Školní psycholog: Deváťáci? S těmi od nás je docela sranda

Publikujeme text Richarda Lukáše o práci školního psychologa Richarda Brauna, který působí na základní škole v Čimicích v Praze. Text přináší odpověď na otázku, zda každá škola potřebuje svého psychologa a vyšel v pátém čísle časopis Zvoní!, který vydává Člověk v tísni (ZDE).

S každým žákem se potká minimálně čtyřikrát: u zápisu, v druhé, šesté a deváté třídě.

Richard Braun je nejdéle působícím školním psychologem na jedné škole v České republice. Na základní škole v Čimicích v Praze působí bez přestávky téměř 23 let. Jak sám říká, svou práci v rámci školního poradenského pracoviště (ŠPP) chápe jako servis učitelům a rodičům, aby byli schopni co nejlépe naplňovat potřeby dítěte. Právě to je jeho hlavním klientem. Na škole působí na poloviční úvazek a snaží se společně s učiteli a kolegy ze ŠPP řešit výchovné problémy a poruchy chování u dětí a rozvíjet tak jejich studijní potenciál a individualitu.

Na začátku 90. let byla ZŠ Libčická v Čimicích velmi problémová škola. Kulminovaly zde problémy nové doby, kdy se demokracie směšovala s anarchií. Obří sídlištní škola s 1500 žáky a dvěma budovami se musela potýkat s potížemi, na které nebyla připravena. Učitelé si proto sami vyžádali školního psychologa a zakázka byla jasná: hasit požáry, poskytovat krizové intervence. Tomu se Richard Braun věnoval prvních 10 let svého působení na škole. V průběhu let na škole vzniklo poradenské pracoviště, kde vedle školního psychologa působí také výchovný poradce, metodik prevence a etoped. Až poté byl čas věnovat se tvorbě promyšleného systému práce s dětmi, rodiči a učiteli, který by podobným problémům předcházel.

Prevence i hašení požárů

Dnes se tak tým ŠPP stará o celou komunitu školy a jejich rukama projdou všechny děti, ať již v rámci obecné prevence rizikového chování, nebo při hašení různých problémů. Za ta léta se na škole vytvořil systém, kdy se psycholog, poradce či etoped s dětmi pravidelně setkávají v průběhu školního roku. Nad to se psycholog s dětmi cíleně a intenzivně setkává celkem čtyřikrát v průběhu jejich školní docházky – u zápisu, ve druhé, šesté a v deváté třídě. S částí dětí se potkává v rámci přípravných kurzů pro předškoláky, které škola pořádá. Spolupracuje také s mateřskými školami v lokalitě a setká se se všemi dětmi, které jdou na zápis, a zjišťuje si tam o nich první informace.

Ve druhé třídě dochází na diagnostiku dětí na specifické poruchy učení. V šesté třídě, po přestupu na druhý stupeň, následuje adaptační víkend. V deváté třídě se pomocí dotazníků snaží s dětmi zjistit, na co se hodí a jaká střední škola je pro ně ta pravá. Vedle toho průběžně každý rok provádí ve třídách diagnostiku vztahů a atmosféry pomocí dotazníků, které Richard Braun sám navrhnul. Pokud je to potřeba, dělá ve třídách preventivní programy zaměřené na vztahy mezi dětmi. Paralelně s tím za ním dochází žáci na individuální konzultace a vede také růstovou skupinu pro děti s poruchami chování. O každém dítěti si sbírá detailní informace a materiály, aby byl schopen mu poskytnout co nejlepší individuální servis.

Důležité je umět děti podpořit

Tým ŠPP připravil jako poslední novinku podpůrné programy pro různé skupiny dětí, z nichž jednou je například setkávání s názvem „chaotik“ pro děti, které mají problém s přípravou domácích úkolů. Dalším příkladem servisu, který školní psycholog a tým ŠPP poskytoval, je doučování češtiny pro děti cizinců, konkrétně z Číny. Škola sama v minulosti sehnala učitele češtiny pro cizince s cílem, aby se děti co nejrychleji naučily jazyk, zapadly do školy a cítily se tam dobře.

Svoji práci chápe Richard Braun a tým ŠPP také jako službu pro učitele. Pokud je totiž učitel spokojený a má servis, který potřebuje, pak chodí po škole, usmívá se na děti a dělá svoji práci dobře. Děti tak nejsou jediná cílová skupina školního poradenského pracoviště. Učitelé mají možnost dobrovolně se zúčastnit vzdělávání z oblasti aplikované školní psychologie. Psycholog dále vede případové supervize nad konkrétními třídami, diskutuje s učiteli nad výstupy z diagnostiky vztahů ve třídách, které každý rok pořádá. Pro každého učitele je k dispozici pro konzultace k dané třídě. Komunikuje také s ředitelkou školy (které se mimochodem za jeho působení na škole vystřídaly již tři) o potřebách učitelů, dětí a školy. Jak ale říká, není a neměl by být prodlouženou rukou ředitele, ale spíše nezávislým prostředníkem.

Školní psycholog je tu i pro rodiče

Braunův přístup k roli školního psychologa je velmi otevřený a široký. Vnímá ji jako facilitátora mezi rodinou a školou a je ochoten radit i rodičům, pokud přijdou s prosbou o radu, týkající se například rozvodu či výchovy dětí doma. Spolupráce s rodiči je totiž pro školního psychologa zásadní. Proto na škole ještě před začátkem školního roku pořádají troje třídní schůzky pro rodiče budoucích prvňáků. Diskutují o různých tématech, například o tom, jak dítě připravit na školu, jak budovat u dítěte vztah k povinnostem či autoritám. Tato setkání rodiče velmi oceňují, neboť často s přípravou dětí tápou. Místní rodiče tak Richardovi a lidem ze ŠPP důvěřují a často se někteří ráno před školou či po ní staví, řeknou co je doma, či na sídlišti nového nebo přijdou s tím, co právě potřebují řešit. Tým ŠPP tak dobře zná rodiče, děti, učitele i komunitu školy. I přes počet 300 dětí a velké město tak jde vlastně o rodinnou školu, kde si na sebe všichni zvyknou a rádi se sem vrací.

Služby, které nabízí ŠPP a školní psycholog jsou dnes v očích dětí, rodičů i učitelů na ZŠ Libčická etablovaným servisem, standardem kvality. Zpočátku ale dalo hodně práce si svoje místo v systému školy najít a obhájit. S tím souvisel vždy i boj o finance – peníze na svoji pozici si musel Richard Braun vždy sehnat sám, nejčastěji z různých státních či evropských projektů. Dnes se zdá, že čím dál tím více škol a ředitelů chápe kvalitní školní poradenské pracoviště a školního psychologa jako důležitého pomocníka a jsou schopni na něj sehnat finanční prostředky.

Školních psychologů v Česku pomalu přibývá a ZŠ Libčická je ukázkou toho, jak může symbióza školního psychologa, ŠPP a komunity školy vypadat. Richard Braun říká, že ho těší, když vidí, jaký potenciál v mladých školních psycholozích je. Na škole samotné se žádné závažné problémy ani šikana již delší dobu neobjevily. Vedle dalších novinek pro letošní školní rok vymysleli rituál pro děti v době jejich 15. narozenin. Učit v devítkách je na této škole za odměnu, neboť mladí lidé vědí, co v životě chtějí, je s nimi sranda a dobře se s nimi povídá. Na škole je partnerská atmosféra, do které, jak Richard Braun skromně říká, jeho tým snad trochu přispívá.

—

Časopis Zvoní! vydává společnost Člověk v tísni v rámci projektu Pojďte do školky.