Tématu se věnuje kapitola v aktuálním Auditu vzdělávacího systému.
Česká republika má druhý nejdecentralizovanější systém školství ze zemí OECD. Dlouhotrvající výuka na dálku jasně ukázala, že ministerstvo školství sice vydá určitá doporučení, ve výsledku ale provedení a kvalita distanční výuky závisí na jednotlivých ředitelích a učitelích. Pomoct by do budoucna mohl takzvaný střední článek podpory. Tématu se věnuje kapitola v Auditu vzdělávacího systému za rok 2020.
„Pandemie znovu a velmi důrazně ukázala nevýhody extrémně decentralizovaného vzdělávacího systému, stát v něm není schopen efektivně realizovat svou vzdělávací politiku,“ upozorňuje v kapitole věnované střednímu článku programový ředitel Miroslav Hřebecký. Ve svém textu nabízí shrnutí aktuálního problému a rozebírá konkrétní podoby, které střední článek může mít.
V roce 2000 došlo ke zrušení školských úřadů, což znamenalo významné přenesení odpovědnosti za pedagogický proces i chod organizace na ředitele škol. Mezi státem a školami tak v tuto chvíli není vůbec žádný další prvek. „Ředitelé škol reálně neplní funkci pedagogických lídrů a řízení pedagogického procesu, který by měl být hlavní funkcí školy, často přenechávají svým podřízeným. Mnohdy výsledky vzdělávání a dopady učení žáků ani systematicky nevyhodnocují,“ upozorňuje na jeden z řady problémů roztříštěného systému Miroslav Hřebecký.
Navrhovaným řešením expertů i Strategie 2030+ je přidat mezi ministerstvo školství a školy ještě střední stupeň ke zlepšení koordinace a zajištění podpory školám. Miroslav Hřebecký ve svém textu shrnuje možné úkoly, role a agendy zamýšleného středního článku. Jde například o: