Skrývat chybu nemá smysl, vždycky vás to doběhne, myslí si bývalá šéfka slovenského úřadu, který organizuje tamní maturity

Slovenská cesta ke státní maturitě se podobala té české. Poté, co byla zavedena, se ale nevyvíjela vždy stejným směrem. V čele slovenského NÚCEM (Národný ústav certifikovaných meraní vzdelávania), který má státní maturitu na Slovensku na starosti, od jeho založení až do loňského roku stála Romana Kanovská. „Při zavádění takové změny je velmi důležité dobře vysvětlit procesy, prokázat, že data stojí na transparentní metodice a že je vysoké školy, rodiče i žáci mohou respektovat,“ říká o začátcích státní maturity na Slovensku. Pod jejím dohledem dospěla například k víceúrovňové zkoušce z cizích jazyků nebo k volitelnému testu z matematiky, k jehož výsledkům přihlíží při přijímacích zkouškách i české vysoké školy.

Kudy vedla vaše cesta do čela instituce, která zaváděla na Slovensku státní maturitu?

Původní profesí jsem středoškolská učitelka, prošla jsem si vícero gymnázii v Bratislavě a své čtvrťáky jsem samozřejmě připravovala k maturitě. A také jsem vždy byla v týmu lidí, který se zapojoval do připomínkování testů a do pilotního ověřování. Velmi mě to bavilo, takže když jsem zaznamenala inzerát na pracovní pozici v organizačním týmu, který se při Státním pedagogickém ústavu začal formovat v roce 2003, neváhala jsem. Začínali jsme ve velmi amatérských podmínkách, bylo nás dva a půl a neměli jsme představu, jak rozsáhlá agenda nás čeká. Profesionalizovat jsme se začali až ve chvíli, když jsme od ověřování u několika pilotních škol přešli k přípravě na celoplošnou zkoušku.

Co to konkrétně znamenalo?

V roce 2008 byl založen Národní ústav pro certifikování a měření vzdělávání jako přímo řízená organizace pro všechna externí, národní i mezinárodní šetření. Tato kombinace nám přinášela inspiraci ze zahraničí, díky účasti na organizaci mezinárodních šetření jako PISA jsme dokázali například lépe tematizovat problematiku čtení s porozuměním a čtenářské nebo matematické gramotnosti. Tyto úlohy na vyšších kognitivních úrovních jsme potom vkládali do maturitních testů i do testů pro páťáky a deváťáky, které NÚCEM také připravuje.

Začátky státní maturity na Slovensku byly zřejmě velmi podobné tomu, jak vypadala maturita u nás…

Koncept je velmi podobný a je to tak i v dalších zemích, kde jsme se inspirovali (což byly hlavně anglosaské vzdělávací systémy). Čemu říkáte státní maturita, je u nás maturita externí, společnou částí je státem zadávaný test. U nás je povinná zkouška z vyučovacího jazyka, což může být vedle slovenštiny i maďarština nebo ukrajinština, a zkouška z cizího jazyka, matematiku si mohou absolventi zvolit.

Česká státní maturita od svého zavedení prošla řadou změn. Bylo to na Slovensku podobné?

Podoba maturity se stále vyvíjí. Jednou z posledních změn bylo zavedení víceúrovňové zkoušky z cizích jazyků. Zatímco pro studenty středních odborných škol odpovídá úrovni B1 evropského referenčního rámce, gymnazisté mají povinnou maturitu na úrovni B2. Nakonec jsme do systému zaváděli zkoušku z cizího jazyka na úrovni C1, která je povinná na bilingvních středních školách. Je to důležitý a zároveň přehledný krok, jasně jsme tím řekli, na jaké úrovni mají systémově žáci ovládat cizí jazyk a kam je mají učitelé dovést.

S více úrovněmi obtížnosti jsme v Česku začínali, ale ustoupili jsme od toho, když se hned v začátcích nepovedlo nastavit obtížnost vyšší úrovně u testu z matematiky, takže pak u maturity neuspěla řada studentů gymnázií. Nyní máme pro všechny maturitu stejnou, ale trápí nás vysoká neúspěšnost na učebních oborech a některých oborech středních odborných škol, zatímco pro gymnazisty společná část maturity příliš velkou výzvou není. Je to téma i na Slovensku?

Se dvěma úrovněmi jsme se trápili už v ověřovací fázi. Problém byla transparentnost výsledků. Nedokázali jsme vysokým školám odpovědět na otázku, jestli mají přijmout spíš maturanta se 79 percentilem z nižší úrovně, nebo s 54 percentilem z úrovně vyšší. Porovnávání dat ze dvou různých testů ale přinášelo zkreslení a nepřesnosti a my jsme nepřišli na to, jak dvě úrovně testů a jejich výsledky dobře odkomunikovat. Při zavádění takové změny, jako je státní maturita, je ale opravdu důležité ukázat, že data stojí na transparentní metodice a že je vysoké školy, rodiče i žáci mohou respektovat. Nechtěli jsme se dostat do slepé uličky, a tak jsme se nakonec rozhodli pro jeden test a jednu hodnoticí stupnici. Samozřejmě že v testu ze slovenštiny, který jako jediný skládají všichni (matematiku si častěji vybírají gymnazisté), mají střední odborné školy nižší průměrné výsledky než gymnázia. My to respektujeme a komunikujeme průměry zvlášť za gymnázia a zvlášť za střední odborné školy.

U zkoušky z cizího jazyka to jde?

Víceúrovňové testy z cizích jazyků stojí na jiných základech. Jsou nastavené podle evropského referenčního rámce a je pro ně k dispozici silné podpůrné prostředí. Díky tomu jsme dokázali najít dobrou dělicí linii a vysvětlit rozdíly mezi baterií kompetencí požadovaných na různých úrovních. Vysoké školy také se stále větší spokojeností konstatují, že se úroveň dovedností v cizích jazycích u maturantů zvyšuje. Je to tím, že je jasně dán požadavek, že gymnázia mají legální povinnost připravit své studenty na vyšší úrovni.

V Česku se hodně diskutovalo o zavedení povinné zkoušky z matematiky.

Matematika je tu dobrovolný předmět. Pokud si ji maturant zvolí nad rámec předepsaných čtyř předmětů a stane se, že ji nenapíše na potřebný počet bodů, nemusí si ji nechat zapsat na maturitní vysvědčení. Díky tomu maturita z matematiky není žádný strašák.

Využívají slovenské vysoké školy výsledky maturitní zkoušky při přijímacím řízení?

Záleží na škole, bohužel ale vidíme spíš tendenci maturanty „nabírat“. Slovensko má obrovský brain drain šikovných maturantů do zahraničí, největším „odběratelem“ jsou ostatně vaše univerzity. Ty si zejména na technických, IT nebo matematických oborech výsledky naší externí maturitní zkoušky z matematiky dávají do kritérií, což je velmi silný motivátor pro naše žáky, aby si maturitní zkoušku z matematiky vybírali. Masarykova univerzita dokonce bonifikuje stipendii ty nejlepší, s nejvyššími percentily. Jde tedy nejen o to vybrat si matematiku, ale zároveň také uspět co nejlépe. Řada našich univerzit bohužel maturanty s nejlepšími výsledky přilákat neumí. Snažíme se brain drain zmírnit například i finanční motivací, tento rok jsme vyčlenili peníze z Národního plánu obnovy na stipendia pro nejlepší maturanty, kteří zůstanou na slovenských univerzitách, ale otázkou je samozřejmě i kvalita studia.

Zveřejňujete data z maturitních testů?

Toto je absolutní základ naší komunikace. Poskytování dat zajišťuje kontrolu z více stran a zároveň pomáhá nastavit důvěru k nim. Od začátku jsme data v podobě percentilů poskytovali vysokým školám, které si pak výsledky externích maturit mohly párovat s dalšími kritérii. Data jsou poskytována také pro výzkumné účely, analytikům na ministerstvu financí nebo školství. Například poskytování stipendií maturantům, kteří zůstanou na slovenských vysokých školách, analytici připravovali i na základě maturitních dat.

Když mluvíte o datech, co vlastně maturita testuje? Řešili jste tuto otázku?

Na toto téma jsme vedli a stále vedeme otevřené diskuse a zatím jsme nenašli uspokojující odpověď, jak test obsahově dobře nastavit, aby měřil například kompetence. Když to velmi zjednoduším, metodicky jsme to nastavili tak, že jsme jasně řekli učitelů a žákům, co bude maturitní zkouška vyžadovat. Za klíčovou považujeme kompetenci číst s porozuměním, která je považovaná za absolutně nevyhnutelnou nejen při testování slovenštiny, ale i v úlohách z matematiky a cizích jazyků. Práce s textem musí být absolutně univerzální. To znamená, že například v testu ze slovenštiny se každá otázka váže na vstupní text. Musí vycházet z kontextu a nesmí testovat marginální, zapamatovatelnou znalost. Vědomosti netestujeme nikde, ani u páťáků nebo deváťáků. Východiskem je vždy práce s textem podobně jako v PISA, PIRLS nebo TIMSS. V maturitních testech jsme bohužel limitovaní tím, že neumíme v krátkém čase vyhodnotit dlouhé, nestrukturované odpovědi. To znamená, že se takovým testem nedají ověřovat nejvyšší kognitivní úrovně.

Jak nastavujete obtížnost testů? Testujete minimální požadovanou úroveň?

To platí v cizích jazycích, kde ji umíme popsat. V matematice a ve vyučovacích jazycích testujeme celý rozsah toho, co cílové požadavky na maturanta definují. Obtížnost úloh v testu postupně graduje. „Rozběhových“ úloh na nejnižší kognitivní úrovni je minimální počet, potom se posouváme do vyšších kognitivních úrovní, nejvíce zastoupené jsou aplikační úlohy, protože to odpovídá našim cílovým požadavkům, aby žáci poznatky uměli použít. Autoři testu dopředu přesně znají kognitivní rámec, který máme pro test připravený a který staví na Bloomově taxonomii. Ta je konstrukčním základem pro testy z matematiky i z vyučovacích jazyků.

V Česku máme takový národní sport – prakticky každý rok se strhnou diskuse a mediální přestřelky kolem chyb – skutečných, nebo domnělých – v některém z testů. Daří se na Slovensku takovým sporům vyhýbat?

Chyby se stávají, a to dominantně v testech z vyučovacích jazyků, především ze slovenštiny. I přes vícenásobné pilotní ověřování se například stane, že se do testu dostane otázka, která není dostatečně jednoznačná. Ve chvíli, kdy začnou chodit komentáře od učitelů, že by úlohu řešili jinak, nemá smysl snažit se problém zamést pod koberec. Neférové úlohy jsme z testu vždy vyřazovali, abychom žádného maturanta nepoškodili. Musí se na tom samozřejmě shodnout validační komise, jejímž úkolem není hájit správnost testu, ale férovost vůči maturantům.

U nás je několik let v běhu soudní řízení, ve kterém se maturant soudí o to, že kvůli ztrátě bodu ve z jeho pohledu nejednoznačně formulované úloze neuspěl o bod v testu z matematiky. V médiích se o této otázce hádali matematici, i soud mu dal opakovaně dal za pravdu, ministerstvo se opakovaně odvolává. Ten neúspěšný maturant už mezitím mimochodem stihl úspěšně odmaturovat.

Pokud soud našel nezávislé odborníky, kteří potvrdili, že úloha neměla korektní zadání nebo řešení, asi to znamená, že validační komise buď nebyla dostatečně svobodná v hodnocení, nebo nastal nějaký problém v komunikaci a výběru členů. Osobně bych takovou cestou nešla. Do validační komise jsem vždy vybírala kritické lidi, u kterých jsem si mohla být jistá tím, že chybu nebudou zatajovat a zlehčovat. Špatná úloha se do testu dostat může, a když se to stane, nedá se to skrýt, vždycky vás to doběhne.

Nový ředitel CERMATu, tedy české obdoby NÚCEM, dostal za úkol naši státní maturitu digitalizovat. V testování digitální maturity je Slovensko trochu napřed, budete digitalizovat?

V pilotním ověřování jsme došli k alternativnímu řešení, kdy si školy mohly vybrat mezi elektronickou a papírovou podobou, některé školy je dokonce kombinovaly. Silnou stránkou digitální maturity je hlavně spokojenost a komfort maturantů, kteří hned po vyplnění testu vidí předběžný výsledek. Také si ji obecně vybírali maturanti, kteří si byli jistější a chtěli rychle vědět, jak dopadli, aby se mohli věnovat něčemu jinému. Bylo to vidět i na výsledcích – skupina, která si vybrala elektronickou podobu, v průměru odmaturovala lépe než papírový zbytek. Pozitivum je samozřejmě také odbourání administrativní zátěže pro školy. Odpadají starosti s distribucí testů, vše je v jednom momentě připravené. Ale jsou tu i komplikace, které jsou spojené hlavně se spolehlivostí digitálního prostředí ve škole, od připojení k internetu až po konkrétní počítač, na kterém žák maturuje. V našich školách je velká variabilita různě starých počítačů různých typů, může se stát, že počítač „spadne“ a žák se musí přesunout k jinému a to už znamená stres navíc.

Dá se to vyřešit?

Nevím, jestli na sto procent. Navíc je třeba myslet i na to, že technologie mají omezenou životnost. Je třeba neustále investovat do údržby a obnovy hardwaru a zastarává také softwarové řešení. Dál jsme se ale na Slovensku zatím nedostali. Všechny velké elektronické projekty se nyní zpomalily nebo zamrzly, takže je otázka, zda se je podaří implementovat. V každém případě se potvrdilo, že tento proces otevírá nové otázky především technického charakteru, u nichž neumíme předvídat, jaká na ně bude třeba již za tři nebo čtyři roky odpověď. Pokrok je nevyhnutelný, ale od začátku musí být součástí projektování, že to není uzavřený proces a že v určitém momentu bude třeba technologie obnovovat.

Minulý rok jste NÚCEM po letitém (a úspěšném) působení opustila. Co máte v plánu dál?

Přesunula jsem se ze státní správy do neziskového sektoru, se kterým jsem již dříve spolupracovala. Pracuji na projektech, které jsou zaměřené na sociální inovace včetně vzdělávání. Baví mě investovat čas a zkušenosti do podpory nových nápadů a organizací, které přicházejí s projekty na první pohled možná i trochu bizarními, ale s velkým potenciálem zlepšovat školství. Prostředí škol na Slovensku je velmi různorodé a my už nyní víme, že jedno řešení, i když je předepsané státem, nebude fungovat. Je třeba hledat řešení zdola, angažovat různé organizace, donory a komunity, udělat ze vzdělávání diskutované téma a nečekat na univerzální řešení, které přinese někdo seshora.