Stát by se neměl vzdávat kontroly nad kvalitou učebnic, říká analytička největšího polského učebnicového nakladatelství

Magda Lisewska je expertka pro nová řešení ve vzdělávání ve společnosti Nowa Era, největším polském nakladatelství specializovaném na školní učebnice. Jak vzniká učebnice ve firmě, která čítá 450 zaměstnanců? A jaké kvality má mít podle Lisewske autor učebnice? „Pokud žákům dáváte materiály, které nejsou jasné a zacílené, plýtváte jejich mentálními zdroji. Obávám se, že současná výuka bývá plná efektních rozptylovačů, které učení nezlepšují,” říká.

Jak dlouhou historii má nakladatelství Nowa Era?

Na trhu je víceméně posledních třicet let. Nakladatelství vzniklo po roce 1989 a začalo konkurovat státnímu nakladatelství Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne (WSiP) založenému v roce 1945. Dnes jsme největší, zaměstnáváme čtyři sta padesát lidí a vydáváme učebnice téměř všech předmětů – s výjimkou náboženství – pro všechny vzdělávací stupně od mateřské školy až po střední školu. A troufám si říci, že jsou to kvalitní učebnice. Kvalita je naší konkurenční výhodou. A učitelé kvalitu chtějí.

Počet zaměstnanců je úctyhodný, v Česku má největší nakladatel specializující se na učebnice jen vyšší desítky zaměstnanců. Dovolte mi otázku: jak učitelé poznají kvalitu? Nerozhoduje spíš marketing?

Myslím, že polští učitelé jsou v průměru na svou práci dobře vybaveni. Mnoho z nich zná správná kritéria při výběru učebnice.

Kompetence neexistují ve vakuu

Říkám si, že ideální učebnice by měly učitelům otevírat obzory, nejen naplňovat jejich očekávání a představy.

Učebnice by samozřejmě měly ukazovat cestu, jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů výuky, které učitelé mají k dispozici. Někteří učitelé je využívají naplno, jiní ne. Učebnice je obvykle mnohem víc než to, co vidíte u žáků v rukou. Je to soubor materiálů zahrnující i metodickou příručku pro učitele. My učitelům ukazujeme: „Podívejte se, s tímhle vám to půjde lépe, tohle se dá dělat i takto.” Sdílíme příklady dobré praxe. Nicméně zároveň respektujeme, že mají svůj vlastní způsob používání učebnic, respektujeme jejich autonomii.

V České republice mnoho lidí zapojených do debat o vzdělávání říká, že dostupné učebnice jsou zastaralé, obsahují příliš mnoho zbytečných faktů a nepodněcují žáky k rozvoji kompetencí. Zní vám to povědomě, nebo se v Polsku takové námitky neobjevují?

U nás je to stejné. Mám ale protiargumenty. Jak jsem již řekla, učebnice by měly být vybaveny dalšími materiály podporujícími učitele ve vyučovacím procesu. Velmi záleží na učiteli, jak jejich obsah podá, zda je to únavné, nebo naopak poutavé.

Z mého pohledu by učebnice měly být faktograficky bohaté jaksi z podstaty, to není jejich nedostatek, ale přednost. Jsou nosičem konkrétních znalostí. Učitelé musí pomáhat žákům rozvíjet kompetence založené na konkrétním obsahu. Kompetence jsou v podstatě schopností používat obsah v praktickém životě, neexistují ve vakuu, zbavené jakéhokoli obsahu. Potvrzují to výzkumy kognitivních věd posledních desetiletí. Obsah a kompetence jsou neoddělitelné.

Souhlasím s tím, že učebnice by měly být informačně bohaté, ale asi ne zahlcené informačním balastem, nemyslíte?

Je pravda, že pokud je učitel nucen předat příliš mnoho poznatků, nemá čas na to rozvíjet schopnosti žáků obsah aplikovat. Výuka se stává mechanickou a povrchní. Například současné polské kurikulum je opravdu příliš rozsáhlé. Ministerstvo teď připravuje redukci učiva a my na to okamžitě reagujeme.

Jak?

Co lze udělat okamžitě, je umístit do elektronických verzí současných učebnic ikony, které učitelům ukáží, který obsah byl vyřazen. Přepracované vzdělávací programy začnou platit už v září, takže moc času nezbývá. Ideální by bylo změny hned zapracovat do nových vydání učebnic, ale nyní je v procesu tvorba nového kurikula (které by mělo platit na základních školách již od roku 2026 a na středních škol od roku 2028), takže s přípravou zcela nových učebnic vyčkáváme, až bude hotové.

Nakladatelé v Česku si stěžují, že stát financování učebnic těžce podhodnocuje. Jedním z důsledků je, že si školy nemohou dovolit učebnice dostatečně rychle měnit a pracují se starými vydáními. Vzdělávací materiály tak nedokážou dohnat moderní trendy. Jaká je situace v Polsku?

I v jiných zemích zní kritika ze strany nakladatelů, že stát se málo angažuje v podpoře kvality učebnic. Přitom učebnice jsou pro ministerstva školství extrémně důležitým nástrojem pro implementaci kurikula ve školách. Přesto v mnoha zemích neexistují pro tvorbu učebnic dobré podmínky a v některých jsou dokonce dramaticky špatné.

Učebnice, které školy používají, by měly odpovídat novým trendům, nakladatelství si proto musí budovat vlastní odbornost, reagovat na nově přicházející výzkumy nebo provádět výzkumy vlastní. Na to je třeba mít peníze. Zdá se, že to těm, kteří rozhodují o vzdělávací politice, není vždy jasné.

Jaký je systém financování učebnic v Polsku?

V základním vzdělávání učebnice nakupují školy. Dětem učebnice půjčují na daný školní rok. Probíhá to v tříletých cyklech. Například loni základní školy kupovaly učebnice pro 1., 4. a 7. ročník. Letos pro 2., 5. a 8. ročník. Školy dostávají částku na žáka, kterou mohou utratit za učební a studijní materiály. Na pracovní sešity je to částka velmi nízká, a učitelé se proto jejich používání často vzdávají. To má samozřejmě negativní dopad na proces učení.

V Polsku donedávna učebnice v základním vzdělávání kupovaly rodiny, je to tak?

Ano, změna nastala v roce 2014. Byla součástí širší reformy školství, jejímž cílem bylo snížit finanční zátěž rodičů a zajistit rovný přístup ke vzdělávacím materiálům pro všechny žáky. Mělo to ale i některé ne zrovna pozitivní dopady. Žáci teď s učebnicemi nemohou pracovat pořádně tak, jako kdyby byly jejich, nemohou do nich dělat poznámky ani si v nich podtrhávat, což je pro učení dost důležité. A na konci roku je musí vrátit, takže nemají možnost se vrátit k něčemu, co se probíralo před rokem. Některé evropské země si vzniklé problémy uvědomily a rozhodly se investovat do toho, aby si žáci učebnice mohli ponechat. Díky tomu mají žáci mnohem lepší přehled o tom, kde se v procesu učení nacházejí.

Jakožto komerční firmy nakladatelství investují do vývoje učebnic část zisku. Je pro ně tedy zásadně důležité, aby se učebnice hodně prodávaly, je to tak?

Ano, potřebujeme prodávat knihy, abychom mohli vyvíjet a tisknout nové a zaměstnávat stabilní tým odborníků. Funguje to jako cyklus, část zisku z prodeje se investuje do nových knih.

Pouze text dnes už nestačí

Jak se tvoří nová učebnice?

Nejprve provádíme průzkum trhu neboli průzkum zvyklostí a preferencí u našich zákazníků, což jsou učitelé. Zkoumáme jejich přístup k výuce, zda se změnil, zda existuje nějaký nový trend ve výukových metodách a podobně. Pak si vezmeme kurikulum, kterému má nová učebnice odpovídat, a začneme s přípravou konceptu. To je práce našich redaktorů. Jsou to odborníci na didaktiku daného předmětu. Ti rozhodují, jak bude výukový proces v učebnici koncipovaný, jakým stylem a jazykem bude napsaná a tak dále.

V Česku je to často, myslím, tak, že s koncepcí přichází autor, ne nakladatelství. Jaká je role autora ve vašem modelu? Jaké má mít autor kvality, podle vašich představ?

Redaktoři vytvářejí rámec učebnic a řídí celý proces, zatímco autoři se soustředí na psaní „příběhu” – textu učebnice. Samozřejmě musí dobře znát konkrétní obor a mít zkušenosti s pedagogickou prací. Ale stejně důležité jsou jejich vypravěčské schopnosti, měli by umět psát čtivě a poutavě. A pak je tu grafická část učebnice, která je nesmírně důležitá. Nejdůležitější proměna, která se v oboru vydávání učebnic odehrává, je pochopení, že dnešní učebnice nemohou být převážně textové, měly by obsahovat hodně ilustrací, grafů a názorných prvků.

Jak dlouho trvá výroba učebnice od A až do Z?

Obvykle tak rok padne na koncept a další rok pro každý ročník na zpracování obsahu, textů, ilustrací, celkové grafické podoby. Vytváříme učebnice v řadách pokrývajících celý stupeň výuky.

Jsou vaši autoři učitelé, nebo spíš akademici?

Mohou být obojí. Učitele v každém případě zapojujeme i do ověřování konceptu. Zjišťujeme, zda se jim líbí, zda mu rozumí. Na základě jejich zpětné vazby se pak rozhodujeme, jak pokračovat.

Chtěla jsem se zeptat na proces schvalování učebnic. Schvaluje se až hotová učebnice, nebo už i její koncept?

Učebnici předkládáme ke schválení, až když je hotová. Ke schválení potřebujeme dvě kladné recenze, které se váží k obsahu a posuzují faktografickou přesnost a to, že učebnice odpovídá vzdělávacímu programu, plus další posudek k jazykové úrovni učebnice. Recenzenti mohou doporučit úpravy, které musíme zapracovat. Schválená učebnice obdrží číslo registrace a stává se oficiálním vzdělávacím materiálem. Učitelé mohou pracovat pouze se schválenými materiály.

Myslíte si, že schvalování učebnic ze strany státu je dobrá věc? Ptám se proto, že české ministerstvo školství uvažuje o reformě tohoto procesu a jednou z možností, jak ho reformovat, je, zdá se, jeho úplné zrušení. Někteří ministerští úředníci se přiklánějí k názoru, že ředitel školy je nejpovolanější pro to určit, zda je učebnice dost dobrá, a stát do toho podle nich mluvit nemusí.

Pro stát je schvalovací proces velmi důležitý nástroj kontroly a přijít o něj by podle mého názoru nebylo moudré. Nedávno jsem četla studii, která ukázala, že existuje přímá úměra mezi přítomností schvalovacího procesu a výsledky PISA. Samozřejmě musíme všechny tyto analýzy číst kriticky, zvláště když je celá věc složitá a vstupuje do ní mnoho faktorů. Například ve Finsku na systému vzdělávání pracují desítky let, vycházejí z mnoha výzkumů, učitelé jsou dobře připraveni, nakladatelé vědí, co dělají – v takovém prostředí snad ani nepotřebujete schvalovací systém, abyste dosáhli vynikajících výsledků. Ale odstranit schvalování v Polsku nebo v České republice podle mě není moc dobrý nápad.

Schvalovací procedura je v České republice poměrně formální a její kvalita není stabilní. Ve školách kolují učebnice, které byly schváleny, a přesto jsou plné chyb. Stává se to i u vás?

Myslím, že chyby jsou většinou způsobeny nedostatkem času. Změny v polských vzdělávacích programech jsou poměrně časté, každé tři nebo čtyři roky, a někdy máme na jejich implementaci do učebnic jen tři až šest měsíců. Také recenzenti mají málo času. Důsledkem jsou chyby v učebnicích. To se prostě stává. Pro kvalitní produkt je prostě vždy třeba optimální množství času a finančních prostředků.

Mezi českými, zejména progresivními učiteli panuje přesvědčení, že dobrý učitel učebnici vlastně nepotřebuje. Ve veřejné diskusi se klade důraz na kreativitu a svobodu učitele, který by si měl hodinu sestavil sám s využitím různých výukových materiálů z různých zdrojů. To se považuje za dobrou praxi.

Myšlenka, že dobrý učitel je kreativní učitel, který nepotřebuje učebnici, ovlivnila vzdělávání v mnoha evropských zemích. V Polsku též, i když ne v takové míře jako ve Velké Británii, tam mají nyní opravdu velký problém. Někdo dokonce říká, že učebnice přímo brzdí práci učitelů. Pro mě je to podobné, jako kdybychom říkali, že Shakespearovy hry brání režisérovi, aby je správně uvedl na scénu.

Významem učebnic pro efektivitu výuky se zabývá například Tim Oats z Cambridgeské univerzity. Jeho výzkum z roku 2014 dokládá souvislost mezi častým používáním učebnic a dobrými výsledky v testech PISA. Podle této studie 95 procent učitelů ve Finsku používá učebnici jako hlavní zdroj, zatímco v Anglii je to jen 10 procent učitelů.

Oats se zabývá i zkoumáním různých funkcí učebnic. Myslím si, že velká část veřejnosti a tvůrci politik tyto funkce neznají a jejich chápání role učebnic je tak velmi omezené. Proto se hodně lidí domnívá, že učebnice nejsou důležité. Oats ale přesvědčivě ukazuje, že tato domněnka může vést k výraznému snížení kvality vzdělávání.

Různé studie, které jsem načetla, mě vedou k přesvědčení, že dobrá učebnice je v procesu učení zásadní.

Když vidím žáky druhého stupně, kteří mají v ruce jen pár pracovních listů, tak si říkám, co se stane, když v hodině chybí nebo přestanou dávat pozor. Jednou z funkcí učebnice je dát žákům oporu a strukturu. Zvláště dnes, kdy je zdrojů učení nepřeberné množství, což může působit jako zátěž. Mít jednu učebnici se vším podstatným jako hlavní referenční bod je pro žáka úlevné. Kognitivní věda zdůrazňuje potřebu takové podpory; existuje velmi solidní výzkum, který říká, že současná praxe spoléhající na nesourodé fotokopie je problematická.

V moderní výuce se oceňuje variabilita. Učitelé jsou posuzování i podle toho, zda žákům předkládají zajímavé aktivity, různorodost výukových zdrojů se cení. Kde je v tomto rámci místo pro učebnici? Spoléhat se převážně na jednu knihu se zdá být nudné a překonané.

Ve vzdělávání existují dva klíčové pojmy: efektivita a koherence.

Efektivita jinými slovy znamená, že se za přiměřeně dlouhou dobu naučíte, co potřebujete. Čím kratší je, tím lepší. Učitelé by měli šetřit mozkovou kapacitu žáků na věci, které se mají skutečně naučit, a eliminovat všechny druhy rušivých elementů. Každý den máme jen určité množství soustředění a kognitivní síly. Pokud studentům dáváte materiály, které nejsou jasné a zacílené, plýtváte jejich mentálními zdroji. Obávám se, že v současné výuce se nachází poměrně hodně efektních rozptylovačů, které učení nezlepšují.

Koherence – druhý klíčový pojem – s efektivitou souvisí. Vzdělávací program, didaktické metody, učebnice – všechny prvky vzdělávání by měly jít spolu, být ve vzájemném souladu. Také průběh výuky a propojení mezi předměty, to vše můžeme posuzovat z hlediska koherence. Provázanost je velmi důležitou podmínkou pro výše zmíněnou efektivitu. Proto vydáváme učebnice v řadách, abychom posílili provázanost učebních cílů a obsahu napříč ročníky.

Pojďme se pobavit o grafické stránce učebnic. Dnešní učebnice jsou velmi barevné, ale jejich výtvarný styl mi často přijde podbízivý, nevkusný. Nakladatelé namítají, že nemají dost peněz na to, aby zaplatili opravdu dobré ilustrátory, a musí si často vystačit s obrázky z databází. Jak je to u vás?

My máme vlastní ilustrátory, ale stojí to opravdu hodně peněz, takže potíže českých nakladatelů chápu. Všechny obrazové zdroje jsou náročné na výrobu, a pokud nemáte interní výtvarníky, máte omezené možnosti. Vzdělávací ilustrace jsou velmi specifické tvůrčí pole. O daném předmětu se toho výtvarník musí hodně naučit. O stylu ilustrací naši redaktoři vedou s ilustrátory dlouhé debaty. Musí se přizpůsobit věku žáků, ale zároveň působit uceleně napříč stupni vzdělávání. Pokud se žáci 4. ročníku učí o buňce, obrázky se budou lišit oproti těm používaným v 7. ročníku, ale ilustrace by měly zachovat podobné ladění, například použití stejných barev.

Pokud to dobře chápu, polské kurikulum je velmi konkrétní. Jak moc vás to při tvorbě učebnic svazuje?

Když zůstaneme u příkladu výuky o buňce, v kurikulu je napsáno, které části buňky musíte učit. Jde hodně do detailů. Což osobně nepovažuji za příliš užitečné. Výzkumy říkají, že učitelé se při takto pojatém kurikulu příliš soustředí na detaily a vynechávají širší obraz, což je vlastně to hlavní, co mají studenty naučit. Příští vzdělávací program bude pravděpodobně obecnější. Ale co se učebnic týče, požadavky tak specifické nejsou. Říkají jen, že učebnice musí být dobře napsané, v dobré polštině, musí odpovídat úrovni předávaných znalostí a také musí být didakticky správné.

Účastníte se jako nakladatelství mezinárodních soutěží učebnic?

Pokud vím, tak ne. Myslím si, že učebnice jsou velmi lokálním produktem, který navíc funguje jen jako celý balíček včetně podpůrných materiálů. Pokud posuzujete pouze knihu, kterou dostanou do ruky žáci, nemáte dost informací. Myslím, že učebnice jsou porovnatelné v rámci jedné země, ale ne napříč zeměmi. I proto, že jsou napsané v různých jazycích, což jejich srovnání taky problematizuje.

Jste dobře informována o tom, co se v učebnicové branži děje. Jaké jsou vaše informační kanály?

Nowa Era je součástí nadnárodní společnosti Sanoma, mediální skupiny se sídlem ve Finsku, která expandovala jako nakladatelství v oblasti vzdělávání do mnoha evropských zemí včetně Nizozemska, Belgie, Švédska, Itálie… Mám tak spoustu interních kontaktů s jinými zeměmi. Vyměňujeme si učebnice a názory na učebnice. A také si uvědomujeme, jak jsme v různých zemích rozdílní, což je skvělé a v pořádku. Ale neomezuji se jen na tento zdroj informací. Mým úkolem je do nakladatelství přinášet informace o tom, co říkají nové výzkumy, a na jejich základě vyvíjet nové strategie, a tak hodně čtu a setkávám se s lidmi, kteří tyto výzkumy provádějí.

Jak jste se k práci s učebnicemi dostala?

Vystudovala jsem skandinavistiku a poté jsem krátce pracovala jako učitelka švédštiny a angličtiny. Ve společnosti Nowa Era působím deset let, předtím jsem pracovala v oblasti digitálního vzdělávání. Dnes už toto rozdělení na tištěné a digitální materiály neexistuje, všechna nakladatelství nabízejí hybridní produkty, tištěné učebnice s digitální nadstavbou, já jsem se ale původně věnovala vytváření digitálních kurzů angličtiny. Postupně mě to přestalo bavit a zabrala jsem se do výzkumů o vzdělávání a teoriích učení. V nakladatelství mi nabídli místo analytika, někoho, kdo pomáhá vyvíjet nové strategie. Ne jako úzce zaměřený odborník, ale spíš jako někdo s širším rozhledem. Mám zcela neexpertní pocit, že čím víc vím, tím víc vidím, že je toho víc, co je třeba vědět (směje se). Což je podle mě velmi užitečné.