Lidové noviny: Škola od devíti? Chronická nevyspalost má vliv na školní výsledky i psychickou odolnost

Když před dvěma lety těsně po svém nástupu na post ministra školství přišel Vladimír Balaš s nápadem posunout plošně začátek výuky ve školách na devátou hodinu, vzbudilo to poměrně bouřlivé reakce. Návrh měl racionální jádro, nebyl však domyšlen z hlediska proveditelnosti. Přestože jej tehdejší ministr opřel o data a vědecká zjištění o negativním vlivu nedostatečného spánku na vzdělávací výsledky a psychický stav dětí a především dospívajících, záhy téma z veřejné debaty zmizelo coby pěna dní.

Přitom délka a kvalita spánku má skutečně velký vliv i na naši schopnost učit se, což řada školáků za pár dní, konkrétně po 31. březnu, kdy se změní zimní čas zpět na letní, pocítí o poznání intenzivněji.

Asi třetina dětí na světě má sociální jet lag

Abychom mohli kvalitně prožívat bdělý stav, potřebujeme dobře spát. Toto zdánlivě banální tvrzení si mohl na sobě jistě každý mnohokrát ověřit, když například kvůli cestování nebo stresu nemohl usnout a spát v klidu jeden nebo více dní za sebou. Člověk pak není pouze unavený a nedospalý, zhoršují se mu kognitivní funkce, paměť a pozornost, ale i nálada a duševní rozpoložení.

V takové permanentní nepohodě se v důsledku fyziologického nastavení, které není v souladu s vyžadovaným denním režimem, ocitá velká část dětí a dospívajících. Překvapivě však nejde hlavně o nejmenší děti a žáky na prvním stupni, ale především o ty starší a dospívající zhruba ve věku od 12 do 19 let, tedy děti na druhých stupních základních škol a středoškoláky.

Stav, ve kterém se nacházejí, se odborně nazývá „sociální jet lag“ a podle mezinárodní průřezové studie Health Behaviour in School-aged Children (HBSC), která v současné době zahrnuje až 50 zemí Evropy a Severní Ameriky, se týká asi třetiny všech školáků. U žáků devátých tříd je to podle výzkumníků z univerzity Palackého v Olomouci, kteří se za Českou republiku šetření HBSC účastní, téměř polovina dětí (45 procent).

Jedna ze studií, která proběhla v rámci HBSC, zkoumala délku, načasování a konzistenci spánku u více než 165 tisíc dospívajících z 24 převážně evropských zemí. Její výsledky ukázaly, že ve školní dny splňuje doporučenou délku spánku výrazně menší podíl žáků (v rozmezí 32 až 86 procent) než ve dnech mimo školu (v rozmezí 79 až 92 procent). Mezi zkoumanými zeměmi byla i Česká republika. Ze studie vyplynulo, že u nás spí dospívající během školního týdne průměrně osm hodin 13 minut a o víkendu devět hodin 38 minut.

Tato zjištění potvrzuje i Národní zpráva o pohybové aktivitě českých dětí a mládeže z roku 2022, kde se uvádí, že pouze asi polovina dětí a dospívajících spí dostatečně dlouho a zhruba čtvrtina adolescentů má alespoň jednou za týden problém s usínáním. Vzásadě jde o dlouhodobý nesoulad mezi biologickým nastavením a sociálním očekáváním, díky kterému se dospívající organismus dostává do stavu chronické spánkové deprivace.

Teenageři potřebují spát osm až deset hodin

Proč je to problém? Jednoduše řečeno jde o to, že dospívající mají v důsledku změn tzv. cirkadiánního cyklu posunutou dobu usínání až o dvě hodiny a nedaří se jim usnout dříve. Je to přechodný stav, který se v dospělosti změní, nicméně i přes pozdější usínání nadále potřebují spát v průměru osm až deset hodin denně. To se ovšem dostává do kolize s předpokládaným začátkem školního vyučování, což má pochopitelně negativní vliv na zdraví, zvyšující se únavu nebo pociťovaný nedostatek energie.

Zatímco u nás obvykle většina výuky na druhých stupních základních škol začíná v osm hodin, na středních školách bývá začátek ranního vyučování nezřídka posunut už před osmou hodinu. „Usínám pozdě, vstávám brzo a jsem pořád unavený. Usnout dřív se mi nedaří. Když začíná škola od 8.40, což je dvakrát týdně, tak je to mnohem lepší. Myslím, že to mají dost podobně i moji spolužáci,“ popisuje svou denní rutinu student prvního ročníku pražského gymnázia, které začíná běžnou výuku kvůli režimu dne už v 7.45 ráno.

Často ještě časněji startuje výuka na odborných školách, které připravují žáky na praktická zaměstnání. „Pokud u nás žáci začínají v 6.10, je to z důvodu praxe. Například kuchaři simulují podobnou pracovní dobu, jako je pak čeká v realitě. Je to nutné například pro přípravu pokrmů, když vaří cca 120 porcí denně pro zaměstnance Kraje Vysočina. Teoretické vyučování začíná na mém odloučeném pracovišti nejdříve v 7.15 a na jiných od sedmi hodin. Je ale pravda, že se u nás tato otázka objevila v rámci týdne věnovaného wellbeingu jako jeden z požadavků k řešení. Studenti neradi začínají dříve, ale na druhou stranu by si přáli zrušit i odpolední výuku,“ popisuje Soňa Havlíková, pedagožka a výchovná poradkyně z OA, VOŠZ a SZŠ, SOŠS Jihlava.

Vnímá, že to je pro žáky důležité téma, a chystá se proto poslat jim i vyučujícím anketu, která má zjistit, zda preferují spíše ranní, nebo odpolední výuku, kam bývají zařazovány volitelné předměty. Sama by obecně posunutí začátku výuky uvítala, devátá hodina jí už ale přijde dost pozdě. „Posune se tím celý den a z mých zkušeností se žáci nejlépe soustředí během první až čtvrté vyučovací hodiny. Navíc máme hodně dojíždějících, kteří by kvůli spojům, které jsou naplánované obvykle na začátek pracovní doby nebo výuky od osmi hodin, museli stejně přijet dříve,“ uvažuje nad tím, jak přizpůsobit začátek školy v rámci možností.

Praha a větší města vstávají později

To, co v regionech často komplikují složité sítě na sebe navazujících spojů a služeb, se v Praze nebo i v jiných větších městech daří uskutečňovat mnohem snáze. I tady se ale spíše než doporučením lékařské vědy řídí praktickými okolnostmi. Řada škol dnes již sice začíná od půl deváté nebo dokonce od devíti, ale týká se to obvykle pouze prvního stupně, eventuálně mateřských škol. Důvodem je to, že od druhého stupně narůstá žákům počet hodin ve školním kurikulu, a tudíž by se musela prodloužit odpolední výuka.

Podle Ondřeje Šteffla, zakladatele společnosti Scio, která v posledních letech otevřela přes dvacet základních a středních škol, by řešením v takovém případě bylo snížit počet povinných hodin v kurikulu. Jejich počet je podle jeho názoru příliš vysoký a neefektivní. Ve svých školách se nicméně snaží trend posunutí začátku školní docházky uplatňovat již dnes. „Snažíme se začínat co nejpozději, tak aby to bylo pro rodiče přijatelné. Většina škol začíná okolo deváté, střední školy některé dny i kolem desáté,“ popisuje praxi scioškol.

Když s návrhem posunout začátek školy před dvěma lety přišel Vladimír Balaš, provedl Seznam na své platformě Výzkumník Seznam rychlé šetření, které ověřovalo nálady ve společnosti. Průzkum, kterého se zúčastnilo přes 1500 respondentů, ukázal, že přes 70 procent oslovených by začátek výuky na pozdější hodinu posunout nechtělo.

Když ale autorka článku položila tento dotaz ve facebookové skupině sdružující ženy, které spolu diskutují o tématech spojených převážně s mateřstvím, většina se až na výjimky přikláněla k tomu, že by posunutí začátku školní výuky uvítala. Mezi důvody se objevilo především snížení ranního stresu a zvládnutí logistiky, zvlášť pokud je třeba odvést děti do několika různých institucí. Pro některé je dokonce začátek školy od devíti nebo alespoň od půl deváté jedním z kritérií, podle kterého si vybírají školu pro své děti.

Podle dostupných dat nejsou únava a pocit vyčerpání jedinými negativními důsledky nevyspalosti, které na dospívající dopadají. Nedostatek spánku se podle odborníků podepisuje i na psychickém zdraví dětí, nárůstu depresí a podrážděnosti až agresivity, ovlivňuje jejich stravovací návyky a může mít vliv i na tělesné a zdravotní potíže od bolestí hlavy až po nadváhu.

V neposlední řadě pak dopadá i na zhoršení paměti, udržení pozornosti, špatné rozhodování, snížené studijní výsledky, nebo dokonce záškoláctví z důvodů únavy.

Začátek školy plošně v devět?

Pokud bychom se rozhodli situaci se spánkovou deprivací dětí a mladých lidí řešit úpravou režimu výuky ve školách, je dobré mít na paměti, že se jedná o celý balík problémů, které spolu souvisí. Na pozdější začátek školy musí v první řadě reagovat systém dopravy tak, aby pro dojíždějící děti i rodiče bylo možné dostat se včas do školy i do práce, aniž by byli nuceni si opět přivstat a trávit delší čas před školou v ranní družině.

„Poznatky vědy o spánku jasně ukazují, že počínaje pubertou až do 19 let brzké začátky školy dětem a mladistvým poškozují zdraví a výrazně zhoršují jejich studijní výsledky. S plošnými nařízeními bych však byl opatrný. Myslím, že na postupnou změnu by stačilo ve vyhláškách, kde se píše, že ,výuka začíná zpravidla v osm 8 hodin, ale nejdříve vsedm hodin‘, jen doplnit ,na druhém stupni a na středních školách zpravidla v devět hodin‘, a jako dosud ponechat rozhodnutí na řediteli školy. Neměli bychom mít v závazném předpisu ,zpravidla‘ něco, co je v rozporu s lékařskou vědou,“ komentuje možnou úpravu Ondřej Šteffl.

Nedostatek spánku, který může poškozovat zdraví a mít vliv na vývoj mozku u dospívajících, berou vážně i v zahraničí. Například ve dvou školách v Jižní Austrálii zkoumali na 81 studentech účinnost školních intervencí, které měly vést ke zlepšení potíží se spánkem u dospívajících. Intervence, která brala v potaz biologické předpoklady změn v spánkovém harmonogramu, se zaměřila na změnu životního stylu mladistvých na základě kognitivně-behaviorální terapie. Cílem studie bylo zvýšit znalosti o spánku a dosáhnout změny v chování, která by zlepšila parametry spánku a s tím související zlepšení denního fungování.

Výsledkem bylo, že se studenti seznámili s aspekty spojenými se spánkem a alespoň část z nich se pokusila změnit své návyky. „Věděl jsem, že spánek je důležitý, ale teď si ho vážím víc a myslím si, že je stejně důležitý jako strava a cvičení,“ uvedl jeden ze zapojených studentů.

Cestou, jak zkvalitnit život dětem a mladým lidem v souvislosti s potřebou kvalitního spánku, by tak měla být na jedné straně ochota systému měnit svá zavedená pravidla, která často odporují vědeckým poznatkům, a na druhé straně osvěta a vzdělání, které mladým lidem umožní rozhodovat se ve prospěch svého zdraví.

Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin.