Třída 8.A – jak to dělat lépe

Veřejná i odborná debata v českém školství je plná skvělých termínů – inkluze, individuální přístup, podpora, či aktivizující metody. Je to dobře a je také dobře, že se debata vede i v televizi a neustává se v argumentaci. Škola je přeci o žáku – jedinci a nikoli o třídě jako o mase lidí.

Dnešní pojednání má impulz ve zhlédnutí, na první pohled poměrně podobných televizních seriálů. První je britský seriál Our School od CBBC, což je dětský kanál BBC. Druhý je seriál Třída 8.A od České televize. První dílo je o zcela obyčejné, nicméně úspěšné škole v Británii, druhý o škole, která je běžnou základní školou s trochu nešťastnou polohou u brněnské „vyloučené oblasti“.

Obě školy jsou veřejné a z dostupných zdrojů, působí velmi dobře, aktivně  a úspěšně. Vybavení na západ od nás je na mnohem vyšší úrovni (hřiště, IT vybavení, zázemí) a ve větší kvantitě (nehledě na počet studentů, kterých je přes 1200). Na druhou stranu, vybavení a příležitosti školy z Brna nejsou nijak otřesné a umožňují učitelům a žákům podobné nasazení. Jenže, nejdůležitější v každé škole není vybavení, ale lidé a anglické školy jsou plné lidí a funkcí. Až při sledování dění v obou seriálech, vyvstávají na povrch propastné rozdíly, které vybavení, prezentace a možnosti nezakryjí.

Příkladem školy plné lidí, může být i malé zařízení pro necelých 300 žáků, kde pracuje více než 45 pedagogických pracovníků na různých úrovních. Podobně velká česká škola, má zhruba o polovinu zaměstnanců méně. Což je vlastně obdivuhodné, vezmeme-li v potaz zhoršující se, ale solidní výsledky.

Pokud chceme mít školy, které budou respektovat potřeby každého žáka, dokáží se postarat o děti v nesnázích a navíc je směřovat do lepších životních drah, aniž bychom přitom ztráceli příčetné učitele, tak se bez dalších odborníků a změny stylu práce neobejdeme. Následuje několik příkladů, jak situaci řeší ve Velké Británii. Ne vždy jde o velké objevy, ba právě naopak.

Our School /CBBC/

Škola pro každého

Ve školách by mělo působit centrum, které bude pomáhat studentům zvládnout studium. Zaměstná zhruba 5 specializovaných pedagogů (v závislosti na velikosti školy) a bude ve spolupráci s učiteli průběžně monitorovat a vyhodnocovat potřeby žáků napříč ročníky. Ti co pomoc potřebují, z jakéhokoli důvodu, budou docházet na speciální lekce v průběhu výuky, kde se jim bude individuálně věnovat jeden pedagog. Po skončení lekce se opět připojí ke své třídě.

Celou záležitost, lze řešit i intenzivněji. Žák je zařazen v rámci ročníku do speciální skupiny, kde se soustředí s vyučujícím na zvládnutí problémového chování, nedostatků v soustředění, dyslexii apod. Kdykoli žák dosáhne stanovené hranice úspěšnosti, bude přeřazen do normální třídy. Ve zmíněném seriálu BBC to jsou pro žáky jedny z nejšťastnějších okamžiků. Dosáhnout cíle a vědět, že když budu chtít, mohou být lepší. Toho se žáci z brněnské školy zjevně nikdy nedočkají, bohužel.

Navazující problematikou jsou asistenti pedagoga. O těch se mluví již pěknou řadu let. Na některých školách fungují, ale téměř nikdy nejde o systémový a stabilní krok. Většinou jsou tito lidé placeni ze speciálních fondů zřizovatele, či EU. V seriálu České televize je možné asistenty zahlédnout, nicméně je také vidět, že český učitel je zoufalý sólista a neumí pracovat v týmu. Odmítnutí spolupráce asistentky mladou učitelkou v 5. dílu série je ilustrující.

Přitom pomocná ruka ve třídě, je skvělá věc. Asistent většinou nepatří k učiteli, ale spíše žákovi či žákům. Přechází z hodiny na hodinu a stará se o jednoho nebo několik dětí i třeba v různých třídách. Měl by vědět co se v dané hodině dělá a pomáhá dítěti vypořádat se s problematikou hodiny. Samozřejmě je k ruce i učiteli. Zejména v první a druhé třídě mohou stabilně sdílet jednoho asistenta paralelní třídy a jejich třídní.

Poškoláci a izolace

Organizační a personální stránka může být účinná, ale bez změny přístupu pedagogů, jde pouze o poloviční krok. Bezprostředně sledovat lidi a systém v anglické škole, který zvládne pracovat se stovkami studentů a přitom vidí problematické děti individuálně a jako příležitost ke zlepšení, nikoli jako objekt nefungujících postihů a rezignace, je zkrátka osvěžující. Navíc nejde o nic revolučního.

Představme si chronický problém všech škol. Domácí úkoly. V českém seriálu nepřinesl úkol nikdo a nikdy. Zároveň s tím všichni, zřejmě včetně dětí, počítají. I pokusy hlavních protagonistů (nových učitelů na škole) mají tendenci vyšumět do ztracena. Jakou zprávu tím dávají žákům si, lze dovodit.

Ve škole za Kanálem se s úkoly také bojuje. Většina třídy úkoly nosí, jsou tu ovšem jedinci, kteří to nezvládají. Řešením je krátký individuální rozhovor s učitelem po hodině a stanovení nového termínu. Pokud úkol nebude donesen – detention, tedy „po škole“.  Anglický poškolák přijde buď o přestávku (tráví jí ve třídě s učitelem), nebo je ve škole déle  a má tak dost času úkoly udělat. Logika věci je až neuvěřitelně jednoduchá. Nejvzácnější pro každého z nás je volný čas. Adekvátním trestem může být o ten čas přijít a věnovat ho povinnostem. Naučím se tím dělat věci ve správný čas, učitel má možnost s žákem mluvit a pomoci vyřešit problém a navíc si třeba příště nebožák rozmyslí trávit ve škole odpoledne. Je vlastně zajímavé, že tak jednoduchý nástroj z českých škol poměrně vymizel.

V seriálu BBC je ještě větší hrozba  – izolace. Speciální místnost s dozorem, kóji, stolem a židlí. Odebraný mobil a hromada času na to dělat zadané úkoly. Dotyčný nesmí mluvit a ani se setkávat v průběhu výuky se spolužáky. Důležitou součástí, je rozebírání situace a hledání řešení s žákem i rodiči. Izolace je udělena za závažné kázeňské přestupky a může trvat i několik dní.

V televizní show je takto řešen problém se žákem, který si ve školním autobuse hrál se zapalovačem a sprejem (takový ten zábavný plamenomet). Navíc nezvládal sebeovládání a dvakrát odešel rozčilený (při řešení výše uvedeného) ze školy domů. Poprvé jej manažer ročníku a ředitelka přemluvili na ulici k návratu. Po druhé odjel vlakem domů. Jak by reagovala na takové jednání česká škola? Zřejmě výchovnou komisí a trojkou z chování. Kde nic, tu nic.

Je zřejmé, že když už škola aplikuje nějaký trest, měl by být efektivní a spojen s věcnou diskuzí a argumentací. Ono totiž na celé, poměrně vyhrocené situaci, kterou kamery BBC zachytily, bylo nejzajímavější sledovat klidné reakce pedagogů a zjevná snaha se s klukem ze sedmé třídy normálně a přátelsky domluvit (a to i venku na vlakové zastávce).

Základním předpokladem k naplnění slov uvedených v úvodu, je hledání cesty ke každému žákovi, který potřebuje pomoc. Nevidět v něm „problémové individuum“, „flákače“ ani „pětkaře“, ale člověka s příležitostí ke zlepšení. Známky a škatulky jsou jen nástroje usnadňující orientaci, nikoli cílový stav. Berme je tedy jako signál, kam vrhnout více energie a pokusit se o zlepšení. K tomu určitě není třeba mnoho dalších miliard v rozpočtu MŠMT. I když na to ostatní potřeba budou.

Odkazy: Conyers School, Osmec