Tento týden nás čekají přijímací zkoušky na střední školy a Noc vzdělávání

Začaly zápisy do základních škol. Školy především ve velkých městech bojují se zápisovou turistikou.

První dubnový víkend v Česku začaly zápisy do základních škol. Jejich ředitelé musí termín vypsat kdykoliv během dubna (iRozhlas). Některé školy hlavně ve velkých městech bojují s fenoménem tzv. zápisové turistiky. Rodiče ve snaze zajistit dítěti přijetí na školu, která je podle jejich mínění kvalitní, mění potomkovi trvalé bydliště. Radnice Prahy 6 se rozhodla zkoumat bydliště rodičů a to, zda je shodné s bydlištěm potomka. Školský zákon to přitom nevyžaduje. Zápisy pro děti z Ukrajiny mohou školy vypsat v červnu (Novinky), pořádání speciálního zápisu pro dětské azylanty z Ukrajiny není povinné. Podle iRozhlasu některé školy už zvláštní termíny nepřipravují. Česko se v souvislosti se zápisy dlouhodobě potýká s vysokým procentem odkladů. Ty už několik let po sobě neklesly pod dvacet procent (EDUzín). V Evropě jsme v tomto ohledu rekordmany. Ministerstvo školství proto podle mluvčí resortu Anety Lednové připravuje konkrétní opatření v této oblasti. K tomu by mělo směřovat mimo jiné i zvažované zrušení známek v první třídě. 

MŠMT připravilo výukové materiály pro učitele k Mezinárodnímu dni Romů.

Mezinárodní den Romů, který si klade za cíl rozšiřovat povědomí o problémech, kterým Romové čelí, připadl na sobotu 8. dubna. Ministerstvo školství ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem při té příležitosti připravilo pro učitele metodické listy a tipy na další vzdělávací aktivity, které školy mohou využít (Novinky). Podle ředitele odboru řízení regionálního školství ministerstva školství Jana Mušuty mohou všechny materiály učitelé využít jako inspiraci do své výuky v dějepisu, výchově k občanství, zeměpisu nebo v českém jazyce a literatuře (MŠMT). Metodické listy i tipy na aktivity jsou ke stažení na webu ministerstva školství. 

První z dlouhodobých záměrů vláda schválila v roce 2002, patřil k Bílé knize

Na podzim by vláda měla dostat ke schválení v pořadí již šestý Dlouhodobý záměr vzdělávání České republiky, a to pro roky 2023–2027. Měl by v konkrétních krocích popsat, jakým způsobem chce stát postupovat během další fáze realizace Strategie 2030+. Pro kraje bude dokument sloužit jako základ pro přípravu jejich vlastních dlouhodobých záměrů, včetně v poslední době hodně diskutované otázky kapacit škol a zápisů nových škol do školských rejstříků. Příprava dlouhodobého záměru již prošla veřejným připomínkovým řízením, ve kterém se sešly více než dvě stovky připomínek, a v polovině května by měla výsledný dokument dát k dispozici krajům.

Bude to více než dvacet let poté, kdy tehdejší vláda Miloše Zemana schválila dlouhodobý záměr s pořadovým číslem jedna. Vznikl jako prováděcí předpis k tzv. Bílé knize (celým názvem Národní program rozvoje vzdělávání v České republice), první koncepci českého polistopadového školství, která fakticky završila reformní úsilí 90. let. Výrazný vliv na ni měly iniciativy, které se snažily o reformu „zdola“ – například NEMES (Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání) nebo PAU (Přátelé angažovaného učení). A také lidé, kteří se ve 2. polovině 90. let dostali na ministerstvo školství a podle Jana Kovařovice, jednoho ze spoluautorů Bílé knihy, spolupracovali nejen s reformními iniciativami doma, ale také měli přehled o dění v Evropě a ve světě a dobré kontakty do zahraničních institucí jako OECD.

„Do roku 1989 jich část tiše seděla ve výzkumných ústavech a pracovala tzv. do šuplíku. O tom, co se děje ve světě, ale byli dobře informovaní. Znali lidi a znali i tehdy aktuální materiály, okamžitě po roce 1989 se snažili dát tuto svou znalost maximálně do praxe,“ vzpomíná Jan Kovařovic na své tehdejší spolupracovníky. Devadesátá léta jsou v jeho vzpomínkách dobou plnou nadšení. „Měli jsme kroužek lidí, který se každý týden v pátek ve čtyři hodiny, po úředních hodinách, scházel – hodiny jsme debatovali, co by se mělo dělat a co je rozhodující,“ vzpomíná na tehdejší atmosféru.

Už v 90. letech vzniklo několik analytických studií a zpráv, které připravovaly půdu pro Bílou knihu, jejich vliv na školní praxi byl ale spíše omezený. Jeden z prvních takových dokumentů vyšel pod názvem Kvalita a odpovědnost (1994). „Na tom názvu jsem se podílel a jsem na něj velmi pyšný. Chtěli jsme ukázat dvojí stránku nové reality – že jsme svobodná země, ale že jsme také zodpovědní ve svém úsilí dosáhnout stanoveného cíle,“ říká Jan Kovařovic a hned také dodává, že tuhle knížku nejspíš nebude mnoho lidí znát, protože česky vyšla jen jako listinný materiál a nebyla nijak dál šířena. „Vytištěno bylo pouze omezené množství anglického překladu, které pak náš tehdejší ministr školství mohl rozdávat na zasedání ostatním ministrům,“ vzpomíná s trochou nadsázky. V roce 1999 byla publikována Zelená kniha – České vzdělání a Evropa a v roce 2000 zahájilo ministerstvo školství vyhlášením veřejné diskuse Výzva pro 10 milionů přípravu nového programového dokumentu, Bílé knihy.

Na podzim 2001 Bílou knihu schválila vláda a spolu s ní také myšlenku, že na základě této koncepce bude připraven další dokument, který konkrétně pojmenuje kroky, jimiž se koncepční dokument má v praxi realizovat – první „dlouhodobý záměr“ byl zveřejněn několik měsíců poté s tím, že bude každé čtyři roky revidován. S reformou státní správy, která v roce 2000 výrazně posílila vliv místních samospráv na školství, se dlouhodobý záměr stal základem také pro strategické plánování pro rozvoj školství na úrovni kraje.

Pro školství na přelomu tisíciletí nastavil tyto strategické linie:

• Realizace celoživotního učení pro všechny
• Přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám života ve společnosti znalostí
• Monitorování a hodnocení kvality a efektivity vzdělávání
• Podpora vnitřní proměny a otevřenosti vzdělávacích institucí
• Proměna role a profesní perspektivy pedagogických a akademických pracovníků
• Přechod od centralizovaného řízení k odpovědnému spolurozhodování

11. 4. → online → Střední článek ve vzdělávání jako téma ke společnému řešení