← Beduin

Svobodná škola vede děti k tomu, aby si uvědomily, že mají zodpovědnost za sebe i za své okolí

16. 11. 2015

EDUin

Co přinesl týden 9.11. – 15.11. 2015

Témata týdne: Ačkoliv v ČR stále nebyla implementována Strategie vzdělávání 2020, na mezinárodní úrovni se už jedná o strategii s horizontem 2030. Pod patronací UNESCO proběhla v Paříži jednání zástupců států s cílem schválit akční plán strategie. Za ČR se zúčastnil náměstek MŠMT Stanislav Štech. Ředitel PepsiCo v ČR, producent slazených nápojů si myslí, že omezování dostupnosti slazených nápojů ve školách je ze strany státu nepřiměřené, problém vidí ve výchově (LN). Nechce-li ČR zůstat montovnou, bude muset produkovat více průmyslových inovací (infografika, LN). Vzdělanostní strukturu produktivního obyvatelstva ČR, v přehledném grafickém pojetí, nabízí zpráva CERGE-EI (z října 2015). Jelikož jsme ji dříve do Beduina nezařadili, napravujeme to. Ukazuje např. podíly tzv. překvalifkovanosti (subjektivní i objektivní) v jednotlivých oblastech hospodářství.

Výrok týdne:

„Průvodci vezmou náš podnět, pak svůj návrh a návrh dětí, vyrobí z toho několik variant pro rozhodování dětí a ty rozhodnou. Měsíc se to rozhodnutí bude sledovat , a pokud se ukáže, že to nefunguje, bude se hledat řešení znova. Za mě fakt dobrý.” Daniel Franc, otec žáka Scioškoly, ke způsobu jednání o fungování školy mezi žáky, rodiči a učiteli (Facebook).

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

PROČ ŠKOLSKÉ SYSTÉMY VYTRVALE VZDORUJÍ OVĚŘENÝM ZKUŠENOSTEM SVOBODNÝCH ŠKOL?

V pátek 13. 11. proběhla v Praze konference nazvaná Svobodné vzdělávání 2015, kterou zorganizovala iniciativa Svoboda učení. Nestorka české pedagogické psychologie Jana Nováčková hovořila o tom, jak nemožné je efektivně se učit tehdy, je-li člověk vystaven strachu. Prorektor Univerzity Pardubice Karel Rýdl poukázal na to, jak se společnost snažila v historii vtiskávat dětem role podle soudobých domněnek dospělých. Daniel Franc z Googlu poukázal na řadu důležitých dovedností (práce v týmu, samostatné rozhodování, schopnost řešit problémy, pochopit odlišné kultury), bez nichž by člověk ve firmě podobného charakteru nemohl uspět, ale k nimž běžné školy děti nevedou. Vladimír Dobeš, spolupracovník demokratické školy Donum Felix, poukázal na fakt, že prostřednictvím vzdělávání by bylo možné změnit současnou nevyhovující společenskou smlouvu. Hubertus von Schoenebeck mluvil o tom, jak se necháváme svádět k tomu ovládat děti místo, abychom jim umožňovali svobodné poznání. Henry Readhead, vnuk zakladatele demokratické školy Summerhill School ve Velké Británii, představil po desetiletí fungující koncept školy, postavený na spolurozhodování studentů i respektování pravidel. Podobné zkušenosti prezentovali divákům Evelein Prins, učitelka Demokratické školy De Ruimte v nizozemském Soestu, se svými studenty ve věku 14 – 16 let. Ukazovali, do jaké míry osobnostní vyspělosti je možné děti přivést, pokud je jim dána možnost učit se spolupodílet se, spolurozhodovat a přijímat odpovědnost za vlastní život. Řečníci přednesli řadu poznatků, důkazů i osvědčených principů vedoucích k efektivnímu vzdělávání, které lépe odpovídá potřebám dnešní společnosti. Otázkou zůstává, proč veřejný vzdělávací systém tyto zkušenosti, sbírané často po desetiletí, ignoruje a nesnaží se je integrovat do všeobecného vzdělávání.

VÝCHOVA STÁLE POD VLIVEM ŠIROCE ROZŠÍŘENÝCH DOGMATICKÝCH PŘEDSTAV

Tělesné tresty, ať už ve škole nebo doma, odporují právu na ochranu dítěte, odporují psychologické a pedagogické vědě, odporují empiricky ověřené dobré praxi. Málokdy jde o úmysl ublížit, v drtivé většině případů se jedná o neschopnost v daném okamžiku najít funkční řešení výchovného problému. Tělesné tresty jimi nejsou, shodli se hosté listopadového Kulatého stolu SKAV a EDUin. „Psychologie už zhruba sedmdesát let ví na základě mnoha výzkumů a experimentů, že trest, zejména fyzický trest, je zcela neefektivní pro změnu chování,“ uvedl psycholog David Čáp, který pracuje s dětmi, dospělými I s učiteli (iDNES.cz). Jak upozornila Šárka Dušková, právnička z Ligy lidských práv, nejde jen o fyzické násilí, nýbrž i o často běžné vyvolávání bezdůvodného strachu, které je z hlediska práva nepřijatelné (Novinky.cz). Paradoxem je, že s fyzickými tresty i psychologickým zastrašováním velká část veřejnosti, alespoň dle vyjádření na internetových fórech, souhlasí, jak si lze povšimnout na obou citovaných serverech. „Situace je podobná, jako kdyby někdo popíral, že kouření škodí zdraví,“ komentuje absurdní stav společenského vnímání tělesných trestů Bob Kartous (EDUin).

VÝROČÍ ROZSUDKU D. H.: KAM SE ČESKÉ VZDĚLÁVÁNÍ ZA 8 LET POSUNULO?

V pátek 13. 11. uplynulo 8 let od vynesení rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který potvrdil, že v ČR dochází k diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělávání. Vzhledem k velmi liknavému jednání ČR byl proti ní zahájen Evropskou komisí v říjnu loňského roku tzv. infringement proceedings, řízení pro porušení mezinárodního práva (BBC, AJ). Umisťování (nejen) romských dětí do tzv. praktických škol, kde byly vzdělávány podle vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené, bylo jedním z hlavních důvodů, jenž vedl k přijetí nové legislativy v přístupu k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, která má vstoupit v platnost 1. 9. 2016. Open Society Fund, Amnesty International, ČOSIV a Evropské centrum pro práva Romů tuto reformu vítají, upozorňují však na to, že bude třeba zajistit ji finančně a vyřešit sporné body, mezi které patří např. povinný předškolní rok vzdělávání.

NELEHKÉ HODNOCENÍ KVALITY VYSOKÝCH ŠKOL

Martin Rychlík se ve svém velmi detailně zpracovaném článku uveřejněném na serveru Česká pozice zabývá problematikou žebříčků kvality světových univerzit. Jak dokládá, žebříčků je celá řada a pozice univerzit pak záleží na kombinaci použitých indikátorů kvality. To v důsledku znamená, že se pozice univerzit v jednotlivých žebříčcích výrazně liší. Mnohem přesnější než porovnávání celých univerzit se jeví porovnání v konkrétních oblastech vědy a výzkumu. Jak Rychlík správně uvádí, je nutné brát v potaz také rozpočty jednotlivých vysokých škol. Např. severské univerzity často hospodaří s prostředky, které se rovnají rozpočtu celého českého školství. V souvislosti s tím připomíná i nedávné komentář Boba Kartouse, který upozorňuje na přeceňování žebříčků a jejich mocenskou vazbu, a Iva Možného, emeritního profesora FSS MU v Brně, který nabádá, aby se české školství srovnávalo nahoru, tedy s těmi lepšími (obojí LN). Úplně jiný pohled na věc nabízí soutěž Škola doporučená zaměstnavateli, v níž rozhodují velcí čeští zaměstnavatelé. Mezi 10 nejoceňovanějšími figuruje 8 technických škol a 2 ekonomické. Ještě úplně jiné hledisko nabízí v komentáři pro LN ekonom Daniel Münich: neúspěšnost studentů v dokončení studia. I v této kategorii vévodí technické VŠ.

Inspirace z (a do) praxe