S CERMATem na tripu

Testy státní maturity z češtiny zmutovaly v bizarní zkoušku

Následující text čtěte pozorně, nebude to snadné. Takže:

Rumcajs je vlastně jakýmsi večerníčkovským obrazem babičky z Babičky: jako ona žila ve světě, on žil ve městě, a tudíž ví, proč tam již žít nemá. O to víc pak může vnášet řád do Řáholce, stejně jako babička vnesla řád na Staré bělidlo.

A teď se prosím, vážený čtenáři, rozhodni, zda záměrem autora této ukázky bylo doplnit svou interpretaci rumcajsovského seriálu, či jen rekapituluje jeho obsah, případně uvádí zdroje inspirace známého díla Boženy Němcové. Nebo že by spíše polemizoval s tradičním výkladem Babičky? Jen jedna z těchto možností je správná.

Autor tohoto blogu je profesí dramaturg. Tedy někdo, kdo se denně s autory – publicisty i scenáristy – baví o tom, jaký byl jejich autorský záměr, co z jejich textu vyplývá a nevyplývá a co je třeba udělat, aby to, co zamýšleli sdělit, z jejich textu opravdu vyplývalo. A autor tohoto blogu místopřísežně prohlašuje, že ani po opakované rozvaze by na tuto otázku z letošního testu státní maturity z Českého jazyka a literatury odpovědět neuměl. Stejně jako na mnohé jiné „čtenářské“ úlohy tamtéž. Jedním z důvodů, proč se mu to nedaří, je fakt, že se mu otevírá kudla v kapse, když se cítí nucen na něco tak pitomého a nesrozumitelného vůbec odpovídat.  Rumcajs, babička z Babičky, Řáholec, řádolec, Staré bělidlo. Co je tohle za bizarní trip!

Dále autor zodpovědně prohlašuje, že takto žádná reálná komunikace o textu, ať už publicistickém, odborném či uměleckém, neprobíhá. Dovednosti získané pilným nácvikem vyplňování testů z Cermatu jsou použitelné pouze… při vyplňování testů z Cermatu. Autor je šokován tím, jak se dá zprznit tak zajímavý obor, jakým literatura a práce s textem jsou. A především je udiven, v co tyto testy za osm let existence zmutovaly.

Zatímco ještě tak před dvěma lety se mohlo zdát, že jejich relativně drobnou úpravou by bylo možné dojít k jednoduchému nástroji ověřujícímu znalost pravopisu a schopnosti pozorně číst, letos se kruh uzavřel. Přijímací i maturitní testy z dílny Cermatu jsou vystavěné podle stejného mustru. Podoba středoškolského vzdělání je tak orámována dvěma shodně nastavenými testy, které jasně říkají, co učitelé mají a nemají učit. Nemá smysl řešit, zda jsou lehké či těžké, jsou prostě pitomé – a z větší části nemají nic společného s tím, co žáci při zacházení s jazykem budou ve svém životě potřebovat.

Představme si třeba běžného absolventa strojní průmyslovky, který prošel čtyřmi roky takové výuky a tréninkovými testy. Jaký je jeho vztah k jazyku a literatuře? Dost pravděpodobně má za to, že kdo čte a píše, je magor vyžívající se v nepředvídatelných odpovědích na zcela nepochopitelné otázky. Je to bytost z jiné planety, jež hledá v textu apozici, tříslabičnou předložku nebo dominantní znaky publicistického stylu. Náš absolvent ve chvíli, kdy proleze maturitou, nejspíš nechce už nikdy žádný text či knihu ani vidět. Pokud bylo cílem naučit žáky nenávidět knihy a psané slovo, uspěli jsme.

Autor tohoto textu nemá rád konspirační teorie, takže to považuje spíše za nedorozumění než záměr. Bohemisté sdružení okolo Cermatu, autoři těchto úloh, opakovaně tvrdí, že nelze jinak a oni to vědí nejlépe právě proto, že jsou bohemisté. Jak to mají bohemisté mezi sebou, to autor tohoto textu neví – a nijak jim neupírá právo stanovit si za podmínku vstupu mezi bohemisty jakkoli bizarní požadavky. Ale je velmi zásadně proti tomu, aby parta esoteriků z Řádolce systematicky a cíleně likvidovala gramotnost dospívající populace.

P. S. Konec legrace. Opravdu by stálo za to, aby se ministr školství jasně vyjádřil, zda je s tímto pojetím přijímacích a maturitních testů v souladu. A totéž by měly udělat učitelské organizace. Podporují, nebo nepodporují takovou změnu ve výuce češtiny? Měli bychom to vědět a zařídit se podle toho.

Psáno pro web Týdeníku Respekt.