Z jakého důvodu opravdové učení většina českých žáků nezažívá, je otázkou, která by měla padnout v našich sborovnách“, říká David Yilma, učitel biologie, toho času ve škole v Británii.
Poslední půl rok mám možnost bezprostředně sledovat fungování jedné školy v Británii a vzhledem k tomu, že jsem do loňska byl učitelem biologie na jedné pražské škole, rád hledám rozdíly a inspirace.
Jednou z prvních do očí bijících věcí, kterou jsem zažil je opravdovost učení. Jednoduše řečeno to znamená, že si ve třídách o věcech nejen povídají, ale skutečně je dělají s reálnými výsledky a prožitky.
Napadlo by vás, že výuka biologie může mít něco společného s pečením? Ano, v Británii šesťáci dokáží přinést do hodiny biologie upečenou rostlinou buňku. Tedy – její model. Britská obsese pečením je obrovská, ale i tak nezůstalo jen u „kejků“. Ve třídě se sešlo na patnáct modelů od papírové makety, přes želatinové hroudy, bravurní dorty až po lesní materiál nalepený na kartón. Navíc celá ta paráda byla dobrovolná a oceňována pouze tzv. „house pointy“. Tedy neznámkována.
Druhým příkladem může být hudební výchova. Velmi často jeden z nejvíce podceňovaných předmětů v českých školách (hudebkáři prominou). Tak tomu není v Británii. „Music“ je jeden z velmi viditelných a slyšitelných předmětů s reálnými výstupy. Skvělé sborové vystoupení páťáků (asi 30 lidí) na ranním shromáždění školy potvrzuje, že jde dělat i na prvním stupni divy. Jak něčeho takového docílit?
Ve skutečnosti stačí málo a není třeba radikálních změn. Promítnout výsledky prací z „tvořivých hodin“ do reálného života může být snadné. Již na prvním stupni se zde pořádají při ranních setkáních celé školy prezentace, výstavy a vernisáže s účastí rodičů. V českém prostředí to lze uskutečnit třeba při třídních schůzkách. Za minimální náklady získá škola neuvěřitelné efekty. Naučí děti vystupovat před lidmi, formulovat myšlenky a navíc prezentuji školu, navazuji bližší kontakt s rodiči a jistě by se našlo několik dalších přínosů.
Druhou věc, kterou je dobré promyslet, je přístup dětí ke škole a svým povinnostem. Změnu lze shrnout do jedné věty. Dejme dětem větší odpovědnost a svobodu již na prvním stupni a získají tak dost času naučit se o své věci starat samostatně. Příkladem může být organizace výuky. Již od třetí třídy britští školáci přecházejí na odborné předměty do specializovaných pracoven podobně jako na druhém stupni v ČR. Při tom si nosí veškerou výbavu s sebou. Přinese to kýžený praktický dopad, učení se samostatnosti. Nutno dodat, že anglické děti nenosí do hodin celou tašku, ale věci mají ve skříňce a berou si jen potřebné.
A proč ne u nás?
Vlastně i v českých školách opravdovost v učení známe a máme jí definovanou. Je formulována v RVP, potažmo ŠVP. Z jakého důvodu opravdové učení většina českých žáků nezažívá, je otázkou, která by měla padnout v našich sborovnách. Pro začátek takové debaty by mohlo být dobré si ujasnit a nahlas formulovat, co se žákům opravdu vede, a sledovat, v čem se zlepšují. Tím získáme dostatek materiálů, které lze bez ostychu předvést před celou školou a veřejností. Navíc nám to umožní zbavit se pohledu na žáky skrze poznámky a špatný prospěch.
Dalším krokem, často méně náročným, je v rozvrzích školních aktivit najít či vytvořit příležitost, kdy vybrané úspěchy prezentovat a společně s žáky z vyšších ročníků prezentaci připravit.
Ve všech školách existuje množství „levných“ a vhodných příležitostí, které umí vtáhnout do výuky vnější svět. Bohužel je na většinu podobných aktivit v českých školách pohlíženo jako na mimořádné projekty, do kterých se navíc učitelé a žáci nejčastěji zapojují v rámci nabídek nejrůznějších sdružení a neziskovek. Přitom by si škola měla být schopná v rámci ŠVP vytvořit vlastní systém aktivit a prezentací, pevně provázaný s výukou a časovým plánem. Obnáší to upozadit „výklad“ a upřednostnit praktické a skutečné projekty s tématikou učiva. Podmínkou úspěšného projektu je „reálný produkt“, který půjde předvést nějakou zajímavou formou. Může tím být například prezentace, výstava, projev, divadelní vystoupení, video, či kombinace všeho.
Britské školství má jistě mnoho problémů a nic s uvedeného neplatí obecně, ale zdá se, že princip přenesení zodpovědnosti na žáky a zužitkování jejich práce je cesta, která může vypěstovat v mladých lidech zdravé sebevědomí, motivuje je k lepším výkonům, dává pocit smysluplnosti a může přispět k posílení odpovědnosti za sebe a okolí.