Téměř 150 škol mění či omezuje kvůli povodním výuku. Nejčastěji jsou z Moravskoslezského a Olomouckého kraje 

Velká voda zasáhla na 150 škol, kvůli povodním proto vyhlašují ředitelská volna, přechazí na online výuku nebo mění organizaci školního roku.

Do pátku požádalo o změnu organizace školního roku v důsledku povodní 51 škol, informovalo ministerstvo školství. Všem školám, které o změnu kvůli povodni požádaly, ji ministerstvo schválilo. Jak píší Novinky, nejčastěji jde o školy z Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Změna organizace školního roku je jednou z možností, kterou mohou ředitelé využít. Další možností je vyhlášení ředitelského volna, některé školy přešly na distanční výuku. Celkem výuku mění či omezuje takřka 150 základních i středních škol. V případě odlišné organizace školního roku ze závažných technických či organizačních důvodů školy přeruší výuku obvykle na dobu do 14 dnů.

EDUin přináší rozhovory a analýzy, které se věnují tématu učebnic u nás i v zahraničí

Učebnice a jejich kvalita dlouhá léta nebyly v české vzdělávací debatě velké téma. Teď se o nich mluví jako o zásadním prostředku, kterým se nové kurikulum má dostat do škol. 

Ministerstvo školství přemýšlí o tom, jak nastavit standardy kvality posuzování učebnic

České školství čeká velká výzva. V první řadě je třeba dokončit revizi rámcového vzdělávacího programu pro základní školy, poté dostat do škol kvalitní učebnice, které revizi podpoří. To je za současné situace ale oříšek, jak ukazuje analýza Jitky Polanské. Text mimo jiné rozebírá fakt, že učebnice a jejich kvalita nebyly dlouhá léta v české vzdělávací debatě velké téma. Pracovní skupina ministerstva školství má nyní nastavit systém, který by kvalitu učebnic hlídal. 

Učebnice mají ve vzdělávacím systému své nezastupitelné místo, míní britský vědec 

Přístup na internet prakticky odkudkoliv na zemi, kde je signál, přináší otázku – jsou učebnice v digitální době, která je bohatá na vzdělávací zdroje, ještě vůbec užitečné? Podle většinového postoje lidí, kteří usilují o modernizaci školství v České republice, spíš ne. Co když je to ale jinak a učebnice plnohodnotně nahradit nelze ani v informační záplavě 21. století? Někteří renomovaní vědci jsou o tom přesvědčeni. Přečtěte si další text Jitky Polanské, ve kterém představuje zahraniční kontext. Britský akademik Tim Oats působící na Cambridgeské univerzitě v něm říká, že dobře koncipované učebnice a učitelé schopní s nimi pracovat, jsou základem úspěchu zemí, které se umísťují na nejvyšších příčkách žebříčku PISA. 

Cesta sdílení výukových materiálů mezi učiteli se neosvědčila, říká analytička EDUinu

V době před 20 lety, kdy se dělala revize rámcového vzdělávacího programu, se s učebnicemi moc nepočítalo. V plánu ministerstva školství bylo využít portál rvp.cz tak, aby kreativní učitelé dávali materiály, které vytvořili, ke sdílení s dalšími kolegy. Jenže to samo o sobě nestačí. „Ukázalo se, že takové rozvolnění je pro většinu učitelů nekomfortní a neumí se v něm pohybovat. Učebnice nelze vynechat, pokud nechceme riskovat, že nové RVP zůstane jen na papíře,” říká v rozhovoru Lucie Slejšková, analytička EDUinu. 

Stát by měl vědět a kontrolovat, jaké učebnice jsou na trhu

V Polsku stejně jako v České republice momentálně redukují obsah učiva. A reagují na to také u učebnic, které ve školách učitelé používají. Jak? Poměrně jednoduše – označují v učebnicích to, co bylo vypuštěno. „Pokud žákům dáváte materiály, které nejsou jasné a zacílené, plýtváte jejich mentálními zdroji. Obávám se, že současná výuka bývá plná efektních rozptylovačů, které učení nezlepšují,” říká v rozhovoru Magda Lisewska, analytička polského vydavatele učebnic Nowa Era, které je v této oblasti v zemi největší. 

Odvracet se od učebnice a jet si podle svého nemusí být vždy výhra, říká akademička 

Vědět, co chci děti naučit, a jít si za tím. To by měl chtít a umět každý učitel, který se za katedru postaví. Někteří to skutečně umí a přináší to kýžené ovoce. Každý učitel na to ale podle Jany Staré, vedoucí katedry preprimární a primární pedagogiky PedF UK, nemá. „Čeští učitelé na prvním stupni si často věří, že hodinu vymyslí lépe sami než s podporou učebnice,“ říká v rozhovoru pro EDUin. Jana Stará o využívání učebnic píše v publikaci s názvem Práce učitelů s učebnicemi a stejnému tématu se věnují i další studie, na kterých se autorsky podílela.

V nabídce učebnic jsou i takové, které neodpovídají požadavkům kurikula 

Volný trh a rozhodnutí na řediteli školy, co se nakoupí. Učebnice dostávají takzvanou doložku od ministerstva školství a ta by měla být zárukou kvality a souladu s RVP. Doložku ale podle Pavla Navrátila, autora učebnice Informatika pro 4. ročník základní školy, získávají i učebnice, které RVP neodpovídají. „Učebnice se posílá k řízení ideálně v co nejpokročilejším stadiu zpracování, včetně grafiky, de facto je to produkt těsně před tiskem. Na straně ministerstva učebnici posoudí odborní recenzenti. Od nich plynou připomínky a ty se pak zapracovávají. Někdy jsou připomínky minimální, jindy jsou rozsáhlejší a vyžadují výrazný zásah. Připomínky se mohou týkat prakticky čehokoliv – obsahu, struktury, rozsahu, grafiky, náročnosti, jazyka. A úprava učebnice podle zaslaných připomínek vyžaduje značný čas,” popisuje v rozhovoru zakladatel a současný jednatel nakladatelství Computer Media Pavel Navrátil.

Důvěřuj, ale prověřuj. Do škol by měly jít učebnice, které se pilotovaly, říká Novotný 

Učebnice používají tisíce kantorů a učí se z nich generace školáků. Podle Miloše Novotného, bývalého ředitele malotřídky a autora úspěšných učebnic, by proto měly do tříd přijít takové učebnice, které samotné děti prověří tím, že je používají. Praxe je bohužel ale taková, že se do škol dostanou i takové, které nikdo ani den nepilotoval. „Svůj styl jsem nazval selskou pedagogikou. Slovo kompetence nepoužívám, jsem na něj alergický a se mnou spousta učitelů,“ říká v rozhovoru Novotný, který jako mladý zapálený kantor malotřídní školy vytvářel své vlastní učební materiály. 

Učebnice jako nástroj proměny. Třeba jako cesta k badatelské výuce a hledání souvislostí 

Děti by se měly ve škole naučit nejen dovednosti a znalosti, ale také souvislosti, které mezi fakty jsou. Jak to může fungovat, vysvětluje v rozhovoru Jaroslav Najbert, učitel dějepisu na gymnáziu Přírodní škola a spoluautor badatelské učebnice dějepisu Soudobé dějiny. Společně s týmem autorů vytváří novou řadu učebnic dějepisu pro základní školy. Co ho k tomu vedlo? Snaha pomoci kolegům dostat se z výuky, která je zahlcená daty a fakty, aniž by dětem ukazovala souvislosti. „Učitelům, kteří by i chtěli vybrat jen to podstatné, stávající učebnice nepomáhaly,” říká Najbert. Učebnice Soudobé dějiny pro 9. ročník základních škol a víceletá gymnázia získala prestižní ocenění na Frankfurtském knižním veletrhu. Nakladatelství ale odmítlo připravit její další vydání, jak informoval Deník N. Veřejně se od ní totiž distancovalo současné vedení Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), pod jehož hlavičkou publikace vznikla.

Některé učebnice omezují u dětí zvídavost, myslí si učitelka 

Děti by se měly ve škole naučit kriticky myslet. K tomu je potřeba podle Zuzany Staňkové ze sokolovské základní školy Škola Můj Projekt Mánesova propojovat předměty a podněcovat zvídavost. Některé učebnice ale žákům rovnou říkají, co je v textu podstatné, aniž by to sami museli hledat. „Nemám v učebnicích ráda rámečky typu ‚zapamatuj si‘. Ubíjí to v dětech chuť po vědění,” říká v rozhovoru Zuzana Staňková, finalistka letošního ročníku ceny Global Teacher Prize Czech Republic. Sama proto vytváří učební materiály a spolupracuje s nakladatelstvím. 

Co nesmí chybět v dobré učebnici?

Pohled do nedávné historie nabízí i starší text, který se věnuje úrovni učebnic v českých školách. Už výše jsme zmínili učebnici Soudobých dějin, která získala prestižní ocenění na Frankfurtském knižním veletrhu. A nebyla první, do užšího výběru se dříve dostaly i další učebnice. Mohlo by se tedy zdát, že Česko učebnice psát umí. Starší analýza ukazuje, jak na tom tuzemský trh je. Zaměřuje se například na to, co má správná učebnice mít. „Aby vznikla kvalitní učebnice, potřebujete investovat nějaké peníze do vývoje a do ověřování toho, jestli to funguje – zvlášť pokud má učebnice opravdu přijít s novými trendy. A málokteré nakladatelství si toto troufne zafinancovat,“ říká Jaroslav Najbert, autor učebnice Soudobé dějiny a finalista letošního ročníku ceny Global Teacher Prize Czech Republic.