Tisková zpráva: Analýza propadovosti – Hodnotitelé na školách dosahují stabilnějšího výsledku

(aktualizace) V Tiskové zprávě byla uvedena chyba v datování centrálního hodnocení maturitních prací. Správné údaje zpracoval Oldřich Botlík v textu Opravené podklady pro tiskovou zprávu EDUin.

V Praze 11. 3. 2019 – Návrh novely školského zákona, která vrací hodnocení písemných prací do škol, vyvolal podrážděné reakce centralistů. Oficiální data zveřejněná na stránce www.novamaturita.cz ovšem ukazují, že v případě slohových prací z češtiny je ministerský návrh oprávněný. Meziroční výkyvy podílu propadlíků jsou totiž při hodnocení ve školách přibližně třikrát menší než při hodnocení v centru. Hodnocení na školách je tedy předvídatelnější a lépe odolává vnějším tlakům. Naznačuje to jednoduchý rozbor propadovosti provedený Oldřichem Botlíkem, který se dlouhodobě věnuje měření výsledků vzdělávání.

Vnější tlak na změny v počtu úspěšných či neúspěšných maturantů je patrný při pohledu na počty propadnuvších maturantů v jednotlivých letech, a to v různých částech společné části maturitní zkoušky. V souvislosti s písemnými pracemi lze poukázat například na rok 2017: bylo žádoucí prokázat, že centrální hodnotitelé nezachraňují před propadnutím maturanty, jejichž práce byly „na hraně“.

Níže uvádíme tabulku týkající se písemných prací z češtiny. V centru (Cermat) se hodnotilo v roce 2013 a potom znovu v letech 2017 a 2018 (šedý podklad), ve školách v období 2014–2016. Největší rozdíl mezi procenty propadovosti vyprodukovanými centrem činil 1,33 %, zatímco hodnocení na školách mělo výkyvy jen do rozsahu 0,45 %, tedy takřka třikrát menší (3 × 0,45 = 1,35).

Je užitečné představit si, co to znamená v počtech žáků. Protože v období 2013–2018 se pořád měnily počty žáků, kteří písemnou práci psali, je v následující tabulce uveden přepočet na průměrný počet žáků za období 2013–2018, a to se stejnými procenty propadovosti. Průměr je větší než počty žáků v posledních čtyřech ročnících. Největší rozdíl mezi počty propadlíků vyprodukovaných centrem činil 886 žáků, zatímco hodnocení na školách mělo výkyvy jen do rozsahu 299 žáků. Což je zase přibližně třikrát méně.

Obhájci centrálního hodnocení písemných prací z českého jazyka se tedy ve skutečnosti přou o pouhých 587 žáků (886 – 299 = 587), kteří nepropadli. Chtějí totiž, aby takoví žáci v důsledku návratu hodnocení do centra propadali. Přitom i zdánlivě objektivní maturitní test (neboť většinu „hodnocení“ provádí počítač) nabízí případným manipulacím v centru mnohem větší prostor. Například na jaře 2017 provedly dosud neznámé osoby meziroční změnu hodnocení nejméně pěti testových úloh standardního formátu, v jejímž důsledku propadlo v testu 5 896 žáků. Bez této změny by jich v testu propadlo 10 275, což je o 4 379 žáků více. Změna byla provedena v úlohách, kde byla možná technicky, a vedla například k tomu, že náhodným tipováním bylo možné získat 1 bod s pravděpodobností 15/16. Tím mj. zcela popřela oficiální důvod zavedení tzv. částečně otevřených úloh, jímž bylo zabránit úspěchu při náhodném tipování. V úlohách bez nabídky, v nichž žáci tvoří odpověď sami, se totiž tipovat nedá.

Oldřich Botlík, iniciativa Maturitní data – odtajněno, řekl: „U hodnocení písemných prací z češtiny se vždy mluvilo jen o spravedlivosti hodnocení těch žáků, jimž hrozilo propadnutí. Pohled na oficiální data ovšem potvrdil, že argumenty, které pomohly prosadit návrat hodnocení do centra počínaje rokem 2017, byly zfalšované: rozdíl v počtech propadlíků totiž nestojí za řeč. Při  hodnocení na školách zmizí nejen dodávání výsledků v posledních hodinách před ústní zkouškou. Zásadní změnou je především posílení odpovědnosti hodnotitelů: budou moci (a současně muset) svým žákům ukázat, které případné nedostatky jejich slohových prací vedly k horšímu hodnocení.

Bob Kartous, vedoucí analýzy a komunikace EDUin, řekl: „Opakovaně se ukazuje, že manipulace s hodnocením jednotlivých částí společné části maturit mají postupný cíl: nenápadně zvyšovat počet neúspěšných maturantů. Meziroční změny v hodnocení testů i v hodnocení písemných prací vedou v konečném důsledku k naplňování takového zadání. Samotný fakt narůstajícího počtu neúspěšných maturantů je poté naprosto diletantsky interpretován jako snižující se úroveň maturantů a je zneužíván k argumentaci pro zavádění dalších restrikcí, jako je cut-off score v přijímacích zkouškách na SŠ. Navrhovaná změna hodnotit písemné práce z českého jazyka ve školách může dílčím způsobem snížit tento uměle vyvolaný tlak a nespravedlnost, nicméně jde spíše o kosmetickou změnu. V případě maturitní zkoušky je nutné uvažovat o mnohem rozsáhlejších změnách, jak navrhujeme například v Auditu vzdělávacího systému v ČR.“