Tomáš Feřtek: Mediální výchova a kritické myšlení problém sílících dezinformací nevyřeší

Nejcennější součást projektu Českého rozhlasu o dezinformacích je ukryta přímo v jeho názvu. Jmenuje se Společnost nedůvěry a pojmenovává klíčový problém. Jestliže jsme se v dosavadní debatě o sílícím vlivu dezinformací opakovaně zaklínali mediální výchovou ve školách a posilováním kritického myšlení, v jednotlivých epizodách projektu je srozumitelně popsáno, že jakkoli jde o důležité věci, problém příchylnosti třetiny české populace k dezinformátorům to nevyřeší.

To, zda začneme sdílet dezinformační narativy – od zjevných nesmyslů po spletité konspirační hypotézy – nezáleží na naší inteligenci a vzdělání, ale na našem postoji, vztahu ke světu, míře důvěry ve společnost a spravedlnost jejích institucí. Existuje dokonce něco, co bychom mohli nazvat kritickým paradoxem. Právě ti, kdo aktivně šíří dezinformace a pilně sledují ProtiProud, O čem se mlčí, Parlamentní listy a dnes už desítky dalších, mnohem méně nápadných serverů šířících strach a nedůvěru, si o sobě myslí, že to právě oni jsou vybaveni oním „kritickým myšlením“. Protože právě oni „nejsou ovce“ a „nepodléhají mainstreamu“. Informace si dohledávají a konfrontují; proto si o sobě myslí, že nahlédli mnohem hlouběji do nitra reality.

Vztah vzdělání, inteligence a dezinformačního chování je komplikovanější, než si obvykle říkáme. Klíčová je emoce, postoj. Věřím, že společnost je z principu spravedlivá a dává mi možnost se podílet na jejím řízení? Mám pocit, že stát se ke mně osobně chová spravedlivě? Pokud ne, pak čím více jsem mediálně vzdělán, čím vyšší mám inteligenci a schopnost kriticky zkoumat argumenty, tím sofistikovanější nástroje na obhajobu dezinformačních narativů vytvořím a dlouhodobě prosazuji.

Stačí se podívat na představitele dezinformační scény, aby bylo zřejmé, že z velké části nejde o nevzdělané hlupáky. Téměř ikonickým příkladem je brutálně proruský server ProtiProud a jeho klíčová osobnost Petr Hájek. Začátkem devadesátých let šéfredaktor vlivného společenského týdeníku, pak člen prezidentského týmu, muž, nad jehož usedlostí vlála americká vlajka. A dnes? Přesto tomuhle člověku inteligenci, kritické myšlení ani mediální vzdělanost neupřete. A nevystačíte si ani s tím, že se proměnil v radikálního křesťanského pravičáka popírajícího evoluci a nahrávajícího Rusku jen proto, že „ho někdo platí“.

Zpátky do školy. Kritické myšlení a mediální gramotnost do ní rozhodně patří, ale rozhodují jiné věci. Vztah důvěry ke světu, který je přátelský, dobrý a srozumitelný, se fakticky vytváří v mateřské škole a pak na prvním stupni základní školy. A klíčovou práci tady dělají učitelky a učitelé, kteří už se naučili dětem naslouchat a věnovat se jejich emocím, radostem a strachům. Ti, kteří nezneužívají své přirozené mocenské převahy a chovají se ke svým žákyním a žákům rovně a férově. Ještě o něco důležitější než hodiny mediální výchovy jsou proto hodiny, kterým se někdy říká etická výchova, někdy osobnostně sociální výchova; prostě čas ve škole, který se dá věnovat vztahům, pocitům, důvěře k druhým, ke společnosti, ke státu.

A když už je tu řeč o státu. Ten, ať jsme trochu aktuální, by si měl dát pozor, čemu jeho kroky nahrávají. Například není šťastné podrazit patnáctileté, kteří zrovna v tomto na postoje kritickém věku směřují na střední školy. Je nepřijatelné nebýt schopen zorganizovat alespoň trochu důstojné přijímací řízení a pak náctiletým a jejich rodičům sdělit, že jen hysterčí a měli se víc snažit. Čehož se bohužel lecjaký politik dopustil, byť to naštěstí neplatí o aktuálním vedení ministerstva školství.

Pár podobných výroků ve veřejném prostoru spolehlivě zlikviduje to, co učitelé do svých žáků za uplynulých deset dvanáct let vložili. A o co více si náctiletí osvojili z kritického myšlení, o to jasnější, tvrdší a vyargumentovanější bude jejich nedůvěra ke státu jako instituci. A nesvádějme to na dezinformátory. Není to tak, že dezinformace rozkládají společnost a vytvářejí atmosféru nedůvěry. Naopak, společnost plná vzájemné nedůvěry, podezíraní a pocitů nespravedlnosti je výjimečně náchylná podlehnout dezinformacím.

Text vyšel na webu Týdeníku Respekt.