„Studenti pedagogiky pomáhají s doučováním na prvním stupni!“ (… jenže … ???)

Když jsem tuhle větu (bez oné závorky) před pár měsíci zaslechl z úst někoho od politiky právě hovořícího v televizi, rázem jsem zbystřil. Jedno z mých pracovišť se totiž jmenuje „katedra pedagogiky“ a absolventy studií nazýváme „pedagogy“. Naši svěřenci studují obor „pedagogika“. Je to jedna ze společenských nauk na vysokých školách pěstovaných. Vedle třeba sociologie, jejíž absolventi jsou označováni jako sociologové či vedle psychologie, která produkuje ‒ logicky ‒ psychology. My tedy pedagogy. Trochu jsem se nadmul pyšností. Pomáhají s doučováním! Jsou šikovní! Naše studium pedagogiky dokonce není ani učitelským studiem (i když s jejich znalostmi z oboru není problém si svižně učitelskou „licenci“ dodělat, což je oprávní k výuce předmětu „pedagogika“ kupř. na středních pedagogických školách, pedagogických lyceích či takto zaměřených „voškách“). A specifické práci s prvostupňovými dětmi se také u nás neučí. Studují na odborníky a badatele v oboru.[1] Učební plán zahrnuje základní disciplíny ‒ obecnou pedagogiku, obecnou didaktiku, filozofii výchovy, teorii výchovy, teorie školy, dějiny pedagogiky, pedagogickou psychologii, teorie vzdělání, sociologii výchovy, metodologii pedagogického zkoumání a samozřejmě základy dalších disciplín, jako např. speciální pedagogiky, pedagogiky osobnostně sociálního rozvoje, poradenství apod. Tak tohle oni studují a prosím, zvládají k tomu i doučovat prťata!!! Ale záhy jsem splaskl. Z řeči dotyčného představitele totiž vyplynulo, že nemyslí až tak studenty pedagogiky, nýbrž že myslí studenty učitelství …

Trochu jsem se na to ještě podíval. V souvislosti s online výukou jsem pak hravě našel na serverech titulky o tomtéž: „Studenti pedagogiky se zapojí do doučování žáků základních škol“ (https://www.seznamzpravy.cz/) nebo „Studenti pedagogiky doučují žáky, kteří se učí jen na dálku a dělá jim potíže látku zvládnout.“ (https://www.irozhlas.cz/). Ale i z časů před online (2015): „Celkový zájem o studium pedagogiky neklesá, o přírodovědnou specializaci je ale malý.“ (https://www.novinky.cz/)

Nu, ono zas až tak o mnoho nejde, ale přesto ‒ podobná tvrzení jsou vlastně nepřesná až matoucí. Takže dovolte, abych se ‒ ačkoliv nejsem pojmový purista a vyznávám ve výkladu konceptů jistou volnost ‒ pustil do komentáře.

Slovo „pedagog“ je běžně zaužívané synonymum pro slovo učitel. Jeho řecký prapraděd zněl „paidagogos“ a značil otroka provázejícího synka z lepší rodiny na cestě do školy. Tedy neučil. Ještě v antice se pak ale význam posunul opravdu k učiteli. Z tohoto hlediska je tedy s doučujícími „pedagogy“ vše v pořádku. Přeskočme ale do 19. století. Tady se (podle dobrozdání historiků) emancipuje od filozofie jako samostatná věda právě disciplína zabývající se výchovou a vzdělá(vá)ním. Ve zdejším kraji se pro ni ujal název „pedagogika“. Bádá, zkoumá procesy, formuluje teorie, principy a rovněž stanovuje cíle, standardy a taktéž (občas) vymýšlí inovativní přístupy. Jako mladému zajíci v oboru mi to dokonce vysvětloval kdysi jeden z tehdejších velikánů oboru, prof. Cipro: „Pedagog je přece ten, kdo se věnuje pedagogice. A pedagogika není výchova, pedagogika je věda o výchově!“. (Asi už tehdy mi založil v hlavě na tento blog …)

Není ale úplně v pořádku ani ten přesmyk označující „studenty učitelství“ za „studenty pedagogiky“. Jasně, řekněme, že je to žurnalistická zkratka. To ale neznamená, že nestojí za to, nad tím uvažovat. Třeba i proto, že taková „přírodovědná specializace studia pedagogiky“ prostě neexistuje. Existuje učitelství biologie, to jo. Ale to není specializace pedagogiky.

A navíc: studenti učitelství, označovaní za studenty pedagogiky, ve skutečnosti zas až tak pedagogiku nestudují … Co že to tu vykládám? Nu, podívejte se třeba na ministerský dokument „Rámcové požadavky na studijní programy …“[2], který stanovuje, kolik procent čeho má být součástí učitelského studia. Na tenhle balík předmětů: „učitelská propedeutika: pedagogicko-psychologická příprava a speciálně pedagogická příprava, např. obecná pedagogika, psychologie a didaktika, školní pedagogika, pedagogická psychologie, vývojová psychologie, inkluzivní didaktika, metodologie, ICT, cizí jazyk se zaměřením na vzdělávání, popř. univerzitní základ“, je vyčleněno 20-25% z celkového „objemu“ studia učitelství pro 2. stupeň a pro střední školy.[3] A podívejte se, co tam ‒ kromě „pedagogiky“ ‒ všechno je! Tabulka pro učitelství na SŠ dokonce objem „pedagogiky“ (a pozor!, i psychologie společně s ní) v rámci oněch 20 – 25% zpřesňuje: „pedagogika, psychologie, obecná didaktika v rozsahu nejméně 8%“. Sice nejméně, ale 8% z celkových 100 … tímhle minimem tedy namouduši neprocházejí opravdoví „studenti pedagogiky“, protože tady se pedagogika moc nestuduje. Ano, je tam jistá vůle, ale pořád je maximum celé této složky (vč. ped./did. + psych.) v souhrnu 25%.

Nu, nakonec mi můžete namítnout, že z takových věcí se nestřílí. A něco na tom bude. Na druhou stranu ‒ tenhle „případ“ mi zapadá do širšího kontextu toho, že tvářit se jako expert i na to, o čem nic nevím, ale mám na to přece „názor“, je zřejmě dnes stále akceptovanější a normálnější, a že vlastně není žádný problém v „být nepřesný“.[4] Takže … já bych Vás, kdo toto právě čtete, teď vlastně mohl prohlásit za člověka, který zrovna studuje filozofický text! No jistě! Přece ‒ když jsem to psal, musel jsem u toho přemýšlet … a co dělá filozof? Ha? Přemýšlí (přece!). Hm hm … nakonec … vlastně asi nejsem „pedagog“, ale „filozof“ … co myslíte?

[1] Mám na mysli opravdu studijní obor „pedagogika“. Tedy nehovořím tu např. o blízkém oboru zvaném „sociální pedagogika“.

[2]  … jejichž absolvováním se získává odborná kvalifikace k výkonu regulovaných povolání pedagogických pracovníků. Metodický materiál k procesu posuzování vysokoškolských studijních programů, jejichž absolventi získají odbornou kvalifikaci pedagogického pracovníka“, MŠMT, 2017.

[3] 1. stupeň je na tom o něco lépe: 26 – 32 %.

[4] Tohle shodou okolností není jen „můj názor“ a o tzv. globálním narcismu bych si dovolil napsat jindy.