Studie Aspen Institutu říká, jak by se mělo změnit české vzdělávání

Co přinesl týden 7. 11. – 13. 11. 2016

Témata týdne: Šest návrhů pro české vzdělávání. Na výroční konferenci Aspen Institute Prague byla představena studie k českému vzdělávání. Studie přináší šest návrhů, které podle členů pracovní skupiny představují zásadní výzvu v rozvoji vzdělávacího systému. Záznam ČT z prezentace studie, následné reakce ministryně školství a diskuse začíná zhruba na 322 minutě. Podrobně v Novinkách dnešního Beduinu, které tentokrát věnujeme jednotlivým návrhům studie. Finsko zcela překope strukturu vzdělávání, zruší předměty.  Od letošního roku se ve finských školách vzdělává podle nového kurikula. Kromě jiného se žáci část roku nebudou vzdělávat v předmětech, ale podle témat (tzv. phenomenon – based learning). Od roku 2020 by měly finské školy přejít zcela na tuto strukturaci obsahu vzdělávání. Proč je třeba nové paradigma vzdělávání. Rozhovor s Vladem Burjanem, předním slovenským odborníkem v oblasti vzdělávání, vedoucím pracovní skupiny, která připravuje novou vzdělávací strategii. Jsem učitel, kdo je míň. Publicistický pořad ČT o mizivém respektu žáků k některým učitelům a agresivitě vůči nim, která často přechází v týrání a šikanu.

Výrok týdne: 

„Sabina letos přestoupila z běžné školy do praktické. A papír, kvůli kterému matka slavila, říkal v podstatě to, že je dost hloupá na to, aby sem mohla. (…) Sabina chodila do běžné školy v Jablonci nad Nisou dva roky a trápila se tu čím dál víc. „Holky se jí ani nedotkly, a když náhodou, běžely si honem umýt ruce,“ popisuje ponížení dcery. „Děti na ni pokřikovaly, aby si koupila bílou barvu.“ Hana Čápová (Respekt) popisuje v článku příběh romské školačky, jejíž matka volí praktickou školu kvůli rasismu v běžné škole. Její dcera by přitom měla být vzdělávána v běžné škole. Ve studii pro Aspen Institute upozorňuje pracovní skupina na nebezpečí nerovného přístupu ke vzdělávání (více v Novinkách).

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

• STUDIE VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONFERENCI ASPEN INSTITUTE

“Reálně hrozí, že trend zaostávání vzdělávacího systému bude pokračovat a reálně se projeví na negativním vlivu institucionalizovaného veřejného vzdělávání na rozvoj společnosti.” Tolik z úvodu studie Vzdělávání pro výroční konferenci Aspen Institute. Studie, vypracovaná v rámci široké pracovní skupiny, si bere za cíl identifikovat klíčové oblasti, v nichž by se mělo české vzdělávání rozvíjet. Pracovní skupina: Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity; Tomáš Hruda, bývalý náměstek na MŠMT, Education Republic; Pavel Kavánek, člen správní rady ČSOB, bývalý CEO; Bob Kartous, EDUin (garant studie); Jindřich Kitzberger, bývalý náměstek na MŠMT, Duhovka, Centrum školského managementu při PedF UK v Praze; Pavel Kysilka, bývalý CEO České spořitelny; Ondřej Liška, bývalý ministr školství, ředitel Ashoka pro ČR; Tatiana Le Moigne, ředitelka společnosti Google pro ČR a SR; Daniel Münich, výzkumník CERGE-EI a IDEA; Zdeněk Slejška, ředitel EDUin; Břetislav Svozil, Labyrinth a Eduspace; Ondřej Šteffl, Scio.

• MNOHEM DELŠÍ HORIZONT ÚVAH O VZDĚLÁVÁNÍ

Není nadále možné uvažovat o smysluplném rozvoji a dívat se pouze pár let dopředu. K čemu jsou strategie, jejichž životnost uplyne ještě před tím, než dojde k jejich naplnění? A proč vymýšlet nová řešení, když se můžeme inspirovat jinde? A proč to neděláme? Klíčové dovednosti pro budoucnost (Huffington Post, Aj) evidentně nekorespondují se současným kurikulem, z hlediska inovací je ČR v oblasti vzdělávání hodnocena podprůměrně (OECD) a zatímco ve Finsku se rozhodli pracovat na novém přístupu, ačkoliv jejich systém patří k nejlépe hodnoceným, ČR stagnuje.

• UČITELÉ JAKO KLÍČOVÝ ELEMENT VZDĚLÁVÁNÍ A JEJICH NOVÁ ROLE V BUDOUCNOSTI

Učitel je, a nadále bude, alfou a omegou veřejného vzdělávání. Proč zanedbáváme to, kdo učí děti ve školách? Proč na tuto prioritu neklademe důraz? Co je třeba udělat, aby se situace změnila? Obsáhlá analýzu think-tanku IDEA ukazuje, jak těžce jsou čeští učitelé podhodnoceni ve srovnání se stejnou profesní skupinou v rámci OECD. I ve srovnání s vysokoškolsky vzdělanými lidmi v ČR. Stav koresponduje s celkovým podfinancováním českého vzdělávacího systému, jak ukazuje statistika OECD. Tento stav velmi negativně ovlivňuje zájem uchazečů o studium učitelství a jejich úroveň. Role učitelů v budoucnosti se přitom vlivem rychle se rozvíjejících kognitivních systémů velmi výrazně promění a bude vyžadovat komplexní osobnosti.

• LEADERSHIP A JEHO NEDOSTATEK VE VZDĚLÁVÁNÍ

Ze zákona i z povahy procesů v české škole záleží zejména na řediteli, zda vytvoří školu dobrou, průměrnou, nebo špatnou. Proč zatěžujeme ředitele nesmyslnou byrokracií a organizací nepodstatných záležitostí? Proč nemáme ředitele jako pedagogické lídry? Proč ponecháváme jejich výběr na volbě, která často nesleduje jejich profesionální kvalitu? Podle výzkumné zprávy TALIS z roku 2013 patří čeští ředitelé mezi ty v rámci OECD, kteří jsou nejvíce zatíženi druhotnými úkoly administrativní a nepedagogické povahy.  Svědectví ředitelů a interpretace ČŠI tuto skutečnost potvrzují (LN). Problém v českém systému představuje skutečnost, že ředitelé škol jsou často vybíráni dle politického klíče, případně na základě jinak motivovaného nepotismu, jak ukazuje příklad ředitelky Střední vinařské školy ve Valticích.

• OBSAH VZDĚLÁVÁNÍ: SKUTEČNĚ POTŘEBUJÍ DNEŠNÍ DĚTI (A DOSPĚLÍ) TAKOVOU STRUKTURU ZNALOSTÍ A DOVEDNOSTÍ?

V diskusích o vzdělávání se mnohdy omezujeme na to, jak zlepšit vzdělávání, aniž bychom si kladli otázku, zda jeho současný obsah odpovídá tomu, co skutečně od vzdělávání požadujeme. Slibuje tato obsahová struktura skutečně vzdělávání pro 21. století? Pokud vezmeme v úvahu obsah rámcových vzdělávacích programů, jako třeba toho pro základní vzdělávání, můžeme usuzovat na velmi komplexní, univerzální souhrn požadovaných znalostí a dovedností. Pokud se ale podíváme na časovou dotaci věnovanou jednotlivým vzdělávacím oblastem a dále vezmeme v úvahu, nakolik je jim věnována důležitost v praxi českých škol, situace je velmi odlišná. Úroveň vzdělání v některých oblastech, které jsou právem považovány za prioritu, tomu neodpovídá.

• VYVÁŽENÍ SOCIOEKONOMICKÉ ZÁVISLOSTI V PŘÍSTUPU KE VZDĚLÁNÍ

ČR je v porovnání s ostatními zeměmi OECD významně vyšší závislost dosahovaného vzdělání na situaci rodiny. To omezuje vertikální mobilitu a využití toho nejcennějšího potenciálu, který máme. Jak z toho ven? Česká ústava zaručuje všem občanům ČR rovný přístup ke vzdělání až do terciární úrovně. Evropský soud pro lidská práva v roce 2007 konstatoval, že ČR toto právo porušuje. Až do roku 2014 se dle zprávy ochránkyně pro lidská práva nic podstatného nezměnilo. Od roku 2016 nabyla účinnosti nová legislativa, která má podpořit nižší míru diskriminace. Podle statistik OECD však nejde jen o tzv. inkluzi. Socioekonomický faktor rodiny a školy v ČR vysoce ovlivňuje míru dosaženého vzdělání.

• LEVNÁ MALÁ ŘEŠENÍ VS. DRAHÝ UPGRADE RIGIDNÍHO SYSTÉMU

Při reformě vzdělávacího systému se nemusejí pouze roztáčet desítky miliard korun. Žijeme ve věku, kdy existují rychlá a okamžitá řešení, která jsou “ready to use”. Stačí na ně pouze ze správného místa poukázat. proč to neděláme? Khanova škola, Hejného metoda, MOOC, TED, hry jako Minecraft, Reigns reprezentují pouze zlomek z mnoha dalších nástrojů vzdělávání, které jsou zpracovány a stačí je pouze použít, aniž by bylo nutno do nich investovat. Nutné by ovšem bylo, aby ministr či ministryně školství a další authority opakovaně na tyto příležitosti upozorňovali. Potřebujeme ministerstvo vzdělávání, ne školství.

Inspirace z (a do) praxe

• ZŠ Zahradní Chomutov: Od deziluze k pozitivní pointě. Jak může škola získat úctu vlastních žáků…
• Studentské sociální podnikání. V soutěži JA Citi International Innovation Camp zvítězil projekt vzdělávání seniorů
• Soutěž s dvpp.info. Začněte odebírat newsletter a vyhrajte knihy od Wolters Kluwer

Akce tohoto a příštího týdne (výběr z EDUkalendáře)

• 15. 11., 17.00, EDUpoint Praha, Peďák+, Improvizace ve škole
• 16. 11., 13.00, Centrum ČvT Langhans, Vernisáž komiksové soutěže Bohouš a Dáša mění svět
• 17. – 18. 11., 10.00, Praha, Symposion GJK