní hned ve dvou ukazatelích. Jaká strategie je za tím, že od roku 2000, kdy OECD s testováním začalo, tato země stabilně stoupá a v posledních letech se pokaždé umístila „na bedně“? Zatímco velké a bohaté státy, jako je Británie nebo USA, do školství investují obrovské částky, v Estonsku si to samé dovolit nemůžou. Jdou na to ale chytře – rozhodli se, že se naprostou prioritou státu stane kvalitní rané vzdělávání.

Do školky nejpozději ve 3 letech
V centru Tallinu stojí mateřská školka Kelmikula. Kolem osmé ranní do ní proudí rodiče s dětmi. Mezi nimi i Kristin Talvik a Elvira Uustalu, které obě vedou své šestileté syny do třídy předškoláků. Za rok, až jim bude 7 let, usednou do lavice jedné z tallinských škol, a obě matky doufají, že je školka na novou roli dobře připraví.

„Školka je pro děti moc důležitá, protože ve škole se už pak učí dost rychle. Proto je třeba, aby děti uměly klást učitelům otázky, nebály se vzít si slovo, přihlásit se,“ zamýšlí se Kristin a dodává: „Navíc je nutné, aby byly děti sociálně připravené. Aby uměly spolupracovat, respektovaly se navzájem. To všechno se nejlépe naučí teď, dokud jsou malí.“

Prakticky všechny estonské děti navštěvují školku od tří let věku, velká část ale začíná už dřív. Rodiče za předškolní vzdělávání platí, ale příspěvek je určen státem a dosahuje pouze určené části minimální mzdy. Tyto matky z Tallinu, Kristin a Elvira, platí za školku pro jedno dítě maximálně ekvivalent dvou tisíc korun.

„Je třeba, aby byli po všech stránkách připraveni na učení“
Estonské školky spoléhají na to, že se děti nejvíc naučí skrze hru, kterou usměrňují učitelé. Jak děti rostou, postupně se víc a víc prostoru věnuje klasickému učení. Děti se tak – podobně jako v českých mateřinkách – pomalu seznamují s čísly a číselnými vztahy, se světem kolem nich, se základy přírodních věd.

Jak říká Elvira, matka šestiletého předškoláka: „Vzdělání je pochopitelně velmi důležité. Chceme, aby toho děti hodně uměly, ale je také důležité, aby se učily způsobem, který je pro ně příjemný a přirozený.“

Už ve školkách je vidět, že se Estonsko snaží, aby každé dítě dosáhlo maxima svých schopností, aby vyšlo ze školky připravené na další učení – a to nejen znalostmi, ale také emocionálně a fyzicky. A právě důraz na rozvoj silných stránek každého předškoláka pravděpodobně připravuje půdu pro to, že mezi nejchudšími a nejbohatšími Estonci není v patnácti – alespoň, co se vědomostí týče – velký rozdíl; na rozdíl třeba od České republiky, kde žáci z nejchudších lokalit zaostávají za těmi lépe situovanými až o dva ročníky.

Ředitelka školky Kelmikula Riina Lall říká, že když děti předškolní vzdělání ukončují, neprocházejí žádným testováním. „Děti dostávají ze školky vysvědčení o školní zralosti, kam jim vyplníme, co už umí, jak se posunuly v jednotlivých letech, a na čem je ještě potřeba pracovat,“ vysvětluje.

Jak upozorňuje článek BBC, britští vrstevníci předškoláků z Tallinu v šesti letech chodí už druhým rokem do školy a připravují se na první celoplošné testování. To přichází právě na konci druhé třídy a má podobu standardizovaných testů ze čtení, psaní a počtů. Kritikům testování se podařilo dosáhnout toho, že od roku 2023 už nebude povinné pro všechny děti. Zatím ale není neobvyklé, že si šestileté děti ze školy odnášejí baterie úloh z minulých let, aby se mohly doma připravovat.

Estonská praxe je naprosto odlišná, ale v 15 letech Estonci Brity porážejí rozdílem třídy v každé oblasti PISA testů.

„Proč byste chtěli segregovat děti na základní škole?“
Základní vzdělání ve Finsku je povinné od 7 do 16 let věku, většina žáků ale pokračuje do dalších stupňů. Hlavní charakteristikou systému je, že se všechny děti vzdělávají společně. Rando Kuustik, ředitel základní školy v Tallinu s téměř tisícovkou žáků a osmi desítkami pedagogů, to vidí jasně: „Kdybyste děti rozdělovali podle úrovně schopností, tak byste v podstatě prosazovali jejich segregaci. Proč byste ale chtěli mít segregované základní školství? To přece nedává žádný smysl.“

Třídění dětí do „proudů“ nebo „úrovní“ je v Estonsku naprosto nevídané. Naprostá většina tříd a předmětů se vyučuje tak, že jsou pohromadě děti všech úrovní znalostí a schopností. Učitelé si ale své hodiny chystají s důrazem na to, aby v nich něco našli jak ti nadanější, tak ti pomalejší žáci. Od učitelů se také očekává, že zajistí, aby se každé dítě neustále posouvalo ve svých znalostech a dovednostech vpřed.

V Estonsku existuje jakési národní kurikulum neboli „osnovy“, ale školy mají značnou volnost v tom, jaký přístup a metody si zvolí.

Dosáhnout skandinávských standardů
Z volnosti v otázce učiva vyplývá i volnost v tom, jak si učitelé naplánují jakou hodinu, říká ředitel Rando Kuustik: „Věřím, že i to je důvod našeho úspěchu. Máme učitele, kterým dáváme zodpovědnost a volnost, a ti zase dokážou motivovat žáky a nadchnout je pro učení.“

Když se Estonsko osamostatnilo a vystoupilo ze SSSR, inspirovalo se v oblasti vzdělávání sousedním Finskem.  Ministryně školství a výzkumu Mailis Reps vysvětluje, že země se rozhodla dosáhnout skandinávských standardů kvality, což samozřejmě není levné. Ovšem s výjimkou mateřských škol se žádné další vzdělání v zemi už neplatí.

„Když říkáme, že vzdělání v Estonsku je zdarma, myslíme tím, že je skutečně zdarma. Neplatí se školné, učebnice, obědy ani doprava do školy,“ vysvětluje ministryně Mailis Reps a dodává, že vzdělání se v Estonsku cenilo vždy, ovšem teď je hlavním motorem estonské ekonomiky založené na technologiích a inovacích: „Vytvořili jsme si tu takovou tradici, že se studenti mají hodně učit. V tomhle jsme trochu jako asijské země, naši žáci a studenti se učí opravdu mnoho hodin denně.“ Což s sebou přináší mimo jiné i dlouhodobou a živou debatu mezi rodiči na téma domácích úkolů a jejich množství.

E-learning pro všechny usnadňuje studium
Když se redaktoři z BBC rozhlíželi po tallinské škole, v jejímž čele stojí Rando Kuustik, všimli si hned několika rozdílů oproti britským základkám. Pro starší děti je například vzdělávání online něčím naprosto přirozeným. Koneckonců, Estonsko je proslulé důrazem na digitální inovace; pro místní je například naprosto běžné, že v parlamentních volbách hlasují online. A jak říká šestnáctiletý Martin, školy tu mívají sofistikovaný počítačový systém. Děti odevzdávají úkoly online a stejným způsobem dostávají hodnocení. K dispozici je na webu také velké množství odborné literatury, což dětem pomáhá s množstvím úkolů, které jim škola zadává. „Možná je to tím, že jsme tak maličká země. Možná máme dojem, že potřebujeme světu dokázat, že jsme sice malí, ale umíme si poradit,“ zamýšlí se Martinova spolužačka Katja.

Systém nicméně čekají nějaké změny. Vláda se snaží školy přesvědčit, aby zavedly testování žáků ve věku 10, 13 a 16 let, aby bylo vidět, jaké dělají pokroky. Kritici ale tvrdí, že bude velmi těžké vymyslet testy, aniž by se omezila velká svoboda, kterou dnes estonské školy mají. Další potíž je, že mnozí estonští učitelé se blíží důchodovému věku a nepřichází dost mladých. Je tedy otázkou, zda se podaří udržet nastolený směr. Laťka kvality je v Estonsku nastavená opravdu vysoko.