Audit vzdělávacího systému v ČR definoval klíčová témata vzdělávání v ČR, na která by se měla zaměřit pozornost při řízení a rozvoji systému. Přinášíme sérii tiskových zpráv, v nichž se jim budeme postupně věnovat.
Praha, 31. ledna 2017 – EDUin, s přispěním nezávislých odborníků v oblasti vzdělávací politiky a poradenské společnosti PwC, připravil další vydání analýzy věnující se stavu a vývoji vzdělávacího systému. Audit identifikuje klíčová témata českého vzdělávání současnosti a blízké budoucnosti.
Volby do krajských zastupitelstev na podzim roku 2016 byly dobrou příležitostí ověřit, do jaké míry jsou politické strany srozuměny s aktuálními problémy ve vzdělávání a do jaké míry jsou schopny formulovat smysluplné politické programy. Ukázalo se, že převládá nepochopení role krajů, do programů se promítají návrhy, které není možné na úrovni krajů řešit. Z analýzy volebních programů také vyplývá jednostrannost ve vztahu k některým tématům, založená na skupinových (ekonomických) zájmech.
Volby do krajských zastupitelstev významně proměnily politickou situaci na této úrovni samosprávy. Následkem toho bude velmi pravděpodobně více diferencovaný politický vývoj v jednotlivých krajích. Zatímco posledních osm let reprezentovali Asociaci krajů ČR zejména sociálně demokratičtí hejtmani, nyní se situace významně změní. To může teoreticky oslabit schopnost dohody na jednotné politice, na druhou stranu to do krajských politik vnese větší politickou pluralitu.
Z politických programů lze vyčíst jen několik společných charakteristik v oblasti vzdělávání:
Problematické je, že pouze první bod těchto tří společných prvků politických programů spadá do kompetence krajů. Střední školství v ČR by mělo projít celkovou reformou, často dobře míněná snaha krajů podpořit jeho současný status quo může vést spíše k zakonzervování nepříznivého stavu.
Doporučení Auditu:
Bob Kartous, garant Auditu a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Volby na jakékoliv úrovni jsou vždy zajímavým indikátorem budoucího vývoje. V oblasti vzdělávání lze očekávat větší míru odlišností mezi jednotlivými kraji danou tím, že krajská politická mapa je pestřejší. To může přinést zajímavé návrhy, jako třeba snahu o vybudování systému duálního vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Zároveň ale programy neslibují žádný zásadní progres a v některých ohledech – jednostranná podpora technického vzdělávání – poukazují na neznalost problémů a neochotu se jimi zabývat.“