Rok před volbami čeká vládu ještě hodně práce, chce-li naplnit dané sliby

Děti v ústavní péči mají různé potřeby, ale zařízení na ně nereagují, říká zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.

K dětem, které soudy svěřily do péče státu, přistupují ústavy v rámci péče univerzálně. Nerozlišují, jestli u nich jsou děti proto, že o ně nemá kdo pečovat, nebo proto, že spáchaly nějaký trestný čin, říká zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm (ČTK). Vyplývá to ze zjištění odborníků Kanceláře ombudsmana. Ti nyní po ministerstvu školství žádají, aby nastavilo koncepci systému ústavní a ochranné výchovy, která by rozlišovala potřeby dětí a zároveň existovala vodítka, jak tyto potřeby naplňovat. Ochrannou výchovu má v Česku uloženou asi 120 dětí, v ústavní výchově vyrůstá na 6500 dětí.

Učitel je často na spoustu věcí sám. Cena GTP CZ je jednou z cest, jak najít propojení s kolegy podobného smýšlení, říká Roman Göttlicher

Zpětná vazba a inventura toho, co se mi v pracovním životě povedlo. Tak hodnotí osobní přínos ceny Global Teacher Prize CZ jeden z oceněných učitelů.

O podzimních prázdninách sedí v herně školy, kde mají děti kroužek deskových her. „Bylo to ale výjimečně, protože i odpočívat se musí,” vysvětluje Roman Göttlicher. „To, co chci po žácích, dělám taky. Pokud chci, aby dávali pozor, sám bych měl mít čistou hlavu,” říká učitel dějepisu a občanské nauky z frýdecko-místecké střední školy. V roce 2023 získal první místo v ocenění Global Teacher Prize Czech Republic (GTP CZ). V rozhovoru se rozpovídal o tom, jak po vítězství řešil imposter syndrom (tzv. syndrom podvodníka) nebo proč pro něj byla samotná nominace na ocenění důležitá.  

Co vám zkušenost v rámci GTP CZ celkově dala?
Bylo toho hodně, ale samotné přihlášení do soutěže mi dalo možnost se ohlédnout za svou praxí. Udělat takovou inventuru ve svém učitelském poslání, podívat se, co mám za sebou, kam mířím, s čím jsem do toho vstupoval nebo kde jsem teď. Dalo mi to možnost získat skvělou zpětnou vazbu od odborníků. No a potom také hodně nových cest a možností, jak se posunout dál, poznat nové lidi, získat nové zkušenosti. A nakonec také získání kreditu v tématech, která považuji za důležitá. 

Zmiňoval jste nové cesty. Tím myslíte cesty k dalším lidem, kteří se o vzdělávání zajímají, nebo třeba úplně nové styly učení?
Obojí. Jako učitelé často bojujeme s tím, a slýchávám to skoro denně, že jsme na práci trochu sami. A když chceme vyzkoušet něco nového, ne vždy k tomu najdeme podporu a parťáky. O spoustě věcí třeba ani nevíme, někdo už to dělá, ale jinde. Prostřednictvím ceny GTP CZ jsem měl možnost poznat lidi, kteří mají stejný pohled na věc jako já, můžeme se od sebe učit navzájem a obohacovat se. 

Takže takový rozhled za hranice školního pozemku, za hranice kopce ve vsi, a objevení nových možností, které učitelská profese nabízí?
Ano. Kdybych to měl shrnout, tak bych to nazval „překonáním osamocenosti“. I když chce člověk zkoušet nové věci, je to psychicky i časově náročné. Příprava lekcí trvá, shánět k tomu materiály také. Je spousta slepých uliček, a díky tomu sdílení nemusíte vymýšlet, co už je vymyšlené a můžete se vrhnout na něco jiného.

Když jste se dozvěděl, že jste nominovaný, co to pro vás znamenalo? Proč by někdo měl svého učitele vůbec nominovat?
Učitelská role má obrovský dopad. Každý učitel a učitelka jsou chtě nechtě influencery a ovlivňují velkou skupinu lidí. Ovlivňují žáky, své kolegy i rodiče. A vzhledem k tomu, jak velký dopad mají, si myslím, že je skvělé poukázat na to, když to někdo dělá dobře. 

Je velká část učitelů, která to dobře dělá, ale nikdo jim to neřekne. Spousta učitelů se prostě nedozví, jak jsou dobří nebo co znamenali pro žáky. Žáci odejdou, občas poděkují a to je celé. Možná sem tam nějakého žáka potkáte, ale zpravidla vůbec nevíte, jak se mají v životě dál. Ono je pak strašně těžké si uvědomit, jak moc jste třeba pro někoho znamenal, že jste někomu pomohl a jak moc mu to otevřelo obzory. Nominace pro mě znamenala strašně moc. 

Nejste první, kdo to říká. Loňský finalista Jaroslav Najbert to v rozhovoru popisoval podobně. Říkal, že učitel často vůbec neví, jak úspěšný ve své práce je, protože se ten úspěch projeví později. A že pro něj nominace byla hezká zpětná vazba.
Přesně. Podle mě je toto hodně důležité říkat nahlas a často. Většina učitelů dělá, co může, ale výsledků se jim mnohdy nedostává. Protože výsledky nejsou známky, ale to, jací lidé ze školy do společnosti odcházejí. 

Dovedu si představit, že v některých školách to děti a rodiče učitelům najevo dávají, mají tam zpětnou vazbu, potkávají se. Ale většinou to učitel jednoduše neví. U učitelů si navíc zpravidla pamatujeme nějakou hodnotu, kterou nám předali. A to se nám ještě hůř chytá. Škola není jen o znalostech, ale také o lidství.

Jak jste se vy osobně posunul od té doby, co jste v roce 2023 ocenění získal?
Otevřela se mi témata, která jsem si myslel, že mám zpracovaná. Například imposter syndrom. Myslel jsem si, že jsem s tím srovnaný a svoje znalosti a dovednosti nezpochybňuji. Nakonec jsem se ale sám sebe stejně ptal, jestli si to zasloužím. Jestli to není nějaký omyl. 

Celý rozhovor čtěte na EDUin.cz.