Tomáš Feřtek: Jak by mohly a měly vypadat přijímačky v roce 2024

Zdržovat se kritikou současné podoby přijímaček nemá smysl. V čem jsou jejich slabé stránky, právě teď na vlastní kůži zažívá zhruba 200 tisíc rodičů včetně těch, jejichž dítě bylo nakonec přijato. Jen o něco méně jich to prožilo loni a zhruba stejně to zažije příští rok. Nestane se tak pouze v případě, že se s novým ministrem konečně podaří prosadit proměnu přijímacího řízení na střední školy. To je vlastně jediné téma, které stojí v tuhle chvíli za to otevírat. Pokud někdo opravdu neví, proč současná jednotná přijímací zkouška škodí, nabízíme dva roky starý blog Přijímačky pro odstřelovače. Platí dodnes a není třeba na něm měnit ani čárku.

Pokud nechceme, aby děti trávily rok či dva víkendy nácvikem cermatích testů, pokud nechceme, aby učitelé vnímali jako jediný cíl své mnohaleté práce jedno dubnové dopoledne, pokud nechceme, aby rodiče stáli v několikasethlavých frontách před středními školami, které vypisují druhé kolo přijímaček, aby se pak dozvěděli, že na dvacet šest míst je už teď pět set uchazečů, bez razantní změny se to neobejde. Tady je několik kroků, které je třeba udělat ke snesitelnějšímu přijímacímu řízení.

Krok první. Zrušit v zákoně jednotnou povinnost konat centrálně zadanou přijímací zkoušku formou testů z Cermatu. Zrušit povinnou šedesátiprocentní váhu těchto testů v přijímacím řízení. Proč? Aby si školy mohly vybrat z uchazečů podle svých preferencí. Často je zajímají jiné věci než výsledky z češtiny a matematiky, navíc v bizarní podobě krkolomně formulovaných úloh z Cermatu.

Krok druhý. Povolit více přihlášek na střední školy a zprovoznit veřejně přístupný elektronický systém, z něhož bude v reálném čase, před prvním i druhým kolem přijímaček, každému žákovi i rodiči zřejmé, kolik míst která střední škola (včetně učilišť) nabízí a kolik se na ni hlásí uchazečů. Současná situace totiž připomíná střelbu na terč se zavázanýma očima. Nevíte, kolik lidí se kam hlásí, ani to, kde by vaše body z testů stačily a kde s nimi nemáte šanci. Takové registry mohou vzniknout na krajské či centrální úrovni. Proč?  Omezí se taktizování s přihláškami a zmatené pobíhání a doptávání, na které škole jsou ještě místa a kolik. Ubude nedůstojného postávání ve frontách a ponižujícího doprošování. A navíc bude jasné, které školy fakticky přijímací testy nepotřebují, protože počet uchazečů odpovídá kapacitě školy.

Krok třetí. Testy Cermatu nabízet nadále školám, které o ně mají zájem a chtějí tímto způsobem řešit převis poptávky. Ale ne jako povinnost, nýbrž jako podporu a službu ze strany státu. Školy, které také mají převis, ale stojí jim za to i tak přijímat uchazeče na základě pohovoru, který umožňuje zjistit, jaká je jejich motivace ke studiu, schopnost komunikace a podobně, mají mít tuto možnost bez omezení.

Krok čtvrtý – doporučený.  Ověřovat výsledky vzdělávání u celé žákovské populace, aby bylo jasné, co umí a neumí i ti, kteří o maturitní studium neusilují. Je to důležité, jde pořád o třetinu populačního ročníku, která nám kvůli soustředění na příští maturanty často vypadne z hledáčku i péče. O tom, zda má jít o ověřování formou testů a zda to má být ověřování plošné nebo výběrové, se pojďme ještě bavit.

Krok pátý – nutný. Je třeba proměnit strukturu středoškolských oborů, aby odpovídala rodičovské a žákovské poptávce. Zvažme, zda by ve výhledu příštích pěti let nebylo možné měnit třídy osmiletých gymnázií na čtyřletá. Je to nejrychlejší způsob, jak zvýšit počet míst všeobecného vzdělávání bez stavby nových budov. A to zvláště v Praze, kde je převis na gymnáziích největší a kde je počet žáků na osmiletých gymnáziích tak velký, že by to situaci opravdu vyřešilo.

Pokud jde o kroky jedna až tři, je nějaký důvod, proč by se to nedalo stihnout do příštího jara, vážený pane ministře?

Text vyšel na blogu autora na webu Týdeníku Respekt.