Tisková zpráva: Zbytečné umisťování žáků do praktických škol může pokračovat

§ 16 novely školského zákona nese dvě protichůdná rizika: zbytečné umisťování dětí do praktických škol a obstrukce pro děti s těžkým postižením.

Praha 9. září – Novela školského zákona předpokládá změny v posuzování a rozhodování o umístění dětí v praktických a speciálních školách. Hrozí zbytečné umisťování žáků do praktických škol (§ 16, odst. 2, písmeno i). Hrozí však i to, že dětem s těžkým postižením bude ztížena cesta k adekvátní podpoře (§ 16, odst. 7).

Novela přichází se systémem tzv. podpůrných opatření, která mají být postupně aplikována, aby se ověřilo, které z nich nejlépe vyhovuje žákovi. Byť se jedná o krok správným směrem v posuzování specifických potřeb, nová formulace ustanovení o podpůrných opatřeních nese dvě rizika.

Prvním z nich je, že přeřazení dítěte do speciální či praktické školy je pojímáno jako jedno z podpůrných opatření. Hrozí přitom konflikt zájmů, jelikož doporučení o zařazení žáka do praktické školy (nově aplikaci podpůrného opatření) dávají speciální pedagogická centra a poradny zřizované často při praktických školách. Praktické školy tak mohou ovlivňovat zařazení žáků, což koliduje s jejich zájmem o naplnění kapacit.  Byť o konečném zařazení rozhodují rodiče, jejich doporučení může jejich rozhodnutí výrazně ovlivnit.

Formulace téhož paragrafu může však zároveň problematizovat i přístup dětí s těžkým postižením k optimálnímu vzdělávání. Zařazení do speciální školy by mělo nově předcházet vyzkoušení všech těch předchozích zmíněných opatření, mezi která patří poradenská pomoc, individuální vzdělávací plán nebo využití asistenta pedagoga. Hrozí tak, že by rodiče museli těžce postižené dítě umístit nejprve do běžné školy a teprve následně přeřadit do speciální školy.

Jan Černý, ředitel Programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni, řekl: „Podpůrná opatření by měla být dostupná dětem, které se vzdělávají ve všech typech škol. V současné době na tato podpůrná opatření ale nejsou vyčleněny dostatečné finanční prostředky a ani tento návrh s dodatečnými prostředky nepočítá. Proto hrozí, že přeřazování dětí bude i nadále preferovanou variantou intervence, mimo jiné i proto, že školy sledují své ekonomické zájmy.“

Tamara Kováčová, předsedkyně Expertní komise pro otázky vzdělávání (EKOV) osob se sluchovým postižením při Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP), řekla: “Doufejme, že v obou pasážích, které prioritizují nejprve uplatňovat opatření nižšího stupně, jde pouze o nezamýšlený formulační nedostatek. Například pro dítě, které nemůže vnímat řeč sluchem, jsou opatření zahrnující komunikaci v českém znakovém jazyce až ve stupních čtyři a pět, nicméně dítě každým dnem, kdy nemá plnohodnotný nástroj pro komunikaci a tím i pro myšlení, utrpí nevratné jazykové, kognitivní a sociální ztráty.“