Tisková zpráva: Navrhované vládní prohlášení ignoruje některé klíčové problémy vzdělávání

I přes řadu pozitivních příslibů stále visí otazník nad tím, zda bude nadcházející vláda naplňovat dostatečně efektivní vzdělávací politiku.

Praha, 14. května – Na veřejnost se dostal návrh vládního prohlášení koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM. Vládní prohlášení je z velké části opisem dokumentu, který v lednu předložila jako podklad své čtyřleté politiky současná vláda v demisi. V některých případech došlo k doplnění stávajících bodů, objevily se i nové pasáže. Řadu závažných problémů českého vzdělávání, které identifikuje Audit vzdělávacího systému v ČR 2017, však návrh ignoruje a v případě inkluze hrozí, že vláda bude chtít udělat krok zpět.

Závazky, které jsou obsaženy ve zveřejněném návrhu vládního prohlášení, se ve velké většině shodují s tím, jaké cíle předložila veřejnosti stávající vláda v demisi. Shoda se týká následujících opatření. Z důležitých vybíráme následující (kontroverzní či nejasné označujeme otazníkem):

• Navýšení mezd učitelů na 150 % současného průměru.
• Zajištění potřebných financí na uspokojení nároků reformy financování regionálního školství.
• Omezení byrokratizace.
• Věcná a finanční revize inkluze (?).
• Revize rámcových vzdělávacích programů a podpora ICT.
• Obecně pojaté „využití potenciálu každého dítěte“ (?).
• Zahraniční výměna studentů.
• Zapojení odborníků z praxe ve vzdělávání na SŠ (?).
• Revize efektivity financování soukromých škol (?).
• Odmítnutí školného na veřejných VŠ.

Některé z bodů stávajícího prohlášení doznaly následujících změn:

• Posílení role ředitele jako manažera bylo doplněno o dodatek „personálního a pedagogického vedení“.
• Podpora garantovaného umístění dvouletých dětí do MŠ byla doplněna o klauzuli „dle možností zřizovatelů“.
• Podpora vzdělávání učitelů je konkretizována jako „spolupráce mezi fakultami a školami, kde studenti provádějí praxi“ a na spolupráci s uvádějícím učitelem.

Řada problémů, kterými český vzdělávací systém trpí, není v návrhu vůbec dotčena:

• Potřeba dodržování stávající strategie a vypracování další, dlouhodobější strategie.
• Potřeba soustředit se na vzdělávání na 2. stupni ZŠ.
• Nutnost restrukturalizace vzdělávání na SŠ.
• Reforma hodnocení ve vzdělávání.
• Revize přijímacích a maturitních zkoušek.
• Propojení formálního a neformálního vzdělávání.

Návrh byl doplněn o některé nové body:

• Závazek snížení selektivity českého vzdělávacího systému (nekonkrétní).
• Závazek vyrovnávat přístup k mimoškolním aktivitám u dětí, které pocházejí z chudých rodin.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Byť jde z velké části o kopii platného vládního prohlášení, některé body a doplňky jsou signálem ke změně v pozitivním slova smyslu. Zejména jde o pozornost vůči postavení učitelů a ředitelů škol, i obecně artikulovaná potřeba snížení byrokracie či využití potenciálu každého dítěte mohou být takto vykládána, jakkoliv je prohlášení v tomto ohledu obecné. V případě společného vzdělávání a probíhající tvorby novelizace příslušné vyhlášky lze však nalézt varovnou snahu o revizi ve smyslu ‚pojďme se vrátit o krok zpět‘. Velkou opatrnost vzbuzuje potřeba revidovat financování neveřejných škol, deklarovaná snaha přitáhnout odborníky na SŠ, aniž by bylo řečeno jak a k čemu. Všímavost k selekci a nutnosti vyvažovat ekonomické rozdíly rodin lze hodnotit kladně. Stále ale chybí ochota přihlásit se k tomu, že české vzdělávání potřebuje v prvé řadě strategii, která vytvoří provázaný rámec změn, samozřejmě za podmínek výrazně se navyšujících investic.“