Tomáš Hülle: Vzdělávací systém, černá díra praktičnosti!

Vždy když se podívám na osnovy současných univerzit kdekoli po světě, tak je mi velice smutno. Témata dnes již často nepotřebná mimo univerzitu a když už správně zvolená, tak přednášená prakticky vždy od profesorů, kteří si o nich maximálně četli v knihách. Tento text nemá být o házení špíny na univerzitní vzdělání, ale je o zklamání, které pociťuji, vždy když se podívám na chování zaměstnanců univerzit vůči svým klientům – studentům.

Zpětná vazba minimální, změny pomalé a témata řešená ve skutečném světě se dostávající na univerzity často s odstupem několika let (Poslední jmenované často neplatí na školách v “anglicky mluvících” státech). Za takové situace se není třeba divit, že studenti běžně hledají inspiraci někde jinde. Ať už ve firmách, kde se mohou učit svými vlastními chybami a zkušenostmi nebo u alternativních platforem (TedX, Coursera, MasterClass nebo i malé vysoce specializované soukromé školy). Univerzity zatím selhávají ve schopnosti se dokázat přizpůsobit studentům, ale zejména v komunikaci s prostředím mimo univerzity. Vždyť jak se mají studenti připravit na práci v globálních nejúspěšnějších firmách jako je Google, Facebook, Siemens nebo třeba Alibaba v momentě, kdy nedokáži pracovat ani efektivně s informacemi? Vše se musejí učit v podstatě vlastními silami (často úspěšně), ale mělo by být úkolem masivně dotovaného vzdělávacího systému je tomuto naučit. Jinak je tento systém prakticky zbytečný a studenti jen studiem ztrácejí čas.

Existující vzdělávací systém v podobné formě funguje již po staletí a nikdo jej nedokázal významně předělat. Každý ze čtenářů již četl desítky a desítky článků kritizující jej zprava i zleva. Podíváte-li se na liberály, tak ti by jej nejraději celý zrušili a nechali výuku na studentech a možnosti si zvolit, čemu se chtějí věnovat (následovat své koníčky a vášně). Konzervativci se budou při této představě smát a navrhovat pomalu návrat branné výchovy a vyšívání do osnov. Tyto úvahy si je třeba následně upravit dle úrovně školství. A jako vždy je třeba hledat ideální nastavení někde uprostřed. Nemá smysl ničit současný systém, ale současně by bylo ještě horší jej ponechat v současném katastrofálním stavu. Vždyť studenti jsou často nezávisle na oboru frustrování při přesunu do svého prvního zaměstnání nepraktičností. Jinými slovy říkají, že univerzitou poskytnutá služba je nekvalitní.

Automatická reakce podnikatele za takové situace musí být zjištění, co se stalo špatně? Pokud k tomu nedojde, tak do pár roků zkrachuje. Ne však vzdělávací instituce, ta jako první začne řešit rozpočet na další rok a jaké pracovní úvazky budou mít stávající pedagogové. Naprosto chápu, že rektor/děkan nebo další manažer to nemá snadné, ale právě on je tím, kdo nese za “svoji” instituce odpovědnost. Dá se nadávat na nedostatek peněz, přílišná očekávání akreditačních komisí, neschopné kolegy či tradici, ale všechno jsou to ve výsledku jen výmluvy. Pokud neudělá leader změnu v momentě, kdy je přesvědčen o špatném směru, tak je špatným leaderem. Tečka.

Kde vidím zcela zásadní problém je v současnosti špatná spolupráce s firemním sektorem, ale současně i nezájem firemního sektoru se často do výuky zapojit. V České republice permanentně kritizuje Svaz průmyslu a dopravy i samostatně firmy český vzdělávací systém za nepřipravenost absolventů na pracovní uplatnění. Když ale jednám jménem své firmy (European Centre for Career Education) s firmami a nabízím jim možnost se na změně podílet, tak často odmítají s argumenty, že zatím nic takového nikdy nedělali nebo že nejsou připravení (ať už na výuku nebo na stáže ve firmách pro studenty). Stáže nejsou samospasitelné a jedna přednáška nikoho nezachrání. Koncepčnost spolupráce s firmami je ale absolutním minimem, co budou muset firmy učinit, pokud chtějí budoucí mladé zaměstnance chápející jejich podnikání. A to i navzdory tomu, že budou často frustrování neschopností a nezájmem univerzitních zaměstnanců se pustit do něčeho “nového” a “nevyzkoušeného”. Tato dvě slova mne ostatně vždy fascinují, když si volám s řádovými zaměstnanci univerzit. Nakonec si ani nedokáži aktuálně představit, že bych někdy v životě zaměstnal někoho, kdo byl dříve zaměstnancem veřejné školy v ČR a dokázal tam přežít více než nižší jednotky let. Tito pracovníci jsou bohužel často až příliš ovlivněni pomalostí a nekreativností svého původního prostředí.

Dokázat vytvořit na úrovni veřejné sféry skutečně fungující platformu pro komunikaci mezi firmami a univerzitami by mohla být jedna z cest. Je třeba ale získat skutečné podnikatele, nejenom milovníky nekonečného navštěvování recepcí. Máme v Česku firmy jako je GE, Siemens, Huawei, Škoda Auto, operátory, banky a mnoho a mnoho dalších. Ty všechny i střední segment je třeba zapojit, protože jinak si budeme všichni stěžovat další desetiletí, že výuka je nepraktická a nekoncepční. Soukromý sektor ale lépe než kdokoli rozumí tomu, kde se bude svět nacházet v dalších desetiletích. Právě na to je třeba studenty připravovat. Nemá smysl memorovat, ale je třeba chápat. Je třeba se učit práci s informace a pomalu se připravovat na Singularitu namísto diskuse o tom, zda-li člověk neandrtálský byl vyspělejší než homo sapiens. Tato témata se dají s klidným svědomím přenechat těm, kteří mají toto jako koníček.

Jako podnikatel v oblasti vzdělání mohu prohlásit, že spolupráce se soukromým sektorem funguje báječně. Když pracujete profesionály z advokátních kanceláří jako je Allen & Overy či CMS Cameron McKenna, tak nemusíte řešit jaké jsou aktuální globální trendy v advokacii. Firmy jako Siemens či T-Mobile zase znají digitální ekonomiku a smart cities a když budete chtít vysvětlit studentům logistiku, tak můžete jít např. zase do Škody Auto nebo TOS Varnsdorf. Je ale třeba se bavit s lidmi, kteří se tématům skutečně věnují a nejenom o nich čtou v knihách. Profesoři se potom mohou chopit teoretické roviny a pokusit se dát praktickému porozumnění obecný rámec a řešit například Ellonem Muskem (CEO Tesla Motors či SpaceX) tolik obávané zapojení umělé inteligence. Takto jsem to alespoň pojal já v našem projektu a v letošním roce 650 zaregistrovaných studentů z celého světa je toho důkazem. Tito studenti přitom přijíždějí studovat za velké peníze nikoli Harvard do U.S.A., ale vzdělávací instituci umístěnou v Praze. A to i bez šance získat jakýkoli titul. Zkrátka jen kvůli tomu, že věří naší vizi a nutnosti změnit způsob vzdělávání!

PS: Vše zde popsané vyžaduje velkou míru zobecnění. Neplatí to tak vždy a pro všechny, ale odhadem v 90 procentech by to mělo platit beze zbytku.

—

Převzato z blogu autora na Aktuálně.cz.

Tomáš Hülle: Zakladatel European Centre for Career Education a prezident Czech China Entrepreneurs Forum. Tomáš přednáší na Institutu ekonomických studií při Univerzitě Karlově v Praze. Přednášel i na Arizona State University, John Marshall Law School a mnoha dalších předních univerzitách v Číně, včetně Peking University a Tsinghua University. Jako expertní člen se účastnil práce v organizaci UNCITRAL v oblasti obchodu a online řešení sporů. Zároveň je členem mnoha mezinárodních expertních neziskových organizací. V minulosti Tomáš pracoval v prestižních mezinárodních právních firmách, byl zaměstnán jako generální ředitel First Eastern Co. a vedl právně-obchodní analýzy v Hospodářských novinách a v Ekonomu. Tomáš je spoluautorem několika knih a mnoha akademických a analytických článků.