Smrad a nezájem. Z učilišť jsme udělali odpadkový koš školství

Podpora populistů a extrémistů mezi učni má svou jasnou logiku

Pokud nás zajímá politická budoucnost této země, měli bychom si znova a zvlášť pozorně pročíst výsledky takzvaných studentských voleb a taky výzkumy preferencí na středních školách. Je to názorné a instruktivní. Zatímco gymnazisté, ale z velké části i žáci z průmyslovek očekávatelně preferují liberální a spíše mladší politiky, a jen málo z nich by například volilo Okamuru či Zemana, na učilištích je to právě naopak. Velká část podporuje ty, kteří staví na strachu a nenávisti.

Jestli však máte pocit, že na tom není nic překvapivého, protože na učilištích prostě nejsou žáci dost chytří, aby extremisty prokoukli a volili „správně“, mýlíte se. Jejich volba má jasnou logiku a jde o výsledek naší společné a dlouholeté snahy udělat z učilišť odpadkový koš vzdělávacího systému. Stesky na to, že „maturitu má dnes každý“ a „pracovat rukama není žádná ostuda“, případně výroky ve stylu Klausova „v Praze je nejvíc nemakačenků“, se staly až banální součástí každé konverzace, když dojde na školství. A je to vrcholný projev pokrytectví.

Sice si pořád dokola stěžujeme na nedostatek řemeslníků a lidí ochotných pracovat rukama, ale ve skutečnosti je společenským ideálem vysokoškolský titul. Náš vzdělávací systém je od základní školy nastaven na kultivaci „vysokoškolských profesorů“, respektive špičkově placených vysokoškoláků typu inženýrů, právníků a lékařů. Ne každému se cíle podaří dosáhnout, mnozí cestou odpadnou a zastaví se na nižší pozici. To považujeme za správné; ideál má být těžko dosažitelný, ztráty a oběti jsou nutné.

Pak je ale zcela logické, že ti, které odsuneme nejdříve a nejníže, jsou právě děti, které jdou na učiliště. Opravdu často se setkávám s gestem paní učitelky na základní škole, která mávne rukou do zadní části třídy a poznamená: „To jsou ti, co nejdou dál.“  Myslí tím své žáky, kteří jdou na učňáky. Jak nejdou dál? Zmizí ze světa? No, do jisté míry ano. Odsuneme je na učiliště, do trestného tábora pro nevzdělavatelné, a přestanou nás zajímat.

Přesně to nedávno vystihla v krátkém rozhovoru učitelka angličtiny na učilišti Andrea Svobodová, když konstatovala, že i tamní učitelé na své žáky fakticky kašlou, protože sami sebe vnímají jako dozorce v kárném táboře a učiliště jako odkladiště těch, kteří by jinak „kazili“ společnost postavenou na dobrém vzdělání. S puncem nevzdělavatelných většina těch dětí žije nejpozději od deseti jedenácti let. A sakra dobře to vědí. Mají snad šanci zažít na základní škole pocit úspěchu? Asi těžko, když hlavní kritérium je jednička z diktátu a písemky a jejich talent je v něčem jiném. Udělali jsme něco pro to, aby se cítili jako plnohodnotní lidé, a ne jako vzdělávací nepodarek, který do slušné společnosti „s maturitou“ nepatří?

Ale popravdě řečeno, stejně kašleme i na učiliště a tamní učitele. Opravdu to nemají snadné, když k nim přicházejí děti, které často nikdy nezažily pocit ocenění, učení z učebnic je pro ně něco, co z duše nenávidí, a ocitly se někde, kam moc nechtěly. A z těchto dětí mají učitelé a mistři za tři roky vychovat kvalifikované, zdvořilé a zručné řemeslníky? Vy byste to snad dokázali?

Samozřejmě to neplatí o všech učilištích, ale leckde jsou to pro učitele opravdu galeje – a nelze se divit, že se ztotožní s „intelektuálním rasismem“, kdy podobně jako většina společnosti vidí učně jako nižší, intelektuálně méněcennou rasu, od níž nic lepšího čekat nelze. Snažíme se učitelům na učňácích nějak pomáhat? Posíláme do učilišť ty nejlepší a nejlépe placené učitele? Ne. Nezajímá nás to.  Ano, v odpadkovém koši to často smrdí, ale stačí, když se hermeticky uzavře a vynese někam, kde obsah přestane obtěžovat. S učilišti zcela nespravedlivě zacházíme stejně.

K dětem, které jdou na učiliště, se stavíme s nadřazeností a pohrdáním. A ony se nám odměňují nenávistí k této společnosti a podporou nenávistných ideologií. Ale jsou to ti poslední, kterým to můžeme vytýkat. Mimochodem, na učiliště odchází třetina dětí v každém populačním ročníku.

—

• Rozhovor s Andreou Svobodovou, učitelkou angličtiny na SOU, najdete ZDE.
• O výsledcích studentských voleb na středních školách čtěte ZDE.

Text byl původně psán pro web Týdeníku Respekt.