Praha, 1. listopadu 2016 – Ministerstvo školství představilo návrh kariérního řádu pro učitele, který by měl vstoupit v účinnost v roce 2018. Bez větší míry nezávislosti v hodnocení, stanovených objektivních kritérií pro hodnotitele a integrace hodnocení ze strany žáků a učitelů bude jeho vliv sporný. Nejasnost funkce třetího stupně z něj činí spíše torzo k možnému dalšímu rozpracování.
Kariérní rád pro učitele je nezbytným, a doposud absentujícím nástrojem pro zvýšení profesionality pedagogů v českém regionálním školství. Návrh, který předkládá MŠMT, obsahuje několik sporných prvků a nejasností, které otevírají otázku jeho efektivity:
- Úspěch či neúspěch v adaptačním období se bude posuzovat pouze v rámci školy, kde bude učitel – začátečník pracovat. Chybí nezávislý arbitr, nabízí se přítomnost České školní inspekce.
- Nebyl doposud představen standard učitele, který by poskytl souhrn objektivních kritérií pro hodnocení učitelů. Přitom právě dobře nastavený standard učitele může významně zvěcnit debatu o tom, koho považujeme a nepovažujeme za kvalitního učitele.
- Adaptační období nabízí příležitost otevřít možnost absolventům nepedagogických oborů vysokých škol se zájmem o učitelství prokázat své schopnosti a získat tak kvalifikaci. Do dvouletého adaptačního období by se tak mohl přihlásit jakýkoli absolvent s magisterským vzděláním. Zvýšilo by to i nároky na to, jak by mělo adaptační období vypadat a čím by mělo absolventy vybavit. MŠMT by tímto mohlo částečně řešit problém stárnoucí učitelské populace a chybějících učitelů v některých předmětech.
- Hodnocení ze strany žáků či rodičů by mělo mít v posuzování práce učitelů své místo. Tuto možnost je třeba zvážit a navrhnout, zda má být takové hodnocení zahrnuto do kariérního řádu, případně zda má zpětná vazba na učitelskou práci být školám k dispozici mimo kariérní systém a necháme na řediteli, nakolik ji zohlední..
- Existence a smysl třetího stupně kariérního řádu zůstávají nejasné. K čemu má učitele vést? Mají být ti, kteří třetího stupně dosáhnou, lídry, inspektory, mentory ostatních? Takové lidi pedagogická praxe rozhodně potřebuje, a zatím nemáme funkční systém jejich vyhledávání a profesního rozvoje. Je ale nejisté, jestli k tomu může posloužit tato podoba kariérního řádu.
Zdeněk Slejška, ředitel EDUin, řekl: „Bylo by chybou, pokud by kariérní řád nesl pouze formální znaky odstupňování profesionality učitelů a nevedl k její skutečné podpoře a k motivaci učitelů o vlastní rozvoj. O současném návrhu lze v tomto směru pochybovat. A je opravdu nutné hledat, jak k pedagogické profesi přitáhnout talentované lidi, byť absolvovali nepedagogické studium. Adaptační období navržené v rámci kariérního řádu, se k tomu velmi dobře hodí. Snížilo by se tak riziko, že bude pouhou formalitou, dvouletým vyčkáváním, na jehož konci každý stejně druhý stupeň získá.“