← Komentáře

Student má nejen mozek, ale taky srdce, duši a tělo … aneb psychohygiena jako učivo v době pandemické

14. 3. 2021

Josef Valenta

Komu to něco připomíná, tak ano, je to tak. Parafrázuju výrok gymnaziálního profesora Matulky z již takřka kultovního filmu Cesta do hlubin študákovy duše.[1] Proč?

Je to pár minut, co jsem vyslechl v televizi rozhovor s G. Jarolímkovou, ředitelkou jedné z pražských ped-psych poraden. Hovořila mj. o psychických problémech dětí v době uzávěr a online školy. Své o nich ví i J. Stolařová z jiné pražské poradny. Dle její zkušenosti mají hojně takové problémy dospívající a adolescenti (potíže mají např. maturanti obtížně se vyrovnávající s neustálými tanečky okolo zakončení jejich studií). A dále? Vizte: „Psychologové zaznamenali nárůst problémů s úzkostí u dětí už v jarních měsících. … Teď jsou nejčastější psychické obtíže spojené s úzkostmi, strachy, sebevražednými myšlenkami nebo se sebepoškozováním …,“ sdělila mluvčí Linky bezpečí, R Jandová.[2] /„Výzkum: Nouzový stav byl pro studenty stresující, třetina měla deprese.“[3] /„Narušení rovnováhy a přirozeného harmonogramu se zdaleka nepodepisuje jen na psychice dospělých, ale rozhodně i děti jsou už stále častěji zasažené úzkostí, nesoustředěností, poruchami spánku a podobně.“[4] /„U dětí dochází k nárůstů stížností na psychické obtíže.“[5] /Navíc: „Vysokoškolští studenti během první vlny pandemie koronaviru kvůli distanční výuce vykazovali více příznaků depresivity a více než třetina vykazovala i vysoké hodnoty osamělosti. … Online výuka vysokoškolákům nesvědčila. Teď je to čeká znovu.“[6] A k tomu se začíná hovořit o „post-traumatické“ fázi prožívání této doby, která se očekává po návratu k … „normálu“.

Vypadá to, že máme problém!!! Další … Jenže: „Český stát si tu však dává gól do vlastní branky. Duševní zdraví politická reprezentace pomíjí a lidé se kvůli stigmatizaci často ostýchají říct si o péči. Na psychoterapii hrazenou pojišťovnou se navíc čeká řadu měsíců …“[7] a na podzim dokonce platilo, že soukromí terapeuti museli zavřít praxe, neboť jsou „poskytovatelé služeb“ ‒ zřejmě je stát viděl jako takové „kadeřníky duší“. /K tomu dále ‒ únor 2021: „Soukromí psychoterapeuti nesmějí kvůli pandemickým opatřením pomáhat klientům osobně, své služby mohou poskytovat pouze online. Přitom psychoterapeuti, kteří pracují ve zdravotnickém zařízení, klienty osobně potkávat můžou.“[8]

Máme tedy problém. Ale ‒ zaplaťpámbu!!! ‒ něco okolo něj se řeší. Ped-psych poradny mají určitou možnost psychoterapie dětí a mládeže, byť k ní nejsou k ní primárně určeny. Snaží se tedy nabízet podporu, příp. nasměrovat děti do péče psychiatra (dle J. Stolařové ne vždy snadno dostupné). Avšak i tam je snad lépe ‒ březen 2021: „Vzhledem ke specifikům práce psychoterapeuta a mimořádnosti situací, které se v současné době mohou vyskytnout k řešení, je pro tyto situace podle mého názoru možno opřít přímou práci v konkrétních případech jednotlivých klientů rovněž o usnesení Vlády ČR č. 216 (zákaz volného pohybu osob), kde v čl. II. odst. 5 se stanoví výjimky ze zákazu volného pohybu osob pro výkon povolání a činnosti sloužící k zajištění: písm. a) řešení krizové situace; písm. b) ochrany zdraví, včetně dobrovolnické činnosti. Obě tyto výjimky lze podle mého názoru na výkon přímé práce psychoterapeuta s klienty, jejichž případ nelze řešit online podporou nebo případy, které vzniknou v souvislosti s probíhající COVIDovou krizí, bez dalšího uplatnit.“[9]

Jenomže … To všechno, co tu píšu je sice normální a jistě prospěšné, ale vlastně „řešení ex-post“, „tahání lišky za ocas“ (Stolařová), „hašení rozhořeného požáru“ atd. Všem těm stresorům a pak smutkům, bezradnosti, úzkostem, frustracím, depresím, devastujícím myšlenkám (atd.) se dá (zkusit) čelit. Jednak tím, že se jim ‒ lakonicky řečeno ‒ pokoušíme vyhnout nebo umenšit jejich vliv. A když „projdou“ naší preventivní obranou, tak tím, že na ně (tedy na sebe) zkoušíme zvolit taktiku, která může nastalé potíže třeba mírnit, redukovat, ba i odstranit (návštěva doktora je samozřejmě jedna z možností).

Jak vidíte, část předchozího odstavce je o prevenci. Sleduju to léta ‒ je fakt zajímavé, jak v mnoha oblastech rizikového prožívání a chování věnujeme pozornost až onomu „hašení“. Jako by bylo účinnější zachraňovat někoho, kdo se opařil, protože neumí s varnou konvicí, a mnohem méně zajímavé ho učit zacházet s konvicí tak, aby nepřišel k téhle úhoně.

Nicméně ‒ není to ode mne jen o žehrání. I v této době se pracuje s prevencí. Např. na webu poradny pro Prahy 1, 2 a 4 jsou odkazy na linky krizové intervence, ale také graficky zajímavé pomůcky pro děcka, doporučující, co dělat ku přežití tohoto mizerného času pokud možno bez šrámů na duši.[10] Letmou nabídku prevence najdeme i na webu Státního zdravotního ústavu.[11] A skvělou zprávu přináší Z. Hronová na „aktualne.cz“ ve svém textu „Čaj s účou“.[12] Přečtěte si (opravdu!), jaké psycho-preventivní aktivity rozjíždějí někteří kantoři na některých školách!!! S klasikem a k tématu řečeno: Smekám svůj duševní klobouk!

A teď pozvolna(!) zpátky k titulku tohoto blogu. Jednu z šancí, jak na prevenci problémů, ale i jak zkoušet ono „hašení“, než se rozhoří tak, že budeme potřebovat cizí pomoc, nabízí průřezové téma Osobnostní a sociální výchova (naše varianta psychosociální edukace),[13] zejména její tematický okruh „Psychohygiena“, který řeší právě tato dvě „vnitřní“ témata: jak do toho nespadnout a co dělat, když se to stane. V minulých blozích k tématu OSV jsem psal o zkušenosti (i výzkumné) s tím, že realizace „průřezu“ je buď spíše papírová nebo laická (netýká se úč s čajem!). Škoda. Britský ekvivalent, „personal, social and health education“, od loňska povinný předmět (témata psychohygieny má rovněž v kurikulu, jako my), a britská Asociace PSHE (o něčem takovém se nám zatím může jen zdát) už věnují tématu kovidových psychopotíží pozornost. Asociace (ve spolupráci s dalšími dvěma organizacemi) již v polovině roku 2020 vydala brožuru „Coronavirus: Supporting pupils’ mental health and well-being“,[14] která se opírá mj. o data z výzkumu (a jedna z výzkumných organizací pak vydala i vlastní doporučení k tématu vč. některých možných aktivit).[15]

Závěrem? Studenti nemají jen „mozek“, pro který především koncipujeme kurikulum. Mají i „srdce“ a „duši“ a jejich propojení s „tělem“ potřebují v životě stejně, jako orgán výše zmíněný. Způsoby a postupy psycho-prevence a rovněž taktiky redukce potíží již nastalých, chápu jako důležité učivo v rámci všeobecného vzdělání. Učivo praktické, zaměstnávající nejen „mozek“, ale taky „srdce ‒ duši ‒ tělo“. Doufejme, že na takové učivo v revidovaných RVP zbude ‒ vedle láčkovců, Bílé hory, integrálů a plusquamperfekt ‒ dost místa.

(P.S. Viz též blog: Poznámky k pedagogice krizí − v čase té koronavirové …)[16]

[1] Matulka tam ale nemluví o mozku a těle…

[2] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/detem-pri-domacim-uceni-chybi-kamaradi-maji-uzkosti-a-boji-se-budoucnosti-127772

[3] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vyzkum-nouzovy-stav-byl-pro-studenty-stresujici-tretina-mela-deprese-116486

[4] https://rodice-a-deti.zdrave.cz/distancni-vyuka-muze-negativne-ovlivnit-soucasnou-generaci/

[5] https://www.forum24.cz/distancni-vyuka-zpusobila-u-deti-30procentni-narust-psychickych-obtizi/

[6] https://echo24.cz/a/SdMWP/osameli-a-depresivni-online-vyuka-vysokoskolakum-nesvedcila-ted-je-to-ceka-znovu

[7] Respekt, 45, listopad 2020, s. 27.

[8] https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/soukromi-psychoterapeuti-covid-19-pouze-online-vyjimka_2102160754_kro

[9] Výklad právničky pro psychoterapeuty: https://czap.cz/o-nas/zpravy-z-cap/406-vykon-cinnosti-psychoterapeuta-od-1-3-2021

[10] pppraha.cz/default.aspx?pg=80889704-c37f-437c-bac8-d2a1117bc241

[11] http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/Coronavirus/Letaky/WHO_Jak_zvladat_stres_deti.pdf