Tisková zpráva: Předvolební programy hlavních stran: Hnutí Ano

Některé velmi potřebné a rozumné priority, jako je třeba rozvoj učitelů či změna obsahu práce ředitelů, střídají ve volebním programu pochybné cíle, jako je výuka podle „standardizovaných osnov“ nebo „zpřísňování vstupních kritérií“ mezi jednotlivými stupni vzdělávání. Ohánění se zvyšováním „bezpečnosti“ žáků ve školách je populismus.

Praha, 16. září 2016 – Hnutí Ano je podle předvolebních průzkumů hlavním favoritem krajských voleb 2016. Zároveň je největším koaličním partnerem vládnoucí ČSSD a vzhledem k obsazení ministerstva financí má velký vliv na investice státu do vzdělávání. Míra vlivu strany je velká. Proto je povzbudivé, že program strany obsahuje některé důležité priority v oblasti vzdělávání. Lze v něm ale najít velmi překvapivé návrhy, které odporují buď samotné politice současného českého školství, nebo jeho zájmům. Zcela chybí návrh konkrétních kroků.

EDUin předkládá hodnocení politických programů hlavních politických seskupení před krajskými volbami 2016. Z hlediska vzdělávání jsou kraje důležitým spojníkem mezi státem a koncovými příjemci této veřejné služby. Kraje přímo zřizují střední školy a doposud výrazně ovlivňují financování celého regionálního školství. Následuje hodnocení programu Hnutí Ano:

Pozitiva:

• Důraz na kvalitu učitelů. Jde o jednoznačnou prioritu. Cíl „vytvořit podmínky, aby mladí lidé zůstávali věrni svému povolání“, je ambiciózní a znamená zejména vědomí, že v rozpočtu ČR musí být uvolněno mnohem více prostředků v dané rozpočtové kapitole MF.
• Snížení byrokracie v práci ředitelů. To je další důležitá priorita. Nicméně nejde jen o „byrokracii“, jde o fakt, že ředitelé více řeší provozní problémy, než aby byli pedagogickými lídry. Taková kvalifikace se po nich obvykle ani nevyžaduje.
• Zvyšování jazykové gramotnosti. Ano, bude líp? Z programu není jasno.
• Propojení firem a středních odborných škol (učilišť). Zcela správný záměr. Hodně a dlouho se o něm mluví, málo se pro to dělá.

Negativa:

• Výuka podle standardizovaných osnov. Pravděpodobně jde o nonsens. Teprve před deseti lety začala reforma s přechodem na RVP a větší autonomii škol. Standardizované osnovy představují krok zpět, i s ohledem na rychle se měnící technologickou a společenskou situaci. Standardizované osnovy budou z logiky věci mnohem rychleji zastarávat.
• Důraz na finanční gramotnost. Naprosto marginální. Ukazuje se, že výuka k finanční gramotnosti je neefektivní ve věku, kdy děti nehospodaří. Navíc se ukazuje, že finanční gramotnost plně zvyšuje gramotnost matematická. Vysoký vliv má rodinná situace. Z hlediska programu pro krajské volby nesmyslné.
• Zpřísnění kritérií ke vstupu do gymnázií. Za současného stavu je snaha zpřísňovat vstup do gymnázií pouze odklonem nastupujících generací od více smysluplného vzdělávání. Nejde o to udělat z gymnázií elitní ústavy, je potřeba změnit obsah vzdělávání zejména na odborných školách a prosadit větší důraz na všeobecné předměty.
• Návrat dílen do škol. Čirý populismus. Místo vzdělávání žáků k práci v 21. století, zavání program Hnutí Ano snahou budovat v tomto směru skanzen.

Co chybí:

• Inkluze. Zcela chybí zmínka o podpoře začleňování dětí se speciálními potřebami do běžných škol. Pravděpodobně kvůli strachu z postoje voličů ovlivněných kampaní některých „nízkoprahových“ médií, jako je třeba Blesk.
• Financování. Andrej Babiš, který Hnutí Ano založil a ovládá, má přímý vliv na míru investic do vzdělávání. Je s podivem, že program jeho politického projektu mlčí o zaostávání ČR v tomto směru. Kraje mají doposud přímý vliv na míru financování škol na svém území a je nutné zabránit stavu, kdy dvě stejné školy mají jiné podmínky jen proto, že patří do různých krajů.
• Celoživotní vzdělávání. Hnutí Ano pravděpodobně tento pojem nezná. Je to ale klíčový prvek politiky následujících let a dekád. Právě kraje v tom mohou být velmi nápomocné.
• Vize. Program Ano vykazuje problém, který je běžný pro většinu úvah o vzdělávání v ČR. Má krátký horizont. Akcent na problémy „teď a tady“ vede k vršení chybných záměrů.
• Absence konkrétních řešení.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Některé prvky předvolebního programu Hnutí Ano dávají smysl, některé vůbec. Odráží to pravděpodobně fakt, že v tomto politickém projektu jsou v oblasti vzdělávání aktivní experti jako Jiří Zlatuška, a pak většina jiných, jejichž pohled na rozvoj vzdělávacího systému je přízemní nebo poplatný lobby silných. Z toho vzniká dost podivný kotejl.“