Skaut není jen o táborech a vázání uzlů, pracujeme s moderními technologiemi a učíme děti, jak pracovat s nejistotou, říká Barbora Trojak 

Před fotbalovým hřištěm, na parkovišti, mezi paneláky na sídlišti – ze všech koutů republiky děti o prázdninách vyrážejí na vícedenní tábory. Velká část z nich je skautských. A právě skauti jsou v Česku už přes 100 let a za tu dobu přežili například rozpuštění nacisty i komunisty. Jsou dnešní Junáci to samé, co byli v minulém století? „Jádro skautingu se nemění a zůstává stejné. Zmíněné zákazy za nacistů či komunistů odrážejí fakt, že ani tenkrát nebyl skaut jenom o přírodě nebo táborech, ale že už tehdy šlo o hodnotovou výchovu,” říká skautka Barbora Trojak. 

Když se řekne skaut, každý si asi představí pobyty v přírodě, tábory, učení se tomu, jak se chovat jeden k druhému. Je to ještě něco jiného?

Pohled na skauting je někdy trošku zjednodušující a možná tomu jdeme sami naproti třeba tím, že komunikujeme jenom část naší činnosti nebo idejí, protože se to komunikuje snadno. Ale skauting vždycky byl a bude hodnotová výchova k všestrannému rozvoji osobnosti. Tehdy, dnes i do budoucna. I proto byla reakce totalitních režimů taková, jaká byla. 

Máme důvěru veřejnosti

A co si pod pojmem „hodnotová výchova ve skautu“ máme představit? 

To je právě ten rozdíl oproti jiným volnočasovým aktivitám. Skauting vychází ze skautského slibu, zákonů a principů, které zachovává. Je to povinnost k sobě, k vlastnímu rozvoji a k tomu, že se snažím být stále lepší. Snažím se komunikovat se svým svědomím nebo si říkat, jestli jsem něco mohla udělat lépe. Je to také povinnost k druhým, což znamená nejen pomoc, ale také budování smysluplných vztahů, neubližovat druhým a naučit se tak i komunikovat. Dále je to povinnost k věcem, které nás přesahují. 

To je co? 

Kromě duchovního obsahu jsou to nehmatatelné věci typu svoboda a demokracie. Skauting vede lidi k tomu, aby byli aktivní občané a aby se o demokracii a svobodu zasazovali.

Vnímáte, že společnost se ke skautingu stále více obrací? Protože počty členů se každoročně zvyšují a to poměrně dlouhodobě, když se podíváme na vaše výroční zprávy. 

Faktorů bude určitě víc. Jednak část rodičů vnímá jako důležité, aby děti byly venku, hýbaly se a měly kolem sebe společnost dobrých přátel, kteří je v nouzi podrží. Současně jsme takový protitlak tomu, kam společnost jde. Nabízíme něco jiného.

Že to není tlak na výkon?

Mimo jiné, ale to není vše. Nyní jde společnost směrem, který přináší méně opravdových zážitkům a vztahů. My nabízíme naopak právě to opravdové, nic virtuálního. Rodiče mají určitou představu, co by jejich dětem mohlo přinášet štěstí a zdravý život. Část z nich to naplnění vidí u skautu. Samozřejmě je také důležitým faktorem to, že si sami rodiče skautem prošli. V takové chvíli mají opravdu velkou motivaci, aby do skauta chodili i jejich děti. 

Velkou roli tedy hraje i znalost skautingu, která se zvyšuje. Jednak jde o znalost organizace, ale je to také důvěra, kterou ve skauty lidé mají, což si pravidelně necháváme měřit agenturou Ipsos. Naposledy nám důvěru měřili minulý rok a vyšlo nám, že 9 z 10 lidí by dětem nebo vnoučatům skaut doporučilo. To je skvělé číslo, které samozřejmě může odrážet zmíněnou vlastní zkušenost, ale i vnímání organizace ve veřejném prostoru a že lidé znají dobrovolníky či vedoucí ze svého okolí.

Umět zvládat nejistotu

Co je tedy dnes skaut schopen děti naučit? Svět kolem nás se mění velmi rychle, digitální technologie se dotýkají v podstatě skoro každého. Vyhýbá se jim skaut, protože už toho je všude dost, nebo je do programu začleňujete?

Rozdělila by to na dvě části. Jednak jde o skautskou výchovnou metodu, která je už víc než těch 100 let úplně stejná. Je to soubor principů, které používáme. A pak je to samotná náplň skautingu, která se samozřejmě proměňuje. Naším cílem je, abychom děti připravovali na současný a budoucí svět. To máme také ve Strategii 2030 (jiné, než strategii ministerstva školství, pozn. red.). Chceme, aby si kluci a holky ze skautu odnesli připravenost na to, co je může čekat.

A co konkrétně to například je? 

Pro budoucnost je určitě důležitá například práce s nejistotou. S tím, že úplně nevíme, co přijde. Soustředíme se proto i na takové věci, jako umět se zorientovat, poradit si, mít kreativní přístup, zkoušet hledat různá řešení a vyhodnocovat je. Zároveň se neleknout a učit se z chyb. Do toho mixu určitě patří také digitální gramotnost.

Hodně to ale závisí na preferencích vedoucích a na tom, co si řeknou samotní kluci a holky. Protože pokud v oddíle mají družinový systém, což je systém práce v malých skupinách, které vede vrstevník nebo o něco málo starší skaut, sami si tvoří program a sami se rozhodují, co budou dělat. 

„Nyní jde společnost směrem, který přináší méně opravdových zážitkům a vztahů. My nabízíme naopak právě to opravdové, nic virtuálního.“ (c) Zuzana Havlínová

Přesně je to vidět třeba na fotkách z některých táborů, kde se část oddílu dopoledne věnuje rozvoji určitých znalostí a dovedností a nabízí si témata navzájem. Věnují se kyberšikaně, jak být ve větším bezpečí online, ale i třeba body image a tomu, jak nahlížet na svoje tělo.

Digitální technologie neignorujeme, je jasné, že to je součást života dnešních dětí a mladých lidí. Důležité je předat jim, že to má výhody a nevýhody a že skaut je také místem, kde můžou mít nějaký digitální detox a můžou se v něm učit seberegulaci.

Vyhýbáte se nějakým tématům? 

Nenapadá mě nic, čemu bychom se vyhýbali. Jednotliví vedoucí mají ale určitě i své preference témat nebo se třeba nějakých témat obávají, protože jim tolik nerozumí. Proto jsme například dělali metodiku, která se týkala konfliktních témat a snažíme se podporovat vedoucí, když je pro ně téma složité. Něco může být nad jejich síly nebo znalosti a vyžadovalo by to velkou rešerši.

Berete si někde inspiraci?

Nejvíc asi ze zahraničního skautingu. Koukáme na to, jakým aktivitám se jinde věnují. Skvělí jsou třeba britští skauti, kteří mají nejen opravdu hodně široké portfolio, ale i zajímavá partnerství s různými organizacemi a firmami. Mají to trošku jinak nastavené než my. Pak jsou inspirativní také Poláci. Ale i bez toho člověk ví, co by měl dělat a nápadů i témat je spousta.

Jsou ve skautu věci, na které se bez výjimky soustředí každý oddíl ve smyslu: „Tohle musí každý oddíl obsáhnout a děti, které do skautu chodí, tohle musí umět!“? 

Hodně lidí si představuje skaut jako vysoce organizovanou partu, která dělá věci napříč republikou stejně. Ale tak to není. Jednak jsme organizace, ale zároveň jsme i hnutí. A to znamená, že skauting vždycky bude hodně odrážet to, jací jsou vedoucí přímo v konkrétním oddíle a místě.

Jako organizace máme soubor kompetencí a máme jasnou představu o tom, k čemu by skautská výchova měla vést. A tyto kompetence se pak odráží ve všech metodických materiálech, které od nás vedoucí dostávají. Ale je na nich, jestli je budou, nebo nebudou využívat.

Kompetence už nyní mají všechny naše výchovné kategorie, od nejmenších benjamínků až po Rovery a Rangers, tedy mladé, dospívající a dospělé. To znamená, že opravdu máme představu, kam by výchova měla vést. V tomto ohledu je důležitá naše Strategie 2030, která má části skautské výchovy posilovat. Jedno z témat je kvalitní skautská výchova pro budoucnost, ve které se snažíme zasáhnout celou organizaci a posunout ji.

Jak a kam? 

Chceme, aby se čas strávený ve skautu prodlužoval nejenom na delších výpravách a táborech, ale aby ve skautu lidé zůstali co nejdéle. Chceme, aby všichni vedoucí rozuměli skautské výchovné metodě.

Což je přesně co? 

Naše výchovná metoda má osm částí, které jsou hodně propojené. Slib a zákon je v středu. Následuje učení samotnou činností „learning by doing“, dáváme zodpovědnost lidem, aby si zkoušeli nové věci v nějakém bezpečném prostředí. Je to práce s osobním rozvojem, kdy máme nástroje, aby se člověk stále zlepšoval. Jsou to malé skupiny, tedy zmiňované družiny.

Jde o to, že vedoucí jsou průvodci a parťáci a ne nějací lidé, kteří rozkazují a musí se poslouchat na slovo. Je to práce s příběhem a důležitou součástí je pobyt v přírodě. A to poslední, co jsme přidávali nedávno, je propojení se společností, pomoc a zapojení do komunity okolo.

Zmínila jste, že se v některých oddílech nevyužívá všechno. Máte, řekněme, kontrolní systém toho, co v oddílech probíhá? 

Vyloženě nějaký robustní kontrolní systém nemáme. Hodně spoléháme na vnitřní kontrolu, každý oddíl je součástí skautského střediska a na středisku se všichni baví o tom, jaká je úroveň jejich práce. Mají sebehodnocení a my jim k tomu dáváme spíš nástroje, než abychom od nich vyžadovali nějaké potvrzení nebo něco podobného. Opravdu je to hodně na samotných skautech a vedoucích. Mají také vzdělávací akce a kurzy. 

Ne vůdci, ale průvodci

Co skaut odlišuje od ostatních volnočasových spolků a aktivit typu fotbal, malování nebo třeba od vodáků? 

Z mého pohledu je zásadní rozdíl v tom, že se skauting snaží člověka ovlivnit na celý život a v rámci veškerého času, hodnot. Nejsou to dvě hodiny týdně a něco o víkendu, ale snažíme se, aby se skauting stal součástí života lidí. Aby to byl vnitřní kompas, který člověka vede. Právě to hodně vychází ze skautského slibu a zákona.

Ve chvíli, kdy se člověk takhle k něčemu zaváže, není to o tom být „dokonalý jedinec“, ale má to prostupovat jeho kroky. Následně má reflektovat, jestli žije v souladu s tím, co slíbil, nebo ne. A pak opět zmiňovaná skautská výchovná metoda, kterou takhle komplexní máme jen my.

Je nějaká organizace, se kterou soupeříte? Vzhledem k historii třeba ti pionýři?

Nemáme tu potřebu.

Mluvila jste o hodnotové výchově a o tom, co skaut představuje, tedy aby byl součástí života lidí i v dospělosti. Součástí života jsou také povinnosti. Jak moc ve skautu povinnosti promítají? Například že děti musí jezdit na tábor, nebo když nechodí na schůzky, tak můžou dostat vyhazov ze skauta?

Dostat vyhazov ze skauta je velmi zřídkavá věc. Určitě jsou oddíly, které například účast na táboře podmiňují určitou mírou docházky během roku. Ale nejde o to vynucovat nějaká brutální pravidla, jen chtějí, aby na táboře panovala důvěrná atmosféra, aby se lidé znali, než tam pojedou, měli určité dovednosti a aby také oni jako vedoucí děti znali. Plánují podle toho program, takže znát možnosti dětí je důležité. 

A co se týká povinností? 

Role vedoucích není určovat povinnosti, ale motivovat k tomu, aby se kluci a holky účastnili, byli nadšení a aby to dělali, aniž by měli pocit, že to je nějaká povinnost. Je to těžké, ale je to právě ten rozdíl mezi vůdcem a průvodcem. 

Jaká je spolupráce s rodiči? Skaut je hodně o samostatnosti. Jsou dnešní rodiče schopni dětem dát k samostatnosti prostor, nebo je potřebují mít pod dohledem a říct, takhle to máte dělat a dítě potřebuje to a to?

Na tohle se těžko odpovídá, protože vždycky bude moje zkušenost pokrývat jenom nějaký malý výsek rodičů a my jich máme tisíce. Ale z toho, co vnímám, tak rodiče mají dneska víc příležitostí než dřív děti kontrolovat. Mají více nástrojů a jsou na to zvyklejší, takže je to pro ně určitě náročnější, když teď dítě pouští na 14 dní nebo na tři týdny do lesa a nemají s ním telefonický kontakt.

Na druhou stranu, pokud mají důvěru k vedoucím, vědí, že „žádná zpráva je dobrá zpráva“ a všechno je v pořádku. Rodiče jsou hodně různí. Sama dělám dobrovolnici na skautské krizové lince a tam naopak řešíme spíše případy dětí, kterým rodiče nevěnují čas a pozornost. Vůbec to nejsou ti helikoptéroví rodiče, ale jsou hodně odpojení a děti tím trpí. Spektrum je široké.

Což funguje i obráceně – daleko více možností dnes mají také děti, jak se spojit s rodiči. My jsme se sourozenci hlavně čekali na balík s bonbony a poslali tak pohled, změnil se přístup dětí? 

Stejně jako s rodiči je to i u dětí velmi pestré a já tyhle generalizace nemám moc ráda. Dají se vysledovat určité trendy, jako je třeba nižší manuální zručnost či fyzická zdatnost, ale že by nebyly schopné se odpoutat od rodičů, to nevnímám. Naopak je to podobné dřívějším dobám, kdy jakmile děti přijdou na sraz s oddílem a jedou na tábor, zapomínají na domov a rodiče jsou rádi, že dostanou jeden pohled za měsíc. 

Manuální zručnost ve smyslu zatlouct hřebík a nasekat dříví? 

Ano, obojí. Je to i krájení, vyrábění věcí, jemná motorika je slabší a je to asi i naše chyba jako vedoucích, že jsme na to zapomněli ji rozvíjet. Je třeba se k tomu vrátit, více vyrábět, nechat je stavět stany a teepee. 

To se dnes neděje? Nedávno jsme se doma bavili, že jsme byli s oddílem vždycky první turnus a museli jsme si podsadový tábor postavit sami. A docela jsem se nadřeli. 

Je to dřina, ale dnes jsou i oddíly, kde děti přijedou a všechno je postavené. Přitom se můžou skauti věnovat zvelebování tábořiště, vyrábění, stavění, dělání mostků a podobně. Je to úplně stejně hodnotná část programu jako hry. A to je něco, co se teď snažíme více komunikovat se středisky a oddíly, abychom na to nezapomínali.

Chceme být nízkoprahoví

Mluvila jste o tom, že spektrum dětí je velmi široké. Co děti se speciálními vzdělávacími potřebami jako je ADHD, poruchy chování nebo jiný handicap? Jak s nimi pracuje skaut?

Ještě donedávna jsme měli odbor Skauting pro všechny, což byla skupina dobrovolníků, kteří se přesně na tohle zaměřovali. Teď trošku usnul a uvidíme, jestli se zase objeví nějaká skupina lidí, kteří by to chtěli táhnout dál. Zatím mají vedoucí podporu v rámci informací, které jim dáváme ve Skautské křižovatce, což je portál pro vedoucí, kde jsou všechna možná témata. Zároveň existuje funkce „výchovný zpravodaj“, což jsou lidé, kteří jsou na různých úrovních a měli by přesně s tímhle být schopni poradit vedoucím. A nakonec se také učí na vzdělávacích akcích, které máme minimálně jednu do roka, kde se takhle vedoucí sjedou a sdílí svoje zkušenosti. Jsou tam odborníci, s kterými oni se o tom baví. Mají také možnost nám buď psát do poradny, co se týká třeba dlouhodobých případů anebo v akutních situacích volat na skautskou krizovou linku, kde máme napojené psychology a další odborníky, kteří jsou s tím schopni pomoct.

Je tedy skaut pro všechny? Socioekonomický status je ve vzdělávání velmi skloňovaným pojmem, který se promítá třeba do úspěšnosti dětí. Ne všichni mají dostatek peněz na spacák, pohorky či dobrý batoh. Je skaut nízkoprahový?

Podle mě je nízkoprahový a i ta zkušenost s dětmi, které rodiče moc nepodporují, je pozitivní, protože skaut jim dává určitou „druhou rodinu“ nebo bezpečné místo. To je pro ně velká věc. My máme pro děti z rodin, které jsou na tom finančně hůř, speciální program, který se jmenuje „Dostupný skauting“. Funguje díky individuálním dárcům, kteří se na tenhle program skládají, i díky ministerstvu školství. 

Jak funguje? 

Dobře, protože třeba letos jsme přes 430 dětem uhradili táborový poplatek. Stejný balík peněz využíváme na výpravy, krosny, pohorky, spacáky a další vybavení, aby mohl jet každý, kdo chce. Zároveň má spousta středisek svoje lokální systémy, kdy dělají bazar nebo si prostě vyměňují v rámci oddílů věci jako jsou třeba krojové košile. Ty překážky jsou trošku jinde, přestože nechci vůbec zlehčovat finanční situaci. 

Kde? 

Spíš v tom, aby se děti do toho oddílu dostaly, protože na spoustě míst máme hodně velký přetlak. A někteří rodiče taky mají vyloženě problém s hodnotami a skauting si představují jako uzlování, běhání po lese a hraní bojovek. To prostě skauting není, na to jsou jiné spolky, které to dělají skvěle. Poslat při takovém nastavení děti do skautu není nejlepší nápad.

Budete rozšiřovat kapacity, otevírat nové oddíly? 

To se děje kontinuálně, každý rok nám přibývají desítky oddílů, ale má to dvě podmínky. Musí mít místo, kde se můžou scházet a najít klubovnu je docela problém. A poté je potřeba vedoucí. Všichni naši vedoucí jsou dobrovolníci a je to velký závazek se skautu věnovat. Učíme se zapojovat lidi, kteří sami skautem neprošli, ale stanou se skauty v dospělosti a přidají se až jako dospělí. 

Kam se skaut může ještě posunout do budoucna?

Teď je naše velká výzva vybalancovat růst s kvalitou oddílové činnosti. Chceme nabídnout to skautské dobrodružství sice většímu počtu kluků a holek, ale ne za každou cenu. Pořád chceme zůstat u toho, že výchova je kvalitní, program smysluplný a je to bezpečné prostředí. Obrovská výzva jsou změny krajiny. To v jakém prostředí se jako skauti pohybujeme. Tam nás čeká adaptace a nové způsoby fungování. Pak také uvidíme, jakou roli budeme hrát jako společenská síla. 

V této oblasti bude do budoucna vývoj a bude zajímavé sledovat, do jaké míry budou mladí lidé ochotní věnovat svůj čas a energii druhým. Dnešní společnost je hodně zaměřená na individuální potřeby a na sebe sama, vede lidi k sobectví a skaut je proti tomu dost velký protipól. My po vedoucích chceme velký závazek, hodně energie, času a nepohodlí. 

A vám ve skautu něco chybí? 

Nic extra mi v něm nechybí, jen bych chtěla, abychom byli trošku rychlejší v reakcích na trendy, které se objevují. Myslím si, že jsme hodně pečliví v poskytnutí informační podpory vedoucím, jen bychom to měli dělat rychleji a efektivněji.