Stát maturuje a moc mu to nejde. Soukromá firma by byla lepší.

psáno pro Mfd, rubrika Názory

19. 8. 2010

Fakt, že ministr školství Josef Dobeš po včerejším zasedání vlády oznámil spuštění státní maturity a po podzimním testování předpokládá její premiéru na příští jaro, není nic překvapivého. Jeho předchůdci ho svými rozhodnutími natlačili do slepé uličky, kde moc možností, jak se jinak zachovat, neměl. Odpískat projekt, za nějž jsme utratili odhadem už miliardu, by bylo politicky problematické, navíc pan ministr se smyslem státní maturity souzní. Jen ji chce pořídit levněji než za 240 miliónů ročně. Je jednoznačným příznivcem testování žákovské populace v uzlových bodech – tedy po páté a deváté třídě základní školy a na konci střední školy (to je ona státní maturita). Právě to ale považuji za mylnou koncepci.

TESTY NEJSOU VŠELÉK

Současná podoba testových baterií státní maturity bohužel pravděpodobně nepřinese kýžené srovnání absolventů všech středních skol a zlepšení jejich úrovně. Důvod je jednoduchý – test, po němž chceme, aby ho zároveň zvládl maturant z učiliště i akademického gymnázia, má velmi nízkou výpovědní hodnotu a je velmi pravděpodobné, že ani při zavedení dvou úrovní náročnosti způsob vyučování na středních školách nijak pozitivně neovlivní.

Ještě problematičtější je plánované centralizované testování dětí v deseti a patnácti letech, protože testovat lze jen ty méně důležité věci, které má škola děti naučit. Zvlášť na prvním stupni platí, že nejpodstatnější je, aby děti vnímaly školu jako zajímavé místo, kde se toho hodně dozvědí, a naučily se spolupracovat s ostatními. Protože právě to jsou věci, na nichž se staví celoživotní ochota vzdělávat se. Míra znalostí v páté třídě s tím souvisí spíš okrajově. To všechno ani dobře připravený test pochopitelně obsáhnout nemůže. Ale pokud se stanou „malé maturity“ parametrem, podle něhož budou školy hodnoceny a odměňovány, jak ministr Dobeš navrhuje, zúží se reforma vzdělávání a školní vzdělávací programy na prostý problém – jak obstát v ministerském testování.

MATURITA OD SOUKROMNÍKA JE LEVNĚJŠÍ NEŽ STÁTNÍ MAŠINÉRIE

Přitom testy, které prověřují žákovskou populaci po páté a deváté třídě existují už víc než patnáct let. Jmenují se Kalibro, pracuje s nimi velké množství základních škol a osvědčily se. V čem se liší od případných státních testů? V podstatné věci. Jde o placenou službu, na jejímž základě si ověřujete, jak jsou na tom vaši žáci ve srovnání ostatními (výsledek ale znáte jen vy) a na jejich základě nesestavuje ministerstvo žebříčky. Nestálo by za to inspirovat se tímhle systémem i u státních maturit?

Zkusme si představit, že státní maturity organizuje externí firma a jsou placené. Za státní maturitu bych pak zaplatil zhruba pět až sedm set korun (vycházím z ceny srovnatelných testů, které jsou na trhu k dispozici). Případně víc, pokud bych ji nesložil napoprvé. To je pořád zanedbatelná částka ve srovnání se stamiliony, které tečou a dál potečou do momentálně plánované státní maturity.

MÍSTO ZKOUŠKY DOSPĚLOSTI CERTIFIKÁT. BEZ STRESU

Taková maturita by se totiž nemusela skládat v jednotném termínu, což by výrazně snížilo náklady na složitou logistiku a zabezpečení. Veřejné rozpočty by to nestálo nic a každý z nás by zaplatil částku na úrovni oběda v lepší restauraci. Papír o splnění státní maturity by byl podmínkou pro připuštění ke školní části maturity. A získat bychom ho mohli vlastně kdykoli během středoškolského studia. Já bych si státní maturitu udělal třeba na konci třeťáku, abych měl pak dost času a klidu na školní maturitu, která by pravděpodobně byla náročnější a odrážela odborné či akademické zaměření příslušné střední školy..

Ještě efektivnější by bylo organizovat státní maturitu stejně, jako dnes organizujeme státní jazykové zkoušky. Na rozdíl od předchozího řešení by nebyla povinná a složit bychom ji mohli kdykoli, tedy třeba až po skončení střední školy. Ke státní maturitě bychom se pak přihlásili jen tehdy, jestliže si sami chceme dokázat, že na to máme, nebo to po nás někdo požaduje.

AŤ SE KAŽDÝ ROZHODNE, JESTLI JI CHCE

Pro srovnání – leckteré firmě stačí, když její nový zaměstnanec umí anglicky, někde ale požadují státní jazykovou zkoušku. Zaměstnavatel by tedy mohl požadovat po maturantovi doklad o základních pracovních kompetencích – státní maturitu. Stejně tak vysoké školy, pokud by to považovaly za účelné. A pro méně kvalitní střední školy by to spolehlivě fungovalo jako pobídka ke zlepšení kvality výuky, pokud by její absolventi u státní maturity opakovaně neuspěli.

Tohle řešení má ještě jeden klad. Dá se velmi snadno spustit, protože zpočátku by určitě nešlo o masovou záležitost. A během pár let bychom levně a rychle zjistili, jestli nám státní maturita k něčemu je, jestli ji vůbec někdo potřebuje. Podle mého názoru by se ukázalo, že se bez ní obejdeme docela snadno. A kdyby se ukázala jako užitečná? No tak sláva!

Tomáš Feřtek

autor je odborný konzultant EDUin o.p.s.