Je třeba zamyslet se nad tím, podle jakých parametrů posuzovat kvalitu testů.
Žáky devátých tříd i maturanty čekají za pár týdnů přijímací zkoušky a didaktické testy jednotných maturit. Ověřování znalostí v českém vzdělávacím systému ale zaostává, vyplývá ze zprávy OECD. Žáky sice testujeme, ale jen málo si pokládáme otázku, zda toto testování probíhá správně a jak tento systém můžeme vylepšit. Tématu se věnuje kapitola v aktuálním Auditu vzdělávacího systému.
„Podstatná část představ, které si děláme o fungování našeho vzdělávání, bude vycházet z nějakého testu znalostí nebo dovedností,“ myslí si Jiří Münich, autor textu o testování a jeho aspektech. V něm poukazuje na několik rovin testování, které jsou v České republice pozadu, a vysvětluje, jak a proč bychom se těmto stránkám měli věnovat a rozvíjet je.
Zjišťování výsledků vzdělávání v Česku se věnovala i OECD, a to ve zprávě z roku 2012. V ní upozorňuje především na to, že místo uvažování o testování jako nástroji kontroly, bychom se ho měli snažit brát spíše jako užitečný nástroj zpětné vazby.
Jak analýza ukazuje, vytvořit dobrý test ale neznamená pouze změřit faktické znalosti v daném tématu. Kromě toho, že je v této oblasti nutné vytvořit odborné kapacity, kterých v Česku není mnoho, je také třeba zamyslet se nad tím, podle jakých parametrů budeme kvalitu testů posuzovat.
Jedním z těchto parametrů jsou vedlejší dopady, které však nemusí být vždy zamýšlené. Jejich mapování nám může pomoci k tomu, aby testování opravdu posouvalo české školství kupředu. V této souvislosti je také důležité, aby hodnocení výsledků vzdělávání nekopírovalo nerovnosti, které ve školství existují již nyní, nebo dokonce nevytvářelo další.