Temná strana online vzdělávání

Více spolupráce, více samostatnosti, ale také větší rozdíly mezi žáky a zbytečné přetěžování

Rychlost, s níž většina škol přešla na online vzdělávání, si zaslouží obdiv. Ale má to i svoje slabší stránky. Píše jedna učitelka kolegyním z venkovské školy do WhatsApp skupiny:

Holky, musím se s vámi podělit o zkušenost s domácími úkoly. Máme u nás na „prázdninách“ synovce, šestá třída. Celé dny neděláme – já, babička a synovec, nic jiného, než že děláme úkoly. Předně: jeden učitel zadává přes Bakaláře, druhý mailem, třetí na svých stránkách…Takže pořád hledáme, co kde je. Učiva je tolik, že mám sto chutí jim napsat a vynadat jim. Na jednu hodinu například výpisky ze sedmi stránek. K tomu pracovní sešit, další tři stránky. Neustále se někde registrujeme, nevíme jak, protože přesné informace nepošlou… Pak odesíláme něco vypracované, něco jedním způsobem, něco jiným způsobem. A někdy mi připadá, že už učitele vymýšlejí opravdové zbytečnosti. Například dnes jsem kopírovala asi sedm tabulek na Čj, do kterých se dítě podle mě ani nepodívá. Normální pracující rodič to absolutně nemůže zvládnout. Jo, a ještě plníme testy z tělocviku… Takže jen zkušenost, že méně je mnohem více. Nepřehánějme to, prosím…

Pokud nahlédnete do sociálních sítí, rozhodně nejde o ojedinělý hlas. Rodičů, kteří se zděšeně prodírají online úkoly, si stěžuje každý den víc. Přechod na online školu přinesl přinejmenším dvě pozitiva. Zaprvé donutil ke spolupráci i ty sborovny, které to dřív neměly ve zvyku. A ukázalo se, že žáci jsou v digitálním prostředí mnohem více doma, takže v lecčems by možná mohli učitelům i poradit. Oni vědí JAK a učitelé CO. Narušení asymetrie učitel – žák potenciálně prospěje oběma skupinám.

Jenže to má svá ale. Ta spolupráce je v leckteré sborovně dosti kulhavá – učitelky a učitelé nepoužívají jedno prostředí s předem dohodnutými pravidly, ale každý si jede po svém. S výše popsanými důsledky. Nemají odhad, kolik toho dítě může reálně zvládnout, navíc často nakládají všem stejně, bez ohledu na jejich individuální možnosti. A samozřejmě ne každé dítě je digitálně zdatné a vybavené a nemá servisní rodinný tým, který by mu pomáhal ten nával učiva a úkolů zvládnout. Takže online epizoda vzdělávání hrozí tím, že ještě dál zvýší rozdíly mezi dětmi a školami. Takže jak píše ta paní učitelka: Holky, bacha na to, nepřehánějme to, prosím…

Text vyšel na webu Týdeníku Respekt.

Na text Tomáše Feřteka reagovala Jitka Hřebecká, ředitelka církevní základní a mateřské školy Archa, Petroupim