Tisková zpráva: Rozdělení obsahu vzdělávání na jádrový a rozvíjející nedává smysl. Vysvětlujeme proč

Ministerstvo školství má do konce července schválit dokument Hlavní směry revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Expertní panel, který směry připravoval, navrhuje jako jednu z možností, které může nové kurikulum obsahovat, rozdělení vzdělávacího obsahu na rozvíjející a jádrový. EDUin přináší shrnutí aspektů pro přizpůsobení výuky každému žákovi, kde dělení obsahu v RVP nehraje nejdůležitější roli. Kompletní podklad najdete ZDE.

Na diferenciaci ve výuce se v mezinárodním kontextu nahlíží především jako na činnost učitele, nikoliv na způsoby dělení definovaného vzdělávacího obsahu.

Materiál organizace UNESCO (najdete ZDE) popisuje různé aspekty diferenciace výuky, které nám mohou poskytnout vhled do komplexnosti individualizované výuky, které nelze vyřešit jedním opatřením. Dokument uvádí pedagogy do problematiky pomocí sérií otázek:

1. Jací jsou moji žáci? – Abychom mohli výuku přizpůsobit, je nutné znát žákovy potřeby, schopnosti, zájmy, zkušenosti a učební styly a specifické znaky.
2. Jaký jsem učitel? –  Učitel by měl znát své kompetence, postoje, úroveň sebevědomí, přehled pedagogických strategií, a zároveň preferované potřeby, schopnosti, zájmy, zkušenosti a učební styly.
3. Co v mém kontextu znamená kurikulum? – V českém kontextu se dá zjednodušeně popsat jako celek vzdělávacích cílů a obsahů, které se má žák naučit s pomocí vyučovacích metod, učebnic a dalších materiálů. Pokud ho striktně vymezuje stát, hrozí, že s ním učitelé budou málo pracovat a málo jej přizpůsobovat všem skupinám žáků. Vymezení kurikula je také potřebné pro závěrečné zkoušky, jejichž obsah by s ním měl korespondovat.

Rozdělení a definování vzdělávacího obsahu na jádrový a rozvíjející může zjednodušit proces individualizace pro různé žáky, ale také může trpět mnoha neduhy, protože se stále jedná o kurikulum jednotné, akorát bude existovat ve dvou verzích. Ani sebelépe vymezený jádrový a rozvíjející obsah nevytvoří dvě průměrné skupiny žáků, tím pádem se učitelé budou muset stejně vypořádat se žáky, kteří potřebují vzdělávací obsah upravit a k tomu přidat další prvky individualizace výuky (metody, hodnocení, učební materiály).

Proto EDUin považuje za rozumné, soustředit úsilí pro úspěch každého žáka do:

• zvyšování kompetencí učitelů pro práci s různými skupinami žáků (různé metody pro předávání vzdělávacího obsahu, nácvik a ověření porozumění),
• vytváření vhodných podmínek (snižování počtů žáků ve třídách, snížení administrativní zátěže učitelů, dostatek podpůrných pedagogických pozic) a
• tvorby vzdělávacích materiálů (učebnice zohledňující různé přístupy k učivu a řešení problémů u různých typů žáků).

EDUin upozorňuje, že rozdělení vzdělávacího obsahu do dvou úrovní nezaručuje lepší přístup učitelů k různě nadaným žákům a zvládání individualizované výuky.

Jan Zeman, analytik EDUinu: „Varianty státem daného kurikula nepůjde specifikovat do takové míry, aby mohlo platit pro znevýhodněného nebo talentovaného žáka celou jeho vzdělávací cestu. Pokud by byly dvě varianty vzdělávacího obsahu schválené s odůvodněním, že se jedná pouze o doporučený rámec, se kterým může každý učitel v každém předmětu samostatně pracovat, nevyhneme se tak vysokým nárokům na kompetence a podporu učitelů v individualizaci výuky.”

Kompletní přehled najdete ZDE.