Rok před volbami čeká vládu ještě hodně práce, chce-li naplnit dané sliby

v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:

28.10. – 3. 11.

střední školství jako nejužší bod vzdělávacího systému, které nutí žáky i rodiče taktizovat

návrh ministra školství Beka na zavedení cizího jazyka od první třídy sklidil kritiku

startuje nový ročník ceny Global Teacher Prize Czech Republic, otevřené jsou nominace

Týden stručně

Děti v ústavní péči mají různé potřeby, ale zařízení na ně nereagují, říká zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.

K dětem, které soudy svěřily do péče státu, přistupují ústavy v rámci péče univerzálně. Nerozlišují, jestli u nich jsou děti proto, že o ně nemá kdo pečovat, nebo proto, že spáchaly nějaký trestný čin, říká zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm (ČTK). Vyplývá to ze zjištění odborníků Kanceláře ombudsmana. Ti nyní po ministerstvu školství žádají, aby nastavilo koncepci systému ústavní a ochranné výchovy, která by rozlišovala potřeby dětí a zároveň existovala vodítka, jak tyto potřeby naplňovat. Ochrannou výchovu má v Česku uloženou asi 120 dětí, v ústavní výchově vyrůstá na 6500 dětí.

Cizí jazyk od první třídy není cesta, která by nyní dětem pomohla, říkají některé školské organizace.

Ministr školství Mikuláš Bek navrhl změnu ve výuce cizích jazyků. Podle ní by se měli žáci povinně učit cizí jazyk od první třídy a další cizí jazyk od šesté třídy. Návrh chtěl prosazovat v souvislosti s revizí rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Základní školy ale nejsou na změnu ve výuce cizích jazyků připravené, upozornily organizace EDUin, SKAV, Asociace ředitelů základních škol, Unie rodičů, společnost Pomáháme školám k úspěchu a sdružení metodiků cizích jazyků AMATE. Přípravu změny podle nich ani nelze stihnout do roku 2027 (ČT24). V současnosti je výuka prvního cizího jazyka povinná od třetí třídy a druhého cizího jazyka nejpozději od osmé třídy. Ministr Bek navrhuje, aby se žáci od první třídy povinně učili anglicky a od šesté třídy měli povinně druhý cizí jazyk jako němčinu, francouzštinu nebo španělštinu. Zároveň by se podle něj měla zvýšit úroveň angličtiny z A2 na B1 u žáků devátých tříd. Na podobné plány není ale podle školských organizací dostatek učitelů. Jak ukazuje výroční zpráva České školní inspekce, za rok 2022/2023 byla výuka cizích jazyků vedena i neaprobovanými učiteli ve více než polovině základních škol. Organizace souhlasí, že je potřeba posílit a zkvalitnit výuku cizích jazyků, navrhované kroky k tomu samy o sobě podle nich ale nepovedou (Deník N). 

Rok do voleb a vládu čeká stále dost slibů, které by měla podle programového prohlášení naplnit. Školství je jednou z oblastí, kde zůstává stále řada restů.

Portál Novinky se podíval na prohlášení nynější vlády a rok před dalšími volbami zhodnotil, jak se pětikoalici daří sliby naplnit. Ještě mají politici co dělat nejen v oblasti školství, ale také v oblasti digitalizace a zrychlení stavebního řízení, elektronizace ve zdravotnictví nebo zvýšení daňových slev na poplatníka. Vzdělání měla přitom vláda jako prioritu. Například společnost PAQ Research upozornila, že ačkoliv se vláda v programu zavázala vydávat na vzdělávání tolik, kolik činí průměr v poměru k HDP zemí OECD, tedy 4,6 procenta, nečiní tak. Sliby nejsou naplněné ani u učitelů, jak říká šéf školských odborů František Dobšík. Vláda učitelům stále nenavyšuje platy podle růstu průměrné mzdy. „Růst platů je nižší,“ míní Dobšík s tím, že o platech pro pedagogy rozhodují ředitelé škol a růst tak není všude stejný.

Kolik případů šikany školy ročně řeší? Takový údaj neexistuje, protože se šikana nemusí povinně evidovat.

„U nás šikana není,” zní z řady škol v Česku. Spíš ji ale jejich vedení neřeší nebo ji přehlíží. Povinnost evidence případů šikany totiž neexistuje, jak uvádí iDNES. Oproti tomu ale třeba úrazy školy zapisovat musí. Ministerstvo školství chce proto v budoucnu zavést monitoring šikany a pomoci těm školám, kde se vyskytuje. Údaje mají podle resortu sloužit k tomu, aby mohl „zacílit metodickou pomoc pro školy, ve kterých se tento jev vyskytuje ve vyšší míře, a nabídnout jim pomoc při řešení,“ píše portál. Školy doufají, že nepůjde jen o další administrativu. „Šikana může být vážný problém a je třeba ji řešit. Zda k tomu pomůže chystaný monitoring, lze těžko predikovat,“ zamýšlí se pro iDNES předseda Unie školských asociací Jiří Zajíček. „Vykazovat šikanu bude znamenat další administrativní zátěž, jejíž význam je diskutabilní. Stejně jako hlášení školních úrazů. V prevenci to nikterak nepomáhá,“ podotýká.

Výrok týdne

Clipboard01-14-1700×0-c-default (1) (1)

„Když se zeptáte rodičů, třetina jich řekne na prvním místě všeobecnou střední školu. Další to ale říkají na druhém nebo třetím místě jako alternativu. Bariérou je, že všeobecná střední škola je moc daleko nebo nevěří tomu, že by se děti dostaly přes zkoušky. To jsou bariéry, které vycházejí z dnešního systému. Kdyby škol bylo víc, tak je potenciální poptávka až na padesáti procentech, což odpovídá plánu ministerstva školství na to, že zhruba padesát procent dětí by mělo chodit na všeobecné školy. Taky to odpovídá tomu, že potom hodně lidí chodí na vysoké školy, padesát procent ročníku, takže to má smysl. A co pro to udělat? Musíme si říct, že to je priorita,” více zde:

odpovídá sociolog Daniel Prokop pro Český rozhlas na otázku ke studii PAQ Research týkající se nabídky a poptávky po všeobecných středních školách.

Rozhovor

Učitel je často na spoustu věcí sám. Cena GTP CZ je jednou z cest, jak najít propojení s kolegy podobného smýšlení, říká Roman Göttlicher

Zpětná vazba a inventura toho, co se mi v pracovním životě povedlo. Tak hodnotí osobní přínos ceny Global Teacher Prize CZ jeden z oceněných učitelů.

O podzimních prázdninách sedí v herně školy, kde mají děti kroužek deskových her. Bylo to ale výjimečně, protože i odpočívat se musí, vysvětluje Roman Göttlicher. To, co chci po žácích, dělám taky. Pokud chci, aby dávali pozor, sám bych měl mít čistou hlavu,” říká učitel dějepisu a občanské nauky z frýdecko-místecké střední školy. V roce 2023 získal první místo v ocenění Global Teacher Prize Czech Republic (GTP CZ). V rozhovoru se rozpovídal o tom, jak po vítězství řešil imposter syndrom (tzv. syndrom podvodníka) nebo proč pro něj byla samotná nominace na ocenění důležitá.  

Co vám zkušenost v rámci GTP CZ celkově dala?
Bylo toho hodně, ale samotné přihlášení do soutěže mi dalo možnost se ohlédnout za svou praxí. Udělat takovou inventuru ve svém učitelském poslání, podívat se, co mám za sebou, kam mířím, s čím jsem do toho vstupoval nebo kde jsem teď. Dalo mi to možnost získat skvělou zpětnou vazbu od odborníků. No a potom také hodně nových cest a možností, jak se posunout dál, poznat nové lidi, získat nové zkušenosti. A nakonec také získání kreditu v tématech, která považuji za důležitá. 

Zmiňoval jste nové cesty. Tím myslíte cesty k dalším lidem, kteří se o vzdělávání zajímají, nebo třeba úplně nové styly učení?
Obojí. Jako učitelé často bojujeme s tím, a slýchávám to skoro denně, že jsme na práci trochu sami. A když chceme vyzkoušet něco nového, ne vždy k tomu najdeme podporu a parťáky. O spoustě věcí třeba ani nevíme, někdo už to dělá, ale jinde. Prostřednictvím ceny GTP CZ jsem měl možnost poznat lidi, kteří mají stejný pohled na věc jako já, můžeme se od sebe učit navzájem a obohacovat se. 

Takže takový rozhled za hranice školního pozemku, za hranice kopce ve vsi, a objevení nových možností, které učitelská profese nabízí?
Ano. Kdybych to měl shrnout, tak bych to nazval překonáním osamocenosti“. I když chce člověk zkoušet nové věci, je to psychicky i časově náročné. Příprava lekcí trvá, shánět k tomu materiály také. Je spousta slepých uliček, a díky tomu sdílení nemusíte vymýšlet, co už je vymyšlené a můžete se vrhnout na něco jiného.

Když jste se dozvěděl, že jste nominovaný, co to pro vás znamenalo? Proč by někdo měl svého učitele vůbec nominovat?
Učitelská role má obrovský dopad. Každý učitel a učitelka jsou chtě nechtě influencery a ovlivňují velkou skupinu lidí. Ovlivňují žáky, své kolegy i rodiče. A vzhledem k tomu, jak velký dopad mají, si myslím, že je skvělé poukázat na to, když to někdo dělá dobře. 

Je velká část učitelů, která to dobře dělá, ale nikdo jim to neřekne. Spousta učitelů se prostě nedozví, jak jsou dobří nebo co znamenali pro žáky. Žáci odejdou, občas poděkují a to je celé. Možná sem tam nějakého žáka potkáte, ale zpravidla vůbec nevíte, jak se mají v životě dál. Ono je pak strašně těžké si uvědomit, jak moc jste třeba pro někoho znamenal, že jste někomu pomohl a jak moc mu to otevřelo obzory. Nominace pro mě znamenala strašně moc. 

Nejste první, kdo to říká. Loňský finalista Jaroslav Najbert to v rozhovoru popisoval podobně. Říkal, že učitel často vůbec neví, jak úspěšný ve své práce je, protože se ten úspěch projeví později. A že pro něj nominace byla hezká zpětná vazba.
Přesně. Podle mě je toto hodně důležité říkat nahlas a často. Většina učitelů dělá, co může, ale výsledků se jim mnohdy nedostává. Protože výsledky nejsou známky, ale to, jací lidé ze školy do společnosti odcházejí. 

Dovedu si představit, že v některých školách to děti a rodiče učitelům najevo dávají, mají tam zpětnou vazbu, potkávají se. Ale většinou to učitel jednoduše neví. U učitelů si navíc zpravidla pamatujeme nějakou hodnotu, kterou nám předali. A to se nám ještě hůř chytá. Škola není jen o znalostech, ale také o lidství.

Jak jste se vy osobně posunul od té doby, co jste v roce 2023 ocenění získal?
Otevřela se mi témata, která jsem si myslel, že mám zpracovaná. Například imposter syndrom. Myslel jsem si, že jsem s tím srovnaný a svoje znalosti a dovednosti nezpochybňuji. Nakonec jsem se ale sám sebe stejně ptal, jestli si to zasloužím. Jestli to není nějaký omyl. 

Celý rozhovor čtěte na EDUin.cz.

Z edukalendáře

12. 11. → Praha → konference Lepší škola 2024

IMG_5459
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články